Jak na nový rok, tak po celý rok.

Začalo to nevinně. Když se zohýbal pro sklenici kečupu nešťastně umístěnou v nejspodnějším fochu regálu, tak svým pozadím někoho nabral. Rychle se napřímil, připravil na omlouvání, když ji uviděl stát zčervenalou před sebou.
„Promiňte prosím, já nechtěl,“ začal.
„Neomlouvejte se, to se tady stává, vždyť se nic nestalo,“ odvětila, „ neznáme se odněkud, mám dojem že jsem vás někde viděla?“
Přemýšlel, pak zakroutil hlavou, „když já mám na tváře tak špatnou paměť,“ povzdechl si.
Nepochopili ani jeden z nich, proč od prvého okamžiku si začali navzdory nevraživým pohledům ostatních zákazníků povídat.
„Neměli bychom se odstěhovat někam bokem,“ poznamenala s úsměvem, „myslím, že zavazíme.“
Přemístili se k neobsluhovanému pultu.
„Nechcete si na chvíli sednout vedle do kavárny?“ navrhl, „pomůžu vám pak s nákupem.“
Seděli u stolku v kavárně, pomalu popíjeli kávu a pokračovali v hovoru.
Nesměle se zeptal,“ jste vdaná, nebo už zamluvená?“
Zavrtěla hlavou, „a co vy, svobodný, nebo zadaný?“
„Ještě mě žádná nechtěla, „ zasmál se.
„Hloupé byly,“ poznamenala rozverně a kontrolovala jeho reakci.
Osmělil se, „vy byste chtěla se mnou chodit?“
„Nó, kdybychom si tykali,“ nechala odpověď nedokončenou.
Hned se toho chytil, „já jsem Mirek a ty?“
„Jana,“ odpověděla s úsměvem, „poslouchej Mirku, to jsi vždycky tak nesmělý?“
„Ani ne, prý jsem zábavný, ale než se seznámím, jsem trochu uzavřený.“
Vyprskla, „trochu, vždyť z tebe musí jeden odpověď dolovat.“
„Já se už polepším, slibuji to,“ odpověděl s úsměvem.
„Co budeš dělat zítra?“ sondovala, „máš něco zamluvené, nebo budeš sám?“
´Večer jedu k mámě, zůstala sama, tak ji musím obveselit.“
Trochu zesmutněla, „no já budu sama, rodiče jsou v cizině,“ pak se pousmála, „ale do konce roku se vrátíš?“
„Hned po vánočních svátcích, musím do práce, ale máš něco na Silvestra? Někam můžeme vyrazit, co říkáš?“ navrhoval.
Uvolněně se zasmála, „to beru, tak já zajistím někam lístky.“
Venku se pomalu stmívalo, zaplatil a zavezl ji s nákupem domů. Vyměnili si telefonní čísla, že si mohou alespoň zavolat.
Podala mu ruku a zardělá zaklonila hlavu. Pochopil, objal ji a políbil na rty.
Usmála se, „tak se mi líbíš, už nejsi nesmělý Mirečku.“
Přijel k mámě, odnosil věci a zasedl s ní v obýváku.
„Představ si mami, že mám holku a pěknou,“ pochlubil se.
„Svobodná, nebo rozvedená?“ sondovala.
„Tak to nevím, ale asi svobodná,“ odvětil a povykládal o seznámení.
„Jo, chlapče, tak to vypadá u vás dvou na lásku na první pohled,“ zarozumovala.
Dny utíkaly jako voda, denně si několikrát volali a v poslední den v roce stál vyšňořený před vchodem kde bydlela.
Vyšla ven, zavěsila se a šli se bavit. Popíjeli, jedli, tančili. Absolvovali novoroční polibek a po jedné hodině prohlásila že se půjde domů.
„Nechceš tady zůstat?“ zaprosil, „mně jede domů nejbližší autobus až o půl páté.“
„Nekecej a pojď,“ poručila a tlačila ho k šatně.
Doprovodil ji domů, odemkla dvéře a popostrčila dovnitř.
„Proboha Jani, to se přece nehodí,“ protestoval.
Zastavila se, „chceš, nebo nechceš, nutit tě nebudu.“
Chtěl.
Udělala kávu a prohlásila,“mám li s tebou vážně chodit, chci vědět, jestli se shodneme, bereš, nebo ne?“
Zčervenal a přikývl.
Pomalu se odstrojovali v ložnici, zalehli a přitiskli se na sebe.
Přisál se na ústa dlouhým polibkem a s rozkoší vnímal tlak mladých ňader na hrudi.
„Miláčku, teď jsem tvá, ukaž co umíš,“ zašeptala a hladila mu záda.
Sjel s polibky na úbočí krásných kopečků, opájel se vůní dívčího těla a směřoval pomalu na růžové vrcholky. Střídavě se mazlil hned z jedním, potom s druhým a dlaní hladil krásné obliny.
Vzrušení se vlilo do jejího těla, vzepjala se a prudce dýchala ve víru orgasmu. Hlavu mu přitiskla na prsa a snažila se znovu popadnout dech.
Jakmile povolila sjížděl s polibky na hlaďounký pahorek dominující klínu.
Rozevřela doširoka nohy a tak vklouzl mezi ně, palci poodhrnul kraje lasturky a začal dráždit vzrušený hrášek vášně.
Lehce vykřikla, zasténala a vypjala tělo do oblouku. Lasturka se v křečích vymršťovala proti němu a tak se napřímil a vklouzl do těsného a mokrého lůna.
Sevřela ho v milostné křeči a se sténáním přirážela svůj klín proti němu.
Vznášeli se ve své vášni někde mezi nebem a zemí. Slyšeli jenom dech a sténání toho druhého, když ucítil že se blíží konec a rychle vyklouzl ven. Proud mužství pokropil vzpínající bříško milenky a pomalu se oba uklidňovali.
Zadýchaný ulehl vedle ní, hladil a líbal chvějící se tělo.
„Spokojená?“ otázal se tiše. Obrátila k němu uslzenou tvář, objala ho a přisála se na ústa.
Pomalu se líbáním uklidňovali, poté se umyli a přituleni k sobě usnuli.
Když se ráno probudil, Jana už šramotila v kuchyni. Sedl si na židli, koukal na ni a obdivoval krásnou postavičku své milované dívky.
„Proč jsi to vybrala na Silvestra?“ začal zvídat.
Otočila se, stoupla za něj, přitlačila se ňadry na jeho hlavu a tiše řekla, „omyl miláčku, bylo to na Nový rok. A znáš to přísloví Jak na Nový rok, tak po celý rok?“
„Počkej, tím chceš říci, že to musíme dělat každý den?“ zakoktal se.
„Ale ne, Mirečku, tím chci říci, že nám naše láska zůstane po celý rok.“
Zamyslela se a vyprskla smíchy, „no kdybys to dělal každý den, to bys vypadal, jako strhaný králík!“
Donesla na stůl snídani a dali se do jídla.


Julius Robbertos 2013
www.robbertos.estranky.cz