PRSTÝNEK

PRSTÝNEK

Uběhla řada let a příhoda, o které se zmiňuji, mi dala veliké poučení a naučila opatrnosti a často si na ni vzpomínám.
Pracoval jsem v jedné olomoucké pobočce a několikrát jsme podnikli kolektivní, poznávací, či družební autobusový zájezd. Tentokrát jsme se spojili s jiným pracovištěm a dohodli, že se přidají také jejich pracovníci, Ráno jsme čekali na autobus, který cestou k nám, měl to na cestě, vzal nejdříve přidružené pracovníky. Naše překvapení bylo dokonalé, Když jsme se nahrnuli do autobusu, bylo každé sedadlo obsazeno jednou mladou dámou, děvčaty. která rozesmátá nás rozpustile vítala. Taky jsme byli většinou mladí hoši a tak zájezd měl slibný začátek. Téměř celou cestu, tam i zpět se zpívalo a žertovalo, také počasí bylo nám nakloněné, byl krásný slunný den.
Mně připadlo místo, vedle mladé, sympatické, krásně upravené, usměvavé paní Jarušce, tak se představila. Seděla u okna, a to mi vyhovovalo. Neměli jsme žádná zavazadla, děvčata jen příruční kabelky a tu si má sousedka dala mezi nás. Všechno proběhlo v opravdu radostné, veselé atmosféře a slibovali jsme si, že zase příští zájezd uskutečníme spolu. Nyní autobus zajel nejdříve k pobočce naší s námi a za velikého jásotu a mávání a loučení odjížděl do města, na druhé pracoviště.
Taky jsem byl spokojen, Jaruška byla velmi vzdělaná a hlavně povídavá a tak nám to až zbytečně rychle uběhlo. Nikdy bych nečekal, že to mé teprve začíná. Na druhý jsem měl telefon, volala kolegyně mé společnice a s omluvami kol kolem, vyslovila nakonec otázku, zda jsem, třeba z legrace nevzal z kabelky Jarušce snubní prstýnek? Nevím proč si je mladé dámy sundávají?
Velmi jsem byl udiven a dost nepříjemně rozladěn. Ještě několikrát přišel dotaz s prosbou, ať jsem gentleman, že dost bylo legrace a prstýnek, který mám, vrátím. Hrozilo, že žárlivý manžel se brzy vrátí domů a budou nepříjemnosti. Marně jsem se bránil nařčení a zlému, nepravdivému podezření.
Najednou žádosti o vrácení prstýnku ustaly, mně to ale klidu nepřidalo, až po čase se ozvala sama Jaruška a s velkou lítostí se omlouvala. Prstýnek nakonec v kabelce byl. Tím tento poučný příběh nekončí. Po další kratší době se ozvala zase její kamarádka a s pláčem mi sdělovala, že Jaruška měla střet s kamionem a nepřežila. Když na to ještě dnes vzpomínám, je mi velmi smutno.