ČEŠTINÁŘKA 7
Holky se vzpamatovaly a pohlédly na nás. Nemusely nic říkat. Zvedli jsme se a spěchali k nim. Už nás netrpělivě čekaly s nohama „do praku“. Jen, co jsme zaklekli mezi jejich nohy, prudce si nás přitáhly a naše klády se do nich zanořily.
„Ááá...úúúú...ééé....íííí...“ kvílela každá v jiné tónině. Asi nás to všechny vzrušovalo, protože se z nás stala zvířata, neohlížející se na své okolí. Nepočítal jsem, kolikrát jsem se udělal já, ani Markéta, o Lindě a Karlovi nemluvě.
Probral jsem se a ležel v trávě vedle Markéty. Připadal jsem si, jako kdyby mi někdo rozmačkal to, co mě činí mužem. Také Markéta se probrala a začala tiše kvílet. „Aúú...to bylo krásnééé..“ hladila si zdevastovanou kundičku, ze které vytékal potůček toho, co naše těla vyprodukovala.
Zvednul jsem hlavu, abych se rozhlédl. Také Karel s Lenkou leželi, celí vyčerpaní a hladili si části, co odvedly takovou práci.
Chvíli ještě trvalo, než jsme byli schopni vstát a dojít k potůčku, abychom se sebe smyli stopy našich „hříchů“. Byl bych schopen přísahat, že se ozvalo čtvero zasyčení, když se naše rozpálené částo těl ponořily do chladivé vody.
Když jsme se zchladili a nechali odpočinout naše těla, dostavil se. Kdo? No přece hlad! Obuli jsme se s vyrazili do lesa, abychom sehnali něco k jídlu. Nemuseli jsme chodit daleko. Za chvíli jsme měli plné žaludky lesního ovoce a navíc jsem každý třímali několik hřibů. Ty jsme si chtěli nechat na večer.
Po obědě jsme se opět nechali laskat slunečními paprsky, až nám začalo být horko. Znovu jsme skočili do vlnek potůčku, abychom zchladili těla, rozpálená sluníčkem a opláchli z nich pozůstatky našeho dovádění.
„Nééé...nech mě odpočinout!“ vykřikla Markéta, když jsem jí začal hladit kozičky. Vysmekla se mi a vyskočila na břeh. Se zájmem jsem se na ní díval, hlavně na její poskakující kůzlátka, ale nic to se mnou nedělalo. A nebyla tomu na vině studená voda!
I Lenka vylezla z vody a padla do trávy. Karel padnul vedle ní a tak jsme všichni odpočívali po tom maratonu. Nechali jsme se prohřívat pod slunečními paprsky, až jsme asi vysílením usnuli. Vzbudil jsem se a myslel, že mě nějaká Ježibaba strčila do rozpálené pece. Ale bylo to jenom sluníčko.
Plácnul jsem sebou do potůčku a nechal odplavovat únavu. Za chvilku se ke mně přidalii ostatní a tak jsme se tam zase cachtali jak děti. Holky se zase přitočily k sobě a cosi si špitaly. Sednul jsem si tak, aby přitékající voda chladila tu namoženou část těla a za chvilku si vedle mě sedla i Markéta. Karel s Lenkou seděli naproti nám a dělali, že se opalují.
„Lenka by chtěla vědět, jak jsme k tomu piercingu přišli, ale já jí nic neřekla!“ položila si Markéta hlavu na mé rameno, aby mi to mohla zašeptat do ucha. Chvíli jsem se rozmýšlel, ale potom jsem začal vysvětlování.
„Když jsme se seznámili, měli jsme oba to, co vidíte! A dělali jsme si to každý sám. Ale to jsme se dozvěděli, až když jsme se seznámili!“ musel jsem se zasmát. „Markéta by to prý chtěla také na bradavky, ale tenkrát k tomu neměla odvahu! Tak tomu necháme volný průběh a uvidíme!“ znovu jsem se zasmál.
„Že mi to uděláš, viď?“ náhle vyhrkla Markéta. „To víš, že jo, ale až doma!“ obejmul jsem jí a políbil bradavky těch nádherných koziček. „A mohl bys to udělat i nám?“ náhle vyhrknul Karel. „No, dobře. Ale to nás budete muset navštívit!“ utnul jsem debatu. „Jdeme si pro večeři!“ řekl jsem a zvednul se.
„Máme tady ty buřty!“ zavolal Karel. „Však také přijdou k chuti! Pro všechny by to bylo málo!“ s Markétou jsme se otřeli a obuli. „Tak počkejte na nás!“ přiběhl i Karel s Lenkou. Také se obuli a vyrazili s námi.
Hned na kraji lesa byly velké borůvky, jahody, maliny, ostružiny a další plody, které nás zasytily. „Já už nemůžu!“ vykřikla Lenka, která byla jako kombajn. „Tady by člověk hladem neumřel!“ zasmál jsem se a utrhnul ještě několik velkých syrovinek. „Ty snad rostou už jenom tady!“ otočili jsme se a šli zpátky.
Lenka s Karlem si pořád něco špitali, ale nechal jsem je, jako kdybych si toho nevšimnul. Karel nechal Lenku jít s Markétou a přitočil se ke mně. „Lenka by chtěla zkusit, jaké je to s takhle ozdobeným ptákem!“ skoro se sebezapřením ze sebe vynutil. „Tak se musíš zeptat Markéty, jest-li si mě může půjčit!“ zasmál jsem se.
Došli jsme k „ležení“ a Markéta se posadila na můj spacák. Lenka strčila do Karla, který padl k ní. „Uděláš mi to?“ celá rudá se mě zeptala. Viděl jsem, jak teče, tak jsem jenom přikývnul. „Tak pojď!“ lehnula si na svůj spacák a pokrčila nohy.
„Prosím, buď opatrný! Já se bojím!“ řekla tiše a oddálila kolena od sebe. Otvor do jejího těla zakrývaly masité a sevřené stydké pysky. Několikrát jsem mezi nimi projel prstem, až se ta vstupní brána otevřela.
Nalehnul jsem na ní a pomalu zasouval moji část těla do jejího. Lenka se nejprve zachvěla, ale když zjistila, že je to příjemné, začala se pode mnou zmítat, aby si to užila. Ani Martina to nevydržela a přitáhla si Karla. I jeho pták zahnízdil mezi roztaženými pysky a začal tam poletovat.
Když bylo po všem, znovu jsme se ponořili do potůčku, abychom se umyli. Naše těla to potřebovala. Po tom maratonu jsme byli zpocení a špinaví, jak jsme se váleli v trávě. Už bylo načase, protože sluníčko postupovalo k západu a začalo se ochlazovat.
Vylezli jsme z té chladivé vody a rychle se utřeli. Oblékli jsme se a rozdělali ohýnek. Opékali jsme si syrovinky i buřty, co donesli Karel s Lenkou.
„My už musíme jít spát! Zítra musíme brzy vstávat, abychom chytili první autobus!“ zvedla se Martina, abychom se rozloučili. Ještě večerní hygiena a zalézali jsme do spacáku. Markéta nařídila budík, abychom stihli autobus. Viděli jsme, že se Karel svléknul za zalezl do spacáku. I Lenka odložila vše, co měla na sobě a hopla k němu.
Ráno, ještě za šera, nás probudil zvuk budíku. Rychle jsme vyskočili a potichu, abychom nevzbudili Lenku s Karlem, jsme se sbalili. „My se ozveme!“ stejně to Karla probudilo. Zasmáli jsme se a spěchali k zastávce. Když jsme dojeli domů, uvedli jsme se do civilizovaného stavu a šli zařídit vše, kvůli čemu jsme se museli vrátit.
Byli jsme překvapeni, jak šlo všechno hladce. Zastavili jsme se na obědě a potom se rychle převlékli, abychom se mohli vrátit do lůna přírody. Než jsme odešli, zasunul jsme do Markéty Venušiny kuličky. „Néé, to néé, já to nevydržím a budu tě muset někde znásilnit!“ kvílela Markéta, ale mírně se rozkročila, abych měl usnadněnou práci.
Měli jsme ještě chvilku čas, tak jsme něco nakoupili, abychom nejeli tak s prázdnou. Nasedli jsme do autobusu a těšili se, až budeme na místě.
„Já to nevydržím!“ zakvílela mi Markéta do ucha, jak jí vzrušovalo natřásání autobusu na rozbité okresce a vytáhla kapesníčky. Nacpala si je mezi nohy, aby zachytávaly to, co z ní teklo. Když jsme dojeli na místo, Markéta vyběhla a já jí sotva stačil. Sundala batoh, svlékla se, lehla si do trávy a roztáhla nohy.
„Ddddělej!“ drkotaly jí zuby nedočkavostí. Také jsem všechno svlékl a vrhnul se na ní. Pářili jsme se jako dvě zvířata. Snad nás oba vzrušovaly zasunuté kuličky. Zůstala po nás zválená tráva a třpytící se sekrety. Zvedli jsme se a znovu se vydali na cestu. Chladivý vánek a sluneční paprsky osušovaly naše zpocená těla.
Za chvíli jsme uslyšely pištění Lenky, která tam dováděla s Karlem. Odhodili jsme batohy, zuli se a skočili k nim. Byla to osvěžující lázeň. Ještě chvíli jsme dováděli s Karlem a Lenkou.
Markéta náhle sáhla mezi nohy a vytáhla Venušiny kuličky. „Já už to nemůžu vydržet!“ nechala si je zavěšení na prstu a omyla je v proudící vodě. Dováděli bychom tam déle, ale začalo se ochlazovat, tak jsme museli vylézt a osušit se.
S Karlem jsme připravili ohýnek, abychom si mohli opéct to, co jsme koupili. Neměli jsme čas koukat, co dělají holky. Proto nás překvapilo, když přišly k nám a obě se tvářily tajemně. „Já jsem jí půjčila ty Venušiny kuličky!“ zašeptala mi Markéta do ucha.
Lenka různě poskakovala a pobíhala, až si toho všimnul i Karel. „Neptej se!“ odbyla ho Lenka a poskakovala dál. Ruka jí občas zabloudila mezi nohy, až padla na spacák a začala kvílet. „Pojď, pojď!“ natahovala ruce ke Karlovi a rozevřela nohy tak, až se jí i ta masitá kundička otevřela jako kniha.
Karel se nedal prosit a zarazil ho do ní. „Co to je?“ divil se, když na něco narazil. „Půjčila jsem jí Venušiny kuličky!“ zasmála se Martina a také mě zvrhla na spacák. Tu tvrdou část mého těla jsem zanořil tam, kam si přála a začal jí uspokojovat.
Obě holky se pod námi zmítaly a křičely rozkoší. Ani my jsme nezůstali úplně tiše.Ještě chvíli se ozývaly ty zvuky, než jsme byli všichni ukojeni.
Naposledy jsme se vrhli do vody, abychom smyli vše, co nás upatlalo. I když voda byla ještě teplá, sluníčko zapadalo za obzor, tak jsme se museli rychle utřít a obléknout.
Zatímco Karel připravoval ohýnek, já jsem otevřel batoh a všechno z něj vyndal. Připravil jsem spacák a vyndal i maso na opečení, co jsme koupili. Ale to nejlepší jsem ještě nechal schované.
„To si také musím koupit!“ vracela Lenka umyté kuličky. Ještě chvíli se s Markétou o něčem bavily, ale my jsme už zapálili ohýnek a začali opékat maso.
Zatímco se maso opékalo, seděli jsme a povídali si o všem možném. Samozřejmě, že se to stále točilo kolem našich šperků. „Zítra večer pojedeme domů, ráno koupíme vše potřebné a pak vám to zavěsím!“ ukončil jsem debatu a vrhli jsme se na maso, co už bylo upečené.
Když jsme dojedli, zvednul jsem se a šel k mému batohu. Zazvonilo to a nesl jsem dvě lahve vína. Ale neměli jsme skleničky, tak jsme to museli pít rovnou z lahve. I když to nebylo podle bontonu, nám to nevadilo.
Provedli jsme večerní hygienu a zalezli do spacáků. „Měl jsi dobrý nápad!, takhle se spí lépe!“ řekl Karel. Lenka se spokojeně zasmála a přitiskla se k němu
Bobr
©
2016
Holky se vzpamatovaly a pohlédly na nás. Nemusely nic říkat. Zvedli jsme se a spěchali k nim. Už nás netrpělivě čekaly s nohama „do praku“. Jen, co jsme zaklekli mezi jejich nohy, prudce si nás přitáhly a naše klády se do nich zanořily.
„Ááá...úúúú...ééé....íííí...“ kvílela každá v jiné tónině. Asi nás to všechny vzrušovalo, protože se z nás stala zvířata, neohlížející se na své okolí. Nepočítal jsem, kolikrát jsem se udělal já, ani Markéta, o Lindě a Karlovi nemluvě.
Probral jsem se a ležel v trávě vedle Markéty. Připadal jsem si, jako kdyby mi někdo rozmačkal to, co mě činí mužem. Také Markéta se probrala a začala tiše kvílet. „Aúú...to bylo krásnééé..“ hladila si zdevastovanou kundičku, ze které vytékal potůček toho, co naše těla vyprodukovala.
Zvednul jsem hlavu, abych se rozhlédl. Také Karel s Lenkou leželi, celí vyčerpaní a hladili si části, co odvedly takovou práci.
Chvíli ještě trvalo, než jsme byli schopni vstát a dojít k potůčku, abychom se sebe smyli stopy našich „hříchů“. Byl bych schopen přísahat, že se ozvalo čtvero zasyčení, když se naše rozpálené částo těl ponořily do chladivé vody.
Když jsme se zchladili a nechali odpočinout naše těla, dostavil se. Kdo? No přece hlad! Obuli jsme se s vyrazili do lesa, abychom sehnali něco k jídlu. Nemuseli jsme chodit daleko. Za chvíli jsme měli plné žaludky lesního ovoce a navíc jsem každý třímali několik hřibů. Ty jsme si chtěli nechat na večer.
Po obědě jsme se opět nechali laskat slunečními paprsky, až nám začalo být horko. Znovu jsme skočili do vlnek potůčku, abychom zchladili těla, rozpálená sluníčkem a opláchli z nich pozůstatky našeho dovádění.
„Nééé...nech mě odpočinout!“ vykřikla Markéta, když jsem jí začal hladit kozičky. Vysmekla se mi a vyskočila na břeh. Se zájmem jsem se na ní díval, hlavně na její poskakující kůzlátka, ale nic to se mnou nedělalo. A nebyla tomu na vině studená voda!
I Lenka vylezla z vody a padla do trávy. Karel padnul vedle ní a tak jsme všichni odpočívali po tom maratonu. Nechali jsme se prohřívat pod slunečními paprsky, až jsme asi vysílením usnuli. Vzbudil jsem se a myslel, že mě nějaká Ježibaba strčila do rozpálené pece. Ale bylo to jenom sluníčko.
Plácnul jsem sebou do potůčku a nechal odplavovat únavu. Za chvilku se ke mně přidalii ostatní a tak jsme se tam zase cachtali jak děti. Holky se zase přitočily k sobě a cosi si špitaly. Sednul jsem si tak, aby přitékající voda chladila tu namoženou část těla a za chvilku si vedle mě sedla i Markéta. Karel s Lenkou seděli naproti nám a dělali, že se opalují.
„Lenka by chtěla vědět, jak jsme k tomu piercingu přišli, ale já jí nic neřekla!“ položila si Markéta hlavu na mé rameno, aby mi to mohla zašeptat do ucha. Chvíli jsem se rozmýšlel, ale potom jsem začal vysvětlování.
„Když jsme se seznámili, měli jsme oba to, co vidíte! A dělali jsme si to každý sám. Ale to jsme se dozvěděli, až když jsme se seznámili!“ musel jsem se zasmát. „Markéta by to prý chtěla také na bradavky, ale tenkrát k tomu neměla odvahu! Tak tomu necháme volný průběh a uvidíme!“ znovu jsem se zasmál.
„Že mi to uděláš, viď?“ náhle vyhrkla Markéta. „To víš, že jo, ale až doma!“ obejmul jsem jí a políbil bradavky těch nádherných koziček. „A mohl bys to udělat i nám?“ náhle vyhrknul Karel. „No, dobře. Ale to nás budete muset navštívit!“ utnul jsem debatu. „Jdeme si pro večeři!“ řekl jsem a zvednul se.
„Máme tady ty buřty!“ zavolal Karel. „Však také přijdou k chuti! Pro všechny by to bylo málo!“ s Markétou jsme se otřeli a obuli. „Tak počkejte na nás!“ přiběhl i Karel s Lenkou. Také se obuli a vyrazili s námi.
Hned na kraji lesa byly velké borůvky, jahody, maliny, ostružiny a další plody, které nás zasytily. „Já už nemůžu!“ vykřikla Lenka, která byla jako kombajn. „Tady by člověk hladem neumřel!“ zasmál jsem se a utrhnul ještě několik velkých syrovinek. „Ty snad rostou už jenom tady!“ otočili jsme se a šli zpátky.
Lenka s Karlem si pořád něco špitali, ale nechal jsem je, jako kdybych si toho nevšimnul. Karel nechal Lenku jít s Markétou a přitočil se ke mně. „Lenka by chtěla zkusit, jaké je to s takhle ozdobeným ptákem!“ skoro se sebezapřením ze sebe vynutil. „Tak se musíš zeptat Markéty, jest-li si mě může půjčit!“ zasmál jsem se.
Došli jsme k „ležení“ a Markéta se posadila na můj spacák. Lenka strčila do Karla, který padl k ní. „Uděláš mi to?“ celá rudá se mě zeptala. Viděl jsem, jak teče, tak jsem jenom přikývnul. „Tak pojď!“ lehnula si na svůj spacák a pokrčila nohy.
„Prosím, buď opatrný! Já se bojím!“ řekla tiše a oddálila kolena od sebe. Otvor do jejího těla zakrývaly masité a sevřené stydké pysky. Několikrát jsem mezi nimi projel prstem, až se ta vstupní brána otevřela.
Nalehnul jsem na ní a pomalu zasouval moji část těla do jejího. Lenka se nejprve zachvěla, ale když zjistila, že je to příjemné, začala se pode mnou zmítat, aby si to užila. Ani Martina to nevydržela a přitáhla si Karla. I jeho pták zahnízdil mezi roztaženými pysky a začal tam poletovat.
Když bylo po všem, znovu jsme se ponořili do potůčku, abychom se umyli. Naše těla to potřebovala. Po tom maratonu jsme byli zpocení a špinaví, jak jsme se váleli v trávě. Už bylo načase, protože sluníčko postupovalo k západu a začalo se ochlazovat.
Vylezli jsme z té chladivé vody a rychle se utřeli. Oblékli jsme se a rozdělali ohýnek. Opékali jsme si syrovinky i buřty, co donesli Karel s Lenkou.
„My už musíme jít spát! Zítra musíme brzy vstávat, abychom chytili první autobus!“ zvedla se Martina, abychom se rozloučili. Ještě večerní hygiena a zalézali jsme do spacáku. Markéta nařídila budík, abychom stihli autobus. Viděli jsme, že se Karel svléknul za zalezl do spacáku. I Lenka odložila vše, co měla na sobě a hopla k němu.
Ráno, ještě za šera, nás probudil zvuk budíku. Rychle jsme vyskočili a potichu, abychom nevzbudili Lenku s Karlem, jsme se sbalili. „My se ozveme!“ stejně to Karla probudilo. Zasmáli jsme se a spěchali k zastávce. Když jsme dojeli domů, uvedli jsme se do civilizovaného stavu a šli zařídit vše, kvůli čemu jsme se museli vrátit.
Byli jsme překvapeni, jak šlo všechno hladce. Zastavili jsme se na obědě a potom se rychle převlékli, abychom se mohli vrátit do lůna přírody. Než jsme odešli, zasunul jsme do Markéty Venušiny kuličky. „Néé, to néé, já to nevydržím a budu tě muset někde znásilnit!“ kvílela Markéta, ale mírně se rozkročila, abych měl usnadněnou práci.
Měli jsme ještě chvilku čas, tak jsme něco nakoupili, abychom nejeli tak s prázdnou. Nasedli jsme do autobusu a těšili se, až budeme na místě.
„Já to nevydržím!“ zakvílela mi Markéta do ucha, jak jí vzrušovalo natřásání autobusu na rozbité okresce a vytáhla kapesníčky. Nacpala si je mezi nohy, aby zachytávaly to, co z ní teklo. Když jsme dojeli na místo, Markéta vyběhla a já jí sotva stačil. Sundala batoh, svlékla se, lehla si do trávy a roztáhla nohy.
„Ddddělej!“ drkotaly jí zuby nedočkavostí. Také jsem všechno svlékl a vrhnul se na ní. Pářili jsme se jako dvě zvířata. Snad nás oba vzrušovaly zasunuté kuličky. Zůstala po nás zválená tráva a třpytící se sekrety. Zvedli jsme se a znovu se vydali na cestu. Chladivý vánek a sluneční paprsky osušovaly naše zpocená těla.
Za chvíli jsme uslyšely pištění Lenky, která tam dováděla s Karlem. Odhodili jsme batohy, zuli se a skočili k nim. Byla to osvěžující lázeň. Ještě chvíli jsme dováděli s Karlem a Lenkou.
Markéta náhle sáhla mezi nohy a vytáhla Venušiny kuličky. „Já už to nemůžu vydržet!“ nechala si je zavěšení na prstu a omyla je v proudící vodě. Dováděli bychom tam déle, ale začalo se ochlazovat, tak jsme museli vylézt a osušit se.
S Karlem jsme připravili ohýnek, abychom si mohli opéct to, co jsme koupili. Neměli jsme čas koukat, co dělají holky. Proto nás překvapilo, když přišly k nám a obě se tvářily tajemně. „Já jsem jí půjčila ty Venušiny kuličky!“ zašeptala mi Markéta do ucha.
Lenka různě poskakovala a pobíhala, až si toho všimnul i Karel. „Neptej se!“ odbyla ho Lenka a poskakovala dál. Ruka jí občas zabloudila mezi nohy, až padla na spacák a začala kvílet. „Pojď, pojď!“ natahovala ruce ke Karlovi a rozevřela nohy tak, až se jí i ta masitá kundička otevřela jako kniha.
Karel se nedal prosit a zarazil ho do ní. „Co to je?“ divil se, když na něco narazil. „Půjčila jsem jí Venušiny kuličky!“ zasmála se Martina a také mě zvrhla na spacák. Tu tvrdou část mého těla jsem zanořil tam, kam si přála a začal jí uspokojovat.
Obě holky se pod námi zmítaly a křičely rozkoší. Ani my jsme nezůstali úplně tiše.Ještě chvíli se ozývaly ty zvuky, než jsme byli všichni ukojeni.
Naposledy jsme se vrhli do vody, abychom smyli vše, co nás upatlalo. I když voda byla ještě teplá, sluníčko zapadalo za obzor, tak jsme se museli rychle utřít a obléknout.
Zatímco Karel připravoval ohýnek, já jsem otevřel batoh a všechno z něj vyndal. Připravil jsem spacák a vyndal i maso na opečení, co jsme koupili. Ale to nejlepší jsem ještě nechal schované.
„To si také musím koupit!“ vracela Lenka umyté kuličky. Ještě chvíli se s Markétou o něčem bavily, ale my jsme už zapálili ohýnek a začali opékat maso.
Zatímco se maso opékalo, seděli jsme a povídali si o všem možném. Samozřejmě, že se to stále točilo kolem našich šperků. „Zítra večer pojedeme domů, ráno koupíme vše potřebné a pak vám to zavěsím!“ ukončil jsem debatu a vrhli jsme se na maso, co už bylo upečené.
Když jsme dojedli, zvednul jsem se a šel k mému batohu. Zazvonilo to a nesl jsem dvě lahve vína. Ale neměli jsme skleničky, tak jsme to museli pít rovnou z lahve. I když to nebylo podle bontonu, nám to nevadilo.
Provedli jsme večerní hygienu a zalezli do spacáků. „Měl jsi dobrý nápad!, takhle se spí lépe!“ řekl Karel. Lenka se spokojeně zasmála a přitiskla se k němu
Bobr
©
2016
PeopleSTAR (6 hodnocení)
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva