TADY MI BYLO PATNÁCT...

Tady mi bylo patnáct...
Věk, kdy jsem jednou nohou ještě vězela v dětství a druhou už opatrně našlapovala do světa dospělých. A hlavně věk, kdy jsem byla skálopevně přesvědčená, že všemu v tomhle vesmíru dokonale rozumím a sežrala jsem veškerou moudrost světa.
Měla jsem hlavu plnou snů, plánů a velkých představ. Nemohla jsem se dočkat dne, kdy konečně prásknu dveřmi, odejdu z domova a začnu si dělat věci po svém. Samozřejmě milionkrát líp, než to dělali moji rodiče.
Tou dobou jsem prožívala svou první velkou lásku. Takovou tu, která mi převrátila svět vzhůru nohama a vymazala zdravý rozum. Křehkost, stud, něha a čisté city se u mě mísily s pocitem nekonečného štěstí a naprosto bláznivých nápadů. Věřila jsem, že to takhle krásné zůstane až do naší smrti.
No... nedopadlo to.
Mobily tehdy neexistovaly a sociální sítě byly sci-fi. Když jsem si v pondělí ve škole domluvila schůzku na pátek v pět na náměstí u lavičky, prostě jsem tam musela přijít. Žádné operativní rušení textovkou pět minut před srazem.
A když jsem si chtěla zavolat? Patřila jsem ke šťastlivcům, jejichž rodiče vlastnili pevnou linku. Jenže tenhle technologický zázrak měl u nás doma jedno zásadní úskalí. Byl zapojený v obýváku. Zkuste si řešit své nejhlubší milostné záležitosti před publikem s nastraženýma ušima, které u pletení nebo Televizních novin předstíralo, že tam vůbec není.
V tom věku přišla také první opravdová přátelství, pečetěná například půjčováním ohraných magnetofonových kazet s šumícími nahrávkami z rádia. Ta hrůza, když se páska v kazeťáku zašmodrchala a přetrhla! S pečlivostí hodináře jsme ji slepovali dohromady a opatrně navíjeli zpět.
Bohužel s těmito přátelstvími dorazila i první rozčarování a prozření, že i ten, s kým jsem uzavřela dohodu o přátelství na život a na smrt, mi dokáže bez mrknutí oka bodnout kudlu do zad.
Když se dnes dívám na tu holku na fotografii, je mi jí trochu líto, protože vím, co všechno ji čeká, čím se bude muset prokousat.
Ale opravdu jen trochu. Protože také vím, že přežije všechny své malé i velké konce světa. Že potká lidi, kteří jí otočí život správným směrem. Že se často bude smát tak, až jí potečou slzy, a že jednou bude na všechno s láskou vzpomínat.
A především to, že bude opravdu šťastná…Zdroj Facebook - Hlavně se z toho ne...