PRODLOUŽENÁ

PRODLOUŽENÁ

Uviděl jsem jí na první pohled. Jak by také ne! Byla jak růže mezi kopřivami. Nevím, kde se tam vzala, protože předtím jsem jí nikdy neviděl. Že by to byla garde? Nepřemýšlel jsem o tom a sotva dal taneční mistr povel, hned jsem pro ni vyrazil.
„Smím prosit? Já jsem Bob!“ představil jsem se a vyseknul jsem jí poklonu. Jednak proto, abych učinil zadost bontonu a jednak proto, že jsem jí chtěl lépe nakouknout do výstřihu, i když vlastně žádný neměla. Šaty začínaly až v podpaží a tím pádem měla holá ramena a vršek byl utažen těsně nad prsy. A končily jenom malý kousek nad koleny.
Nevyznám se v látkách, ale tahle vypadala jako ranní mlha, nebo lehký obláček. Bál jsem se i silněji dýchat, abych jí neodfouknul. Snažil jsem šaty proniknout zrakem, ale byly zcela neprůhledné. Vtom začala hrát hudba a tak jsem jí obejmul, abychom mohli začít tancovat. „Já jsem Věra!“ stačila se také představit.
Přitiskl jsem se k ní a cítil, jak se mi v kalhotech cosi zvětšuje. Dělala, že si ničeho nevšimla, ale přitiskla se ke mně ještě víc a zavrtěla rozkrokem. „Né, to né, to by mohlo skončit špatně!“ snažil jsem se držet jí kousek od těla.
Pevná prsa zřejmě zabraňovala sklouznutí šatů, protože spolehlivě držely na svém místě. Snažil jsem se vyzkoumat, co skrývají šaty.
„Ne, nemám!“ náhle řekla, jako kdyby mi četla myšlenky.
„Co nemáte?“ snažil jsem se vzpamatovat. „No, pod těmi šaty nic nemám! Ani se nedá něco tam mít! Nenápadně si sáhni!“ vzala mě za ruku a zasunula si jí mezi nohy. Ucítil jsem hladkou pokožku, až jsem se z toho zpotil. Přitiskla se mi k ruce a lehce se zavrtěla.
„Pojď!“ nenápadně mě, v rytmu tance, navigovala k východu ze sálu. Doslova jsme vypadli ze sálu a už mě kamsi táhla. Zastavila se u nějakých dveří a v ruce se jí objevil klíč. Nevím, kde ho měla schovaný, ale zasunula ho do zámku a dveře se otevřely. Rychle mě vtáhla dovnitř a dveře zabouchla.
Než jsem se nadál, klečela přede mnou a rozepínala mi kalhoty. Ten tvrdý kus rozpáleného masa se vymrštil, ale hned zmizel v jejích ústech. To byla poslední kapka. Vyřítilo se z něj všechno, co tam bylo nastřádáno. Všechno spolknula, až jsem se začal obávat, abych jí v žaludku neskončil celý.
Když jsem se vzpamatoval, viděl jsem, že jsme v nějaké kanceláři. Ale nenechala mě rozhlížet, sundala šaty a padla zády na stůl. Roztáhla nohy a táhla mě na sebe. „Udělej mi to! A hezky tvrdě!“ poručila si. „Ale já nemám gumu!“ zachvěl jsem se stěží potlačovanou touhou. „To nevadí!! Beru prášky!“ stále mě táhla na sebe.
Už jsem se nevzpíral, také všechno svléknul a prudce ho zarazil do otvoru, kde nebyl jediný chloupek. Bylo to, jako když hodíš kámen do rybníku. Jen to mlasklo a byl uvnitř. Obejmula mě nohama, aby přírazy byly razantnější. Nebylo divu, že se mi jím po pár přírazech prohnala bílá smršť.
„Nepřestávej!“ nepustila mě, když cítila, že mi nezměknul. Jednou rukou si mačkala bradavky a druhou si cpala do pusy, aby tlumila kvílení.
Rozjel jsem další kolo. Přirážel jsem pomalu, ale zato silněji, až stůl skřípal. Její i moje sekrety, kterými byla naplněná, stříkaly na všechny strany. „Úúúúúú!“ obejmula mě i rukama a přitáhla si mě, aby omezila slastný výkřik v polibku, kdy jsem její jazyk cítil skoro až v krku. Poševní svaly se jí snažily vyždímat i tu poslední spermii.
Konečně jsme se od sebe zadýchaně odtrhli. Náhle seskočila se stolu a padla zády na zem. Snad si ani neuvědomila, že zrovna do loužičky, která tam vznikla. Opět si mě přitáhla, aby mohla vzít do pusy to, co jí udělalo tak dobře.
Sklonil jsem se, abych mohl vysávat vše, co vyvěralo z toho pramene. Sotva jsem jí tam několikrát přejel jazykem, roztřásla se a přitáhla si mě tak, až jsem cítil, že jí zajel do krku. Zmítala se a stále mě k sobě tiskla, aby nekřičela. Cosi z ní vystříklo, tak jsem pilně polykal, aby ani kapka nepřišla nazmar.
I já jsem vypustil další dávku spermií a ona také pilně polykala. Ale stále nepouštěla to, co měla v krku, tak jsem musel vypustit i ostatní tekutiny. Stále polykala, jako kdyby ze mne chtěla vysát i tu poslední kapku tekutin. Zcela vysátý jsem z ní spadnul a ona také lapala po dechu.
„To je moje kancelář a já jsem dnes potřebovala někoho, kdo mi udělá dobře!“ objasnila mi situaci, když jsme popadli dech.
„Vidím, že ještě můžeš!“ znovu mě objala a položila se zády na stůl. Její rosnička se rozevřela, tak nebyl problém zašpuntovat jí.
Hudba dole už dávno přestala hrát, ale my jsme nebyli schopni skončit. Stále jsme se museli k sobě různě tisknout, až jsme byli tak vyčerpaní, že jsme usnuli na podlaze, ve vzájemném objetí.
Když jsme se probudili, za okny už svítilo sluníčko. Probrali jsme se a rozpačitě na sebe koukali.
„Pojď se osprchovat!“ táhla mě do koupelny. Oba jsme to potřebovali, protože jsme se málem lepili k podlaze. Leželi jsme v loužičce toho, co z nás vyteklo.
Po vysprchování jsme se přemístili na gauč, přitiskli jsme se k sobě, abychom dospali to, co jsme zameškali. Ale netrvalo dlouho a naše mladá těla opět zatoužila po tom, co potřebovala...

Bobr
©
2015