Sen o skáze - Ghost wave 1

Už jsme chodili po náměstí docela dlouho... Kdo? No přece já, moje máma a mladší sestra Monča, která před měsícem oslavila své čtvrté narozeniny. Docela jsem se i nudila. Nikoho jsem tam neznala a navíc jsem ani nikomu nic nerozuměla... Takovou hatlamatilku jsem jaktěživ neslyšela.

Uslyšela jsem povědomý tón hlasu a smích, který mi byl důvěrně známý. Chvíli jsem hledala očima, jestli ji někde nezahlédnu, ale jako by se zem slehla. Smích ustal a hlas se vzdaloval. Smutně jsem se tedy otočila, chytla ségru za ruku a šlo se dál. Teda teď už ne dál, ale na určité místo.

Přístav nebyl velký, ale dalo se v něm i tak lehce ztratit. Šli jsme kolem různých lodí. Od malých člunů, přes rybářské lodě, jachty, plachetnice, až po velké obchodní a nákladní lodě. Dokonce i jednu letadlovou loď a několik kontejnerových lodí, které byly opravdu obrovské.

Ta poslední byla naše, byla to krásná výletní loď Queen Elizabeth. Měla jeden komín a byla černo-bílá s červeným pruhem těsně nad vodní hladinou.

Postavili jsme se do řady a tam jsme stáli asi 10minut. Po těch nudných minutách už mě to nebavilo a oddala jsem se snění. Nevím, jak dlouho jsem tam tak stála a koukala do blba, najednou jsem slyšela znova ten hlas, zněl trochu překvapeně, udiveně, ale zároveň i docela znuděně.


Teď už mi neuteče, vyskočila mi v hlavě myšlenka a já koukala jako blbá, kde jen ji zahlédnu, hlas jsem slyšela zleva, ale docela z dálky. Po chvíli se řada posunula /konečně/ a já se tedy posunula. Za námi v řadě stále nikdo nestál, tak jsem měla aspoň dobrý rozhled a mohla jsem ji stále hledat...


Když hlas utichl vzdala jsem hledání a otočila jsem se ve směru řady. Chvíli jsem přemýšlela, jestli to není jen má bujná fantazie. Najednou mě ze zasnění vytrhla něčí ruka na mém pravém rameni...