Statečnost

Uviděla jsem ho stát za rohem jak valil svoje nepřirozeně velké oči kamsi daleko do temného lesa.Nepatrně se pohnul a křupla větvička.Lekla jsem se a trhla sebou.Až o sekundu později mi došlo že to byl plán.Jakmile jsem sebou cukla,ucítil mě.Poznala jsem to aniž by se on znatelně pohnul. jen jsem viděla jak jeho velké,krví podlité oči mrkly.To pro mne byl signál.Nikdy bych mu nemohla utéct,zabít ho a nebo alespoň zranit.Zbývala mi poslední možnost co můžu dělat:umřu a budu se snažit aby to bylo důstojné.Pomalu jsem se k němu začala blížit.Dělal jako že o mě neví.Přemýšlela jsem jestli je to lepší nebo horší,ale pak jsem sama sebe upozornila že je to nepotstatné,protože pokud by to bylo horší,stejně jsem neměla na výběr.A navíc bych se měla soustředit jen na jednu věc:SMRT.Když jsem od něj stála si tak dva metry,otočil hlavu.Celou dobu jsem mu pořádně neviděla do obličeje.Ale teď jsem si ho mohla velmi důkladně prohlédnout,bylo vidět že mi na to dá dost času.Oči měl ještě větší než se zdálo z profilu,obě byla podlitá krví a s velmi tmavými kruhy pod okem.U očí se nedala určit barva.Byla to barva dokonale neznámá,které v mém a i ve vašem světě neexistovala.Ale poslední dobou mne už nemohlo nic překvapit.A to jsem se šeredně spletla.On mě tedy překvapil dost.Jeho oči neměly řasy a jedno bylo větší než druhé a vypadalo že každou chvíli v-y-p-a-d-n-e.I když se u očí nedala určit barva,vždycky když on mrkl,děly se tam strašné věci.Výbuch atomové bomby a rozthaná těla všech co jsem měla ráda.Nedalo se to z jejich ostatků poznat,ale ňajak jsem to věděla.Mrk.Na hromadě těla mích přátel.Mrk.Neznámý kat postupně popravuje každé člena mé rodiny...Ne!Teď bych se neměla soustředit na jeho oči.Pokračovala jsem dál k nosu.Nebyl o moc lepší.Tvarem trošku připomínal zobák orla.Dále jsem pokračovala k puse.Celkem měl jen čtyři zuby.Boužel také zvířecí.Dva nahoře měl veliké a zahnuté nahoru,jako divoké prase.Dva dole měl také velké,ale směřovaly dolů,jako mamutí kly.A jeho rty...Byly tak rudé,protože je měl neustále smáčené v krvy.Koukla jsem se na celý jeho obličej a zalapala po dechu.Celkově to bylo vážně extrémně nechutné.,,Pokračuj děvenko,pokračuj."To řekl on.Promluvil chraplavým hlasem.Zároveň se zdálo že jeho hlas je starší než písek.Nechtělo se mi,ale udělala jsem co mi nařídil a podívala se na jeho hruď.Tvar měla jako lidská,ale jinak byla celá porostlá kůží.A ne jen tak ledajakou.Byly tam všechny kůže co jsem kdy viděla.A byla tam i lidská kůže.Od černocha,bělocha i míšence.Dále jsem pokračovala k nohám.Měl jenom dvě nohy.To mě uklidnilo,ale ne tak docela,protože byly dračí.Znovu jsem zalapala po dechu.Odněkad zezadu vykoukla třetí noha.Ale vypadala zraněně.Že by přeci jen bylo možné ho zranit?!Byla jsem odhodlaná zemřít důstojně.A rozhodla jsem se že to bude v boji.Udělala jsem pomalý krok dozadu.Byl rychlý.Zaůtočil....ale já taky.