Sen o skáze - Ghost wave 2

V minulé části: Když hlas utichl vzdala jsem hledání a otočila jsem se ve směru řady. Chvíli jsem přemýšlela, jestli to není jen má bujná fantazie. Najednou mě ze zasnění vytrhla něčí ruka na mém pravém rameni...

"Peťi? Jsi to ty?" Otočila jsem se a stála tam. Přesně taková, jak jsem si ji pamatovala. "Leni! Co ty tady?" Povídaly jsme si a už se nám ani ta řada nezdála tak strašně dlouhá a čekání bylo najednou zábavné. Mohly jsme kecat klidně tři hodiny, než jsme se dočkaly vstupu. Mamka nás ohlásila a mohli jsme si lítat po lodi, jak se nám právě zamanulo.


Když se řada začala krátit a nastupovali poslední pasažéři, bylo chvíli po poledni. Poznala jsem to tak, že slunce svítilo, jako zblázněné... Odpočítávali jsme lidi, kteří nastupovali. Už se všichni těšili až zvedneme kotvy. Jen já měla takový divný pocit, ale dávala jsem to za vinu tomu, že jsem vlastně poprvé u moře a musím si zvyknout na okolní vzduch...


"Vyplouváme!" ozvalo se najednou, i když někteří lidé byli ještě stále na pevnině. Rychle všichni naskákali dovnitř a tam se nahlásili. Pomalu jsem zavřela oči a představovala jsem si, jaké to asi bude, až dorazíme k cíli naší cesty. Loď se najednou s hlasitým vrzáním a poskakováním oddálila od kotviště a s každou sekundou byla dál a dál od břehu.

Všechno bylo v pořádku. Na nebi bylo pouze pár cirrů, což jsou mraky, ze kterých nikdy nepadají atmosférické srážky, nebyl tedy žádný důvod k obavám a všichni předpovídali hladkou a pohodlnou cestu, bez zbytečných průtahů...


Byli jsem asi ve třetině cesty když se obloha rozjasnila, najednou všechna oblaka jako by zmizela červí dírou. Nedokázala jsem si tento jev vysvětlit, nikdy jsem o tom nikde nečetla a tak jsem si říkala, že je to v naprostém pořádku, abych se uklidnila, byli jsme přeci jen daleko od břehu a mohly tu být jakékoliv víry, které je rozehnaly...


Byla jsem zrovna s mamkou a sestrou v nejvyšší části, kam pasažéři mohli, když jsem ji uviděla...