Svět se po vašem odchodu nezastaví.

Už jste si někdy uvědomili tu děsivou, a přitom nesmírně osvobozující pravdu, že se svět po vašem odchodu ani na vteřinu nezastaví?
Lidé z tohoto světa odcházejí každý den, ale život neúprosně běží dál, jako by se vůbec nic nezměnilo. Je úplně jedno, kolik peněz jste vydělali, jaké velkolepé plány jste spřádali a kvůli čemu jste po nocích nespali. Jednoho dne tu zkrátka nebudete. A život? Ten nepočká.
Vaše věci si někdo rozebere nebo na ně padne prach. V práci za vás najdou náhradu dřív, než stihne vychladnout vaše židle. Lidé, které jste z celého srdce milovali, budou truchlit, ale nakonec se znovu naučí žít. Život si totiž nedělá přestávky. Všechno, co se zdálo tak strašně důležité, najednou zmizí. Zůstane jen ticho.
Má tedy smysl prožít své dny v neustálém spěchu a stresu? Honit se za majetkem, který si s sebou do hrobu nevezmete? Kdybychom měli neustále na paměti, jak blízko je konec, žili bychom úplně jinak. Oblékali bychom to, v čem se cítíme dobře. Častěji bychom odpouštěli. Méně bychom soudili. Říkali bychom „miluji tě“ jen tak, bez obav a beze strachu z odmítnutí. Kdybychom přijali, že naše cesta má svůj jasný konec, častěji bychom zvedali hlavu k nebi. Smáli bychom se nahlas. Tančili bychom, i kdybychom to vůbec neuměli. A přestali bychom se chovat, jako bychom měli k dispozici nekonečnou zásobu času.
Lidé odcházejí každou vteřinu. Každý boží den. Zastavte se a upřímně se zamyslete: co přesně děláte se svým časem?
Žijte. Odpouštějte. Milujte. A postarejte se o to, aby po vás na tomto světě zůstalo světlo, a ne jen krabice plné zbytečných věcí. Zdroj Facebook - Životní příběhy...