ČEŠTINÁŘKA 6

ČEŠTINÁŘKA 6

Už za ranního kuropění mě to vyhnalo na záchod. Ulevil jsem si a když jsem se vrátil, Markéta ležela rozvalená na celé posteli a první paprsky sluníčka jí začaly olizovat tělo. Přidal jsem se k nim a olíznul jí bradavky. Prudce se vztyčily a Markéta se zavrtěla. Ještě víc roztáhla nohy, tak jsem se přisál k tomu, co se jí objevilo mezi nimi.
Markéta se probudila a přitáhla si mě na sebe. Ještě v polospánku mě neomylně nasměrovala do otvoru, který se začal rosit. Tahle ranní rozcvička nás dokonale probudila. Rychle jsme se vypravili, abychom užili dne. Sedli jsme do autobusu a nechali se odvézt na vybrané místo.
Konečně jsme se ocitli na zastávce. Autobus zmizel v dálce a my se vydali do lůna přírody. „Svlékni se, ať si to užiješ!“ pomohl jsem Markétě sundat batoh, sotva jsme se ocitli kousek od silnice a už jsem jí stahoval sukni. Ty promáčené papírové kapesníčky jsem zahrabal pod nejbližší smrček
Než se nadála, pozbyla i blůzičku a lehký vánek jí olízl bradavky, až se jí vztyčily. Neudržel jsem se a olíznul jí je také. Můj bojovník musel okamžitě prozkoumat to, z čeho začalo ukapávat. Když jsme se vzpamatovali, nacpal jsem jí věci do batohu a sám jsem učinil stejně.
Pod zářícími slunečními paprsky jsme šli lesními i polními cestičkami. Kolem nás spousta jahod, borůvek, malin i jiných plodů. Najedli jsme se dosyta, takže jsme neměli hlad. Jediné, co nám scházelo, jsme odstranili na tom místě, kde nás to přepadlo. V hebké lesní travičce jsme se k sobě přitiskli a dělali si dobře.
Zůstala po nás zválená tráva, ve které se třpytily kapky toho, co z nás vyteklo. Smáli jsme se, když jsme si všimli, že hlemýžď přidal svoje slizy k našim.
Bylo to chvilku před tím, než se začalo stmívat. Došli jsme k jakési minichatičce, či sroubku, na který jsem si pamatoval z poslední návštěvy tohoto kraje. Začalo se ochlazovat, tak jsme se oblékli a ukrojili kus chleba z bochníku, co jsem nesl v batohu.
Rozdělal jsem malý ohýnek a na něm jsme si k tomu opékali hřiby, které se jen tak nevidí. Tady byla příroda ještě nedotčená, tak podle toho byla i velikost hřibů.
Unaveni celým dnem jsme se brzy na sebe vrhli, aby nás v noci nic nebudilo. Ve vodě, prýštící ze skály, jsem se umyli a vlezli do té chatky. Přitiskli jsme se k sobě a propadli se do říše snů.
Ráno nás probudil řev ptáků, jako kdyby nám zpívali přímo do ucha. Rozlepili jsme oči a zjistili, že námi opět cloumá touha. Nebránili jsme s tomu a za hudebního doprovodu různých nebeských pěvců jsme se na sebe znovu vrhli. Naše mladá těla si to nedovedla odpírat. Pečlivě jsme po sobě zahladili stopy a vydali se vstříc dalším zážitkům.
Náhle jsem uslyšel jakési kvičení a dupot. Pod jedním stromkem se zmítal zajíc, chycený do pytlákova oka. Už byl tak vysílený, že jsem mu rovnou dal za uši, aby se víc netrápil. Hned jsem ho vyvrhnul a stáhnul. Tak jsme měli zajištěnou večeři.
Narazili jsme na potok, který nás zavedl do malého háječku, kde jsme objevili ohniště, evidentně často používané. Rychle jsme nasbírali dříví, abychom si mohli opékat zajíce. Zároveň jsem našel klacek, na který bych ho mohl napíchnout.
Sluníčko se už klonilo k západu, tak jsme rychle skočili do potoka, abychom se sebe smyli špínu z celého dne.Cachtali jsme se tam jako dvě děti, až se do nás dala zima. Rychle jsme vylezli a utřeli se. Oblékli jsme si lehké tepláky, co jsme měli v batohu. Zapálil jsem oheň a sedli jsme si k němu. Do vidliček jsem dal klacek se zajícem a pomalu otáčel, aby se rovnoměrně propékal.
Ohýnek a vzájemné tulení nás zahřálo, tak jsme si tiše pobrukovali.
„Halóó, můžeme se k vám připojit?“ ozvalo se náhle z šera. „Pokud přicházíte v dobrém, vítáme vás!“ odvětil jsem. Zapraskaly větvičky a vynořila se dvojice. Kluk držel za ruku holku, která se držela za ním a kráčeli k nám.
„Já jsem Karel a tohle je Lenka!“ představili se. „My sem chodíme často, ale ještě jsme tu nikoho neviděli!“ omlouval se Karel. „Já jsem tu byl naposledy před rokem s kamarády!“ odpověděl jsem.
Tak jsme seděli a koukali na opékajícího se zajíce. „My máme špekáčky!“ náhle sebou cuknul Karel. „Nech je na zítra! My musíme v pátek, časně ráno, jet domů. Tak si to ještě můžeme užít!“ V příjemném hovoru jsme se dozvěděli, že jsme všichni ze stejného města. „Toho musíme využít!“ zasmáli jsme se té náhodě.
Zajíc už vypadal hotový, tak jsem zvedl klacek, na kterém se opékal, z vidliček a utrhnul kousek masa. „Jóó, už je to pečené!“ konstatoval jsem. Utrhnul jsem jedno stehno a podal ho Markétě. Druhé jsem podal Lence a my jsme se s Karlem podělili o zbytek.
„To je dobré!“ podivila se Lenka. Jak jsi to dělal?“ divila se, že tomu nic neschází. „Cestou jsem sebral několik bylinek, které tomu daly chuť!“ odpověděl jsem. Ale neprozradil jsem jaké, i když o to Lenka stála.
Snědli jsme maso a začaly se nám zavírat oči. „Půjdeme spát!“ uhasil jsem ohýnek a v záři měsíce jsem rozbalil spacák. Karel s Lenkou koukali, že se svlékáme. Zalezl jsem do spacáku a Markéta skočila ke mně.
Dala mi zadeček do klína a spacák zapnula.Zavrtěl jsem se, aby jí ta tvrdá část mého těla zajela do míst, kde to bylo tak krásné. Jednou rukou jsem jí chytil za to nádherné prsíčko a druhou jí dal mezi nohy.
Karel s Lenkou rozbalili každý svůj spacák a zalezli do nich obléknutí tak, jak byli. Zasmáli jsme se tomu a oči se nám zavřely. Ráno nás probudil řev ptáků. Zkoušeli jsme ještě zavřít oči, ale v tom kraválu se to nedalo.
Rozepnul jsem spacák a zvrhnul Markétu na záda. Zanořil jsem svůj kamenný kůl do její slintalky a tím jsme probudili i Karla s Lenkou. Ale toho jsem si všimnul až potom, co jsme, za tichého kvílení, skončili.
Odkulili jsme se ze spacáku, aby na něm nebyly stopy našeho dovádění. Teprve potom jsem Markétu pustil, aby z ní mohlo všechno vytéct.
Po vzpamatování jsme skočili do potoka, abychom se umyli. Karel s Lenkou na nás vyvaleně koukali. Když viděli, jak se tam cachtáme, vylezli ze spacáků, svlékli se a přidali se k nám. Voda byla kupodivu teplá a tak jsme tam začali řádit jako děti.
Náhle se zarazili a koukli mi mezi nohy. Uviděli kroužky na žaludu i pytli a nějak je to překvapilo. A když jim pohled stoupnul až na mé bradavky, málem jim vypadly oči.
„My si jdeme najít snídani!“ vylezli jsme z potoka a otřeli se. Obuli jsme se a vyrazili do lesa. Natrhali jsme borůvky, maliny, jahody a za chvíli se vrátili s plnými žaludky. Karel s Lenkou na nás koukali s vyvalenýma očima.
Nejprve na to, že jsme se stačili tak nacpat a potom i na to, když si Markéta sedla na poleno, co sloužilo jako sedátko. Mezi nohama se jí zaleskly kroužky a Lenka, při pohledu na ně, naprázdno polkla. Karlovi se zvedla ta část těla, co signalizovala jeho vzrušení.
Ani oni se neoblékali a tak jsme mohli pozorovat jejich těla. Lenčina prsa byla „akorát do ruky“ a Karlův nástroj také neměl nijak závratné rozměry. Lenčiny bradavky se zvětšily a mezi nohama, co se mimovolně roztáhly, bylo vidět, jak ji z krásně oholené kundičky začínají vytékat její šťávy.
I nás to nějak vzrušilo, tak jsem Markétu zvednul a posadil se na to poleno. Přitáhnul jsem si jí zpátky a napíchnul jí na svůj rožeň zády ke mně. Musela přitom široce roztáhnout nohy a tak naši diváci měli ničím nerušený výhled.
Rozjeli jsme pořádné rodeo, až cinkaly kroužky na našich pohlavích. Markéta to už nevydržela, tak padla na všechny čtyři a vystrčila na mne prdelku.Prohnula se jako kočka a já ho do ní opět zanořil. Viděl jsem, že Karel s Lenkou zaujali stejnou polohu, aby na nás viděli.
Tak se ozývalo dvojí pleskání narážejících těl a dvojí funění a kvílení. Naplnil jsem Markétu až po okraj a ona padla na záda. Mezi stále roztaženýma nohama jí vytékalo to, co se v ní smísilo. Také druhá dvojice dosáhla kýženého cíle a Lenka také padla na záda. Markéta se k ní připlížila a přisála se k ní, aby vylizovala tu dobrůtku.
Lenka se nejprve bránila, ale po malé chvilce to vzdala a také se přitiskla k Markétině kundě. Karel na to koukal s vyvalenýma očima, ale holky se natočily tak, aby se mohly lízat vzájemně a přestaly vnímat svět.
„To je pohled, co?“ mimovolně jsem vzal do ruky Karlovu „šaltpáku“ a začal s ní manipulovat. Karel to snad ani nezaregistroval, protože nedokázal odtrhnout zrak od obou holek.
Náhle holky, jako na zmáčknutí nějakého tlačítka, vykřikly a ještě více se k sobě přitiskly. Jejich těla se roztřásla a po chvilce od sebe unaveně odpadly.
Karla ten pohled také vzrušil natolik, že z něj vystříknul bílý gejzír, co se pomalu vpíjel do trávy. „Co to bylo?“ otočil se na mne, když si to uvědomil. „Nemysli si, že jsem teplý!“ vykřiknul, jako kdyby chtěl zahnat ten zážitek.
„Já také nejsem teplý! To jenom způsobil ten uchvacující pohled na holky!“ řekl jsem a Karel si slyšitelně oddechl.

Bobr
©
2016