KOČKA

Tato povídka mi vyskočila v hlavě, když jsem zalezl do postele. Pořád se tam zmítala, tak mi nezbylo jiného, než vstát a napsat jí. Teprve potom jsem klidně usnul.

KOČKA

Byla jako kočka. Rusé vlasy jí tvořily na hlavě jakousi helmu. Trochu šikmé, zelené oči jako kdyby se na světle zužovaly, zrovna tak, jako kočičí. Tmavá, kožená, nebo snad latexová kombinéza jakoby byla její druhou kůží. Na hrudi se jí snažily propíchnout špičaté prsy s ostrými bradavkami.
Můj pohled sjel níže a přísahal bych, že to není druhá, ale její vlastní kůže. Mezi nohama jako kdybych viděl to, co dělá ženu ženou. Chtělo se mi přistoupit k ní a sáhnout si, abych věděl, že se mi to nezdá.
Ač měla boty s vysokými podpatky, chodila skoro neslyšně, jako kočka. Než se člověk nadál, stála mu za zády. I její, jinak krásný hlas, se podobal kočičímu mňoukání. „Tak si sáhni!“ náhle stála přede mnou a podívala se mi do očí, jako kdyby mi četla myšlenky.
Zachvěl jsem se, ale vzala si moji ruku a nenápadně si jí zavedla mezi nohy. Ano, byl tam otvor do jejího těla a můj prst tam zajel. „Mrhm...“ vypadalo to jako kdyby předla a přitiskla se ještě více ke mně. Zavrtěla pánví, aby do ní proniknul hlouběji. Teprve potom mi pustila ruku, aby se mohla na můj prst ještě víc napíchnout.
Mimoděk jsem se podíval na její ruce, zda na nich nejsou drápy. Nebyly, tak jsem se uklidnil. „Nechceš se trochu projít?“ také jsem ucítil její ruku mezi nohama, jak osahávala můj nástroj. Vyšli jsme ze sálu a ona hned našla tiché místečko.
„Nezdržuj!“ rozepnula mi knoflíky u kalhot a rázně je stáhla i se slipy. „Pojď!“ zvednula nohu, aby se mohla napíchnout na moje kopí, co mi trčelo mezi nohama. Tou nohou mě obejmula a dorazila tak, že jsem v ní rázem byl až po kořen. „Tak dělej!“ olízla mi tvář a opřela se zády o zeď za sebou.
Zavěsila se mi rukama na krk a obejmula mě i druhou nohou. Chytil jsem jí za prsa a vypadalo to, jako kdyby nebyly ničím zakryté. Bradavky se jí nalily a já neodolal a musel se k nim přisát. „Máš pravdu!“ řekla, když jsem si pomyslel, že na sobě nic nemá, ale je to její pravá kůže.
„Bože, ona snad umí číst myšlenky!“ pomyslel jsem si. „Ano umím!“ odpověděla. „A teď už nezdržuj a pořádně mě omrdej!“ rozkázala a ještě pevněji mě obejmula.
Nenechal jsem se zahanbit a snažil se odvést poctivou práci. Z úst jí vycházely zvuky, podobající se kočičímu „pláči“ při páření. Ještě několikrát mi olízla obličej a já si připadal, že mi tím dodává další sílu k pokračování tohoto neobvyklého, jak jinak to nazvat, než páření.
Varlata se zacukala a vyslala spermie na cestu. Byl to tak prudký proud, že mě to až bolelo. „Děkuji!“ pošeptala mi do ucha a byla pryč.
„Mňau...“ ozvalo se z dálky a já tam náhle stál sám, s kalhotama dole. Z ocasu mi ještě odkapávaly zbytky semene a asi i jejích šťáv. Ohnul jsem se a sáhl do kapsy pro kapesník, abych se otřel. Natáhnul jsem si kalhoty, zašel na záchod a stoupnul si k umyvadlu.
Znovu jsem rozepnul kalhoty, abych se mohl umýt. Pozorně jsem si ho prohlížel, ale nic na něm nebylo vidět. Pustil jsem vodu a přistrčil ho pod její proud. Pečlivě jsem si ho myl, aby na něm nezůstaly žádné stopy.
Utřel jsem se a zapnul si kalhoty. „Ta snad musela být z jiné planety!“ pomyslel jsem si. „Ano a potřebovala jsem tvé sperma“ ozvalo se kdesi z dálky. „Uvidím tě ještě?“ pomyslel jsem si, ale na to se odpověď už neozvala...

Bobr
©
2015