Berlínský zápisník Dora Kaprálová

8. 10. 2013
Milá D., přijeď za mnou o víkendu s dětmi vlakem do Prenzlau.
Můžeme v sadu trhat jablka. Budu vás čekat na nádraží, rozrušeně.
Budu se těšit. Judith H. Dnes je ten den, kdy jsme měly trhat
v Prenzlau jablka. Braniborský venkov v podzimním sadu, vítr a déšť,
svetry a studené ruce, děti v holinách, J., skoro dospělý Franz, tři dni
a tři noci, nemožnost úniku, čas s vzácnou J., kterou však takto
– v sadu – vlastně sotva znám. A já přece nechci nikoho rozrušovat;
Judith už vůbec ne! Samotnou mě ta představa rozrušila natolik, až
mě rozbolelo v krku, odešel mi hlas, a teprve když jsem dostatečně
ochraptěla, zvedla jsem sluchátko a zavolala s opravdovou lítostí,
že jindy, že později, a musela jsem se smát (poťouchle a zbaběle)…
Später, liebe Judith, später.
Možná že i jí se ulevilo. Říkala mi vesele do telefonu, že chodí
psát nově do HAU, konečně mezi lidi. Píše za stolem nějaké skleněné
výlohy, je na ni vidět ze všech stran. Bůhví ale, jestli mi tohle
ve skutečnosti říkala, vnímala jsem hlavně melodii jejího hlasu;
kovový, klidný ambient. Řekla jsem pak, že musím večer – i když
jsem marod – uvařit silný vývar u kamarádky U. Naplánovala si to.
Je po operaci.
„Ne!“ vzdychla J. empaticky: „Ach ne! Operace?“
„To nic, nechala si zmenšit prsa.“
„A jak teď vypadají, ta prsa?“
„Nevím, na to jsem se neptala. Co myslíš, Judith. Měla jsem se
zeptat?“
Zasmála se.
Zasmála jsem se. Tolik k intelektuální rozpravě s Judith Hermann…
V noci jsem se ve snu zase stěhovala. Do příbrněnské obce. Ležela
za vesnicí jménem Zádveřice a jmenovala se Krása ta obec, co se
měla stát mým novým domovem. Byla to vesnice v mírných kopcích,
obklopená borovicovým lesem. Jenže jak mě místní v Jednotě
diskrétně upozorňovali, v těch harmonických lesích s písečnou půdou
a mechem číhává vrah, co nesnese náplavy. A tak nemohou, opravdu
nemohou vyloučit, že si na mě, mého muže nebo na děti taky
nepočíhá. Zametám (stále v tom snu) suché listí naváté do přízemí
našeho venkovského domku a přemýšlím, kam se vydat. V Kráse to
teda taky nevyšlo. Tak kam? Kam??