Růže - 6.část - Podsvětí

Šáhl jsem si pod kabát a nahmatal zbraň. Vytáhl jsem ji a schoval do rukávu. Naposled se zhluboka nadechnul a vyrazil k brance, která vedla do podsvětí.
Byla však zavřená a já jí musel přeskočit. Byla to pro mě hračka, ale dopad jsem nedomyslel a skončil ve sněhu.
Zvedl se a pokračoval dál. Cesta vedla po kamenných schodech za bar, odkud jsem slyšel čím dál tím více křik.
Míjel jsem starou zahradu, která už pomalu upadala k věčnému spánku. Poté jsem okamžitě spatřil červený, blikající nápis EXIT. Byla to cesta z vinného sklepa, hlavní vchod byl ale na druhé straně zahrady a právě zde se to už hemžilo opilci. Dokonce jsem uviděl člověka, který celou dobu křičel.
Byl to zřejmě 25letý muž, který dlužil peníze nesprávným lidem.
„Přísahám, peníze seženu, dám vám všechno!“.
„To sis mněl rozmyslet už dříve chlapče. Chlapy, vy už víte co dělat“.
Gangster domluvil a pokynul, ať si to sním, ostatní vyřídí.
Vzali ho za roh a já už slyšel jen ten jeho křik, který pomaličku slábnul, až utichnul.
Pomalu jsem se přibližoval k nápisu, když v tom mě zastavil jeden vysoký muž.
„Co se tady touláš jako divoký pes“.
„Do mých záležitostí ti nic není!“. Podíval jsem se mu agresivně do očí, které se na mě zlostí dívali.
Najednou odešel na stranu a nechal mě projít. Byl jsem už rozhodnutý vejít do sklípku, aniž bych věděl, co tam na mě bude čekat.
Dveře zaskřípali a já byl uvnitř. Stál jsem v dlouhé chodbě, kde na druhé straně pokuřoval chlap, který kontroloval lidem kapsy, kvůli možnému nebezpečí.
Na to jsem po cestě myslel a tak jsem si zbraň schoval do rozkroku. Předstoupil jsem před kapsáře a ten mě začal prohledávat. Nic nenašel a tak jsem s úsměvem na rtu pokračoval dále.
Došel jsem ke stolu, kde na mě hulákal jeden gangster.
„Co tu pohledáváš?“.
„Jdu dál, jestli nevidíš“.
„Pán se nám nějak rozhořčil, tvůj přístup se mi nelíbí“.
„Je mi u prdele co se vám líbí nebo ne a teď mi řekněte, co mi můžete nabídnout“.
Bohužel jsem nevěděl, jestli se tu něco prodává, nebo provozují nějaké služby. Mohl jsem teď být v pěkné pasti.
Chvilku si mě prohlížel a pak na mě promluvil.
„Máme tu ty nejlepší děvky ve městě“.
„A co takhle nějakou s červenými vlasy, takovou tu nemáte?“.
„Tak ještě k tomu vybíravý a drzý“. Vztekle na mě zase vyjel.
„Zajímavé ale jednu jsme dneska našli, bojím se, že už je zabraná, chlape“. A začal se smát.
„To je mi jedno, chci jí, nebo toho budete litovat“.
„Vyhrožuješ? A ještě k tomu slovně? Podívej se kolem sebe, je tu dost chlapů na to, aby ses o něco pokusil!“.
Vytáhl jsem zbraň z rukávu a namířil mu jí na hlavu.
„Cekneš a rozmáznu tvůj mozek po celé téhle místnosti. Teď mě hezky za ní zavedeš, ať se ti to líbí nebo ne“.
Chlap se zvedl ze židle a sebral pár klíčků. Poté odemknul hlavní dveře a já uviděl něco šíleného.
Všude teklo víno proudem, dokonce i na podlaze. Byli tu po stranách postavené pokoje, které byli ukrývané, za koženou záclonou. Odsud se ozývaly křiky a vzdychání, které každou chvilkou slábly ale i sílily.
„Jdi a ukaž mi kde je!“. Šeptal jsem mu zlostí do ucha.
Došli jsme doprostřed haly a on se otočil k jednomu pokoji. Rozhrnul záclonu a já uviděl Rosie.
Byla celá nahá a pomlácená od chlapa, který na ní ležel a řval na ní.
Otočil se na nás a začal řvát dokonce i na nás.
„Co to je za děvku! Člověk jí musí mlátit, abych jí mohl šukat.“
V tom se ve mně zlomil bod vzteku a já vytáhl z rukávu zbraň. Nejdříve jsem sejmul gangstera, který mě sem dovedl a následně zastřelil chlapa, který ubližoval Rosie. Byl jsem v šoku, co jsem udělal, ale ještě více v šoku byla mladá žena, která ležela na podlaze.
„Rosie, to jsem já Danny! Musíme utéct!“.