Utečeme Spolu - Prolog

Ukázka z mého nového románu Utečeme Spolu


Prolog
„Tati prosím řekneš mi jaký byl tvůj život?“. „Dělám referát do školy o někom z rodiny a tak bych to chtěl udělat o tobě“. „Synu nevím jestli já sem ten správnej“. Odpověděl sem mu s lehkým úsměvem na tváři. Můj život nikdy nebyl takový, jaký sem si ho představoval ve svém dětství.
„ A pročpak tati?“. Ptal se mě s nepochopením vlastní syn. „Nechci vzpomínat na minulost, moc se ti omlouvám ale jednou to pochopíš“. Pokynul sem mu a posadil se do křesla které stálo nedaleko
našeho krbu. „Jsem už dost velký na to aby si mi řekl co se stalo!“
„Pořád v sobě držíš nějakou bolest, nemysli si že tě nevidím jak ti každý den tečou slzy z očí!“.
Já jsem jen překvapeně pozoroval jak můj syn odchází z bouchnutím dveří ven do chladné noci.
V sobě sem opravdu měl tolik bolesti a smutku že to nešlo přehlédnout.
Zevnitř mě to naprosto ničilo, nikdy jsem se necítil tak osamocený
jako kdy si, když mi bylo sotva 15 let.
V té době bylo všechno jiné ale o trochu šťastnější než dnes.
Měl sem ve své hlavě tolik různých vzpomínek na které sem musel každou chvilkou myslet.
Byli to většinou šťastné ale i smutné vzpomínky, které ve mně budily bolest.
Bylo to sotva 6 let od doby kdy zemřela Sophie a já už to pomalu nedokázal bez ní vydržet.
Každý den byl pro mě dlouhý a nekonečný jako samotný vesmír.
Můj syn bylo to jediné co mi po ní zůstalo.
Myslím si že by měl znát pravdu, Sophie nikdy nepoznal, natolik dobře aby na ní měl nějaké krásné vzpomínky.
Mrzelo mě to co jsem řekl svému synu Alexovi, až bude znát pravdu,
konečně mně pochopí jakou bolest v sobě musím držet.
Vstal jsem z křesla a vydal se do kuchyně, kde jsme popadl baterku a vyrazil do té chladné noci.
Noc byla plná klidu a jakési hudby která zněla z vrcholku kopce kde stál opuštěný maják.
Napadlo mě že Alex bude zrovna tam.
Svítil jsem si na cestu, kde byla spousta spadaných větvích po včerejší silné bouřce. Na nebi už pomalu začali svítit překrásné hvězdy, které se třpytily jako kapky ranní rosy.Hudba byla slyšet čím dál hlasitěji, už jsem se pomalu blížil k majáku.