Mýtinka 15 - Paní zima nastupuje.

Další den jsme nastartovali Modráska a jela se kupovat myčka.
Tentokrát to při nakupování bylo úplně opačně než když se kupoval můj oblek.
Vešli jsme do obchodu a Jana se vrhla na první myčku co tam stála a že si koupíme tuhle.
„Tak to ne miláčku,“ řekl jsem jí. „Oblek jsi mě kupovala ty a myčku ti kupuji já.“
A začali jsme s prodavačem odborně konzultovat výhody jednotlivých myček, probírali jsme zasvěceně spotřebu vody a elektřiny, potřebné prášky a tablety, prostě vše co je potřeba probrat, než se tak důležitá věc koupí.
Jana se nevýslovně nudila a tak se sebrala a šla prohlížet zboží.
Myčka byla vybrána a já se chystal k pokladně, když se ke mně přitočila a že mají tady pěkné elektrické kamínka, že by bylo dobré jich pár koupit.
Ráno než se zatopí v krbu je jí zima.
Uznal jsem její argument a přidal jsem k nákupu ještě kamínka.
Zaplatil jsem, prodavač nám pomohl naložit a jelo se domů.
Teda to jsem si myslel.
Cestou k Městečku si Jana vzpomněla, že slíbila Bětce nějaký recept a že se musíme Na Vyhlídce zastavit.
„Máš ho sebou?“ zeptal jsem se.
„Ale ne, já ho znám zpaměti,“ nalítla a já ji s milým úsměvem řekl, že jí to může klidně nadiktovat telefonem.
A byla domácí válka.
Jana se nafoukla a že si můžu myčku strčit někam, že ona se bez ní obejde.
A že jsem pěkný kamarád, když nechci jim ani poděkovat za to co pro nás udělali.
Za naprostého ticha jsme přijížděli k Městečku já vyhodil blinkr a stočil to na parkoviště před Vyhlídkou.
Jak to zjistila, spokojeně poposedla a už jí pusa zase jela jako obvykle.
Zase holka vyhrála.
Zůstali jsme na Vyhlídce už na oběd a Jana s Bětkou odborně probíraly prášky nebo co do myčky, Rudla se mnou se zašil do kouta do jednoho boxu a vyprávěl o tom jak zařizoval naši přípojku.
Domů jsme vyjeli až po čtvrté a tak jsme všechno nechali na korbě a utrmáceni se vrhli na resty naší práce.
Po večeři jsem se utrmácený s celodenního kroucení volantem chystal na lože, když moje víla se ke mně přitočí a že za tu myčku připravila překvapení a že si nemám navlíkat ty hadry.
Zmizela v koupelně a já se tedy natáhl na postel, protože jsem už znal, že vílám se nemá odporovat.
Nevím, kdy to cvičila, ale najednou se rozlétly dveře od koupelny a víla od nich na mě skočila. Vyhekl jsem nečekanou zátěží na prsou, ale ta zdivočená víla se na hrudi posadila já viděl, že má na sobě opět navlečenou tu průhlednou noční košilku.
Vrtěla se na hrudi lasturkou, kousala do nosu, do uší, prostě do všeho co na obličeji trochu vyčnívalo.
„To se ti na mě kouká, ani nemůžeš z té košilky popadnout dech.“
„Jsi opravdu hezká vílo, ale kdybys přiletěla bez košilky vyšlo by to nastejno. A co se toho dechu týká, tak ten nemůžu popadnout, protože nějaká nezodpovědná osoba chtěla udělat z mého hrudníku placku.“
Vykulila svoje šedé kukadla, pohladila po tváři a zeptala se, „bolelo to moc?“
Pak se rozzářila a že tu košilku si vzít musela. „Víš kolik stála?“
„Ne a ani nechci vědět,“ řekl jsem ji a zatáhl za šňůrku.
Košilka sjela a Jana zajásala „funguje to, to je príma“ a svezla se lasturkou do mého klína, vrtěla a hrála si s veličenstvem a ještě stačila lechtat klokánkama , líbat,lechtat mě jazykem v ústech.
Když po chvíli ucítila na lasturce, že veličenstvo je připravené a ji se už také zmocňuje vzrušení, převalila se i s mým tělem na záda, přitlačila se tvářičkou k mé tváři , ruku mě nasměrovala na svoji lasturku a mlsně si poručila, „prosím pomalu hladit, pěkně nahoru a dolů a potom hladit vevnitř, ale to nemusíš pomalu. Bože jaký já mám s tím mužským křiž, všechno abych mu říkala,“ zadeklamovala.
Přitiskl jsem se tedy zboku, ruku jsem podsunul pod její záda a dlaní hladil klokánka, zatímco druhá ruka plnila příkazy víly.
Tvářičkou přitisknutá k mojí, slastně a vzrušeně dýchala a dirigovala, „teď rychleji, ano tak, kousek níž, vidíš teď je to správné.“
Za chvíli se vzrušila natolik že se její tělo vzepjalo do oblouku a Jana se zvrácenou hlavou sténala v náručí.
Zajel jsem dle objednávky dvěma prsty do dírky, palcem jsem masíroval kamaráda a zrychlil.
S výkřikem se vymrštila, zmítala se a sténala v mém náručí.
Já jsem byl už nažhaven a chvěl se vzrušením, když jsem viděl, že se uklidňuje, vrhl jsem se na lasturku celou ji zlíbal a honem ponořil veličenstvo do rozvášněné jeskyňky.
Objala mně nohama okolo zad a nastavila pánev abych mohl pronikat co nejhlouběji.
V jeskyňce již bylo tolik vlhkosti, že to zmírnilo vyvrcholení veličenstva a Jana zmítajíce se, ještě dvakrát dosáhla vrcholu rozkoše.
Pak už celá umdlená pouze nastavovala jeskyňku útokům, když najednou to veličenstvo nevydrželo a ukončilo tuto divokou hru lásky.
Jakmile kolík opustil krásnou milovanou dírku, posunul jsem se podél vzrušeně dýchajícího těla a líbal všechna místa kde to měla ráda.
Rukou jemně hladil chloupky a pomalu se uklidňující lasturku, Jana otevřela co nejvíce nožky a slastně přijímala uklidňující hlazení.
Svou mokrou tvářičku utírala o tvář a konstatovala, „jsme to ale blázni, ale za to může ta košilka.“
Po chvíli hlazení a mazlení se jako had vsoukala nade mne, svou mokrou lasturkou studila v rozkroku, šimrala na hrudi klokánkama, pak se přitulila a spustila.
„Za tvou vzornou práci mužíčku a za tu myčku ti odpouštím starý trest a nařizuji ti nový, budeš stokrát opakovat dnešní večer.“
Sklouzla podél mě, hlavou se zavrtala k mému obličeji a já viděl jak se jí pomalu zavírají víčka.
Opatrně jsem se vyprostil, osprchoval se, oblékl pyžamo, zalehl vedle Jany, přikryl nás a usnul.
Probudil jsem se do pošmourného rána, pořádně přikryl oddychující vílu, oblékl se a chystal se jít zatopit.
Jana se probudila a šibalsky, úlisně mě lákala, abych ji šel hladit.
„Jdi se raději osprchovat,“ poradil jsem jí, „musíš být celá ulepená.“
Nazvedla deku, prohlížela se a zeptala se udiveně, „kdo mě to udělal?“
„Neptej se a utíkej do koupelny,“ nařizoval jsem přísným hlasem.
Sjela z postele a schválně pomalu šla do koupelny a vrtěla přitom zadečkem.
Zavřela dveře a já jsem na posteli viděl válet se ten její košilkový nesmysl.
Tak jsem na ni zavolal a když se ve dveřích objevila její tvář, hodil jsem po ni košilku.
Obratně ji zachytila, šelmovsky se na mě podívala a že si ji obleče a bude dneska celý den v ní chodit.
Ať honem zatopím, že by ji byla zima.
„Opovaž se,“ zahřměl jsem na ni, Jana vypískla a zabouchla dveře.
Tak jsem nachystal krb, zapálil jsem dřevo a opatrně nechal rozhořívat.
Sedl jsem si před něj na zem jako turek, a pomalu přikládal dřívka na oheň.
Najednou mně za krkem přistálo něco vlhkého, měkkého šimralo to a přes oči se spustila poloprůsvitná záclonka.
Pochopil jsem.
Jana se spokojeně vrtěla lasturkou na krku a prý, „že je to můj mužíčku příjemné a prosím , zatáhni za šňůrku,“ přemlouvala.
Opatrně jsem ji sesadil, stoupnul, přehnul jsem si ji přes koleno a jemně ji poplácal po zadečku.
Zavřískala, „pomoc můj manžel mě bije“ a pak celá růžová prosila,
„Jaroušku prosím ještě jednou, to bylo málo.“
Tak jsem ji po tom vystrčeném zadečku plácnul tak, aby to šťíplo.
Vypískla a hned byla v ložnici.
Možná někdo bude tvrdit, že jsme nenormální, ale ať si zkusí být na samotě, kde kromě nás dvou nikdo není.
Potom takové hříčky dokáží rozbít stereotyp a nudu.
A já byl velice vděčný milované ženě, která neúnavně vymýšlela různé žertovné situace a neúnavně se starala o zábavu.
Roztopil jsem tedy krb, donesl elektrická kamínka, připojil do zásuvek a dumal v kuchyňce, kam dát myčku.
Jana se po chvíli, už oblečená přidala a prý co zkoumám.
„Víš kam dát myčku?“ zeptal jsem se.
„To je jedno,“ řekla, „třeba tady pod okno.“
„A kudy připojíš vodu a odpad,“ namítl jsem.
„To se musí?“ udiveně se na mě podívala.
„Bože, jaký ty máš technický talent,“ zvolal jsem.
Zrůžověla, pohladila mě po tváři a že když jsem myčku koupil, tak budu vědět co s ní.
A zmizela do pracovny.
Musel jsem rozebrat celou linku, upravit přívod vody do dřezu, vyměnit odpad, aby tam šla připojit odpadová hadice od myčky, celé to složit a naplnit myčku solí a leštidlem.
Když jsem to měl hotové, zavolal jsem Janu a ta když přišla, hladila láskyplně myčku a rozzářená konstatovala, „vidíš, když chceš, tak ti to jde.“
A potom to začalo, všechno skleněné, porcelánové, příbory, nože, prostě vše co nebylo přišroubované skončilo v myčce a Jana s návodem v ruce ji obskakovala a mě hnala, ať už jdu dělat reporty, že zavazím.
Má víla sice po technické stránce pokulhává, ale její matematický mozeček se lehce prokousal taji návodu a pračka se s šuměním rozjela.
Zavolala mě, abych se pokochal jejím uměním, donesla si stoličku a sedla si naproti.
„To je paráda, víš co mě to ušetří času?“ jásala.
„Když budeš celou dobu sedět na stoličce, tak to máš stejné jako když umýváš nádobí v ruce“ namítl jsem.
Podívala se na mě udiveně a konstatovala, „vy mužští, vy nemáte uměleckou duši.“
Nádobí bylo umyto, a já dostal povolení nachystat něco k večeři.
S večeří byla ženuška spokojená, akorát měla připomínky, že když už myčka jede, tak jsem měl donést nějakou láhev.
Šel jsem do kuchyňky a donesl jsem jí láhev od sody.
Zaprskala, očička plná slz, a že jsem „studený čumák“ a že se tak těšila.
Vzal jsem ji za ruku, zvedl od stolu a zašeptal, „pojď.“
Poslušně, udiveně se nechala vést do ložnice.
„Jejda, kamínka,“ zajásala jak jsme vešli, „ty jsi hodný Jaroušku.“
Políbil jsem ji lehce na ústa a mlčky začal rozepínat knoflíčky domácího úboru.
Stála, zavřené oči a bylo vidět její slastný výraz ve tvářičce.
Líbal jsem ji postupně jak se mi podařilo kus oblečení odstranit.
Potom jsem ji vzal do náruče, položil na postel, lehl vedle ní, líbal a mazlil se s klokánky.
Jana, stále zavřené oči se zeptala, „a ty se nesvlečeš?“
„Ne,“ řekl jsem, „na co, jsem studený čumák, sama jsi to řekla.“
Odstrčila mě, sedla si „a to teda ne mužíčku, stále máš nový trest, tak žádné výmluvy.
Shoď to ze sebe dolů, víš že to nesnáším.“
Když viděla, že jsem se odstrojil, klekla si, vystrčila na mě svoji zadničku a prý chce abych ji znovu naplácal, ale jemně, nesmí to šípat.
Položila si hlavu na polštář a vyšpulenou zadnicí začala vrtět a dráždit mě.
Obkročil jsem její nohy a veličenstvem ji poklepal na zadnici.
„Stačí?“ zeptal jsem se.
„Ne“ vydechla, „ještě.“
Pomalu jsem veličenstvem začal projíždět po lasturce, slyšel jsem že vzrušením zrychleně dýchá a náhle jsem veličenstvo zatlačil do jeskyňky.
Vyjekla překvapením.
„Cos to udělal, jak?“
Začala se vyptávat, „to tak jde?“
Zasunul jsem se až na doraz naklonil a začal jsem ji hladit a masírovat klokánky.
Zrychleně, trhaně dýchala a tlačila se zadečkem do klína.
Tak jsem pomalu projížděl jeskyňku, rukou šimral kamaráda, vyjel jsem ven, na samý kraj až vyjekla a pomalu se vrátil do hloubi jeskyňky.
Jana sténala , kroutila se začala zrychlovat tempo zadečku a já se neudržel a začal jsem v jeskyňce řádit jako utržený.
Hlasitě sténala, vykřikovala, prudce proti mně dorážela zadečkem a když se pomalu začala uklidňovat vzbouřilo se veličenstvo a zalilo jeskyňku svojí vláhou.
Pomalu jsem pomohl ven veličenstvu, položil jsem vílu na postel, přitulil jsem se k ní a slíbával jsem slzičky z uzarděné tvářičky.
„Co jsi to udělal, proč jsi mě nikdy nic neřekl,“ začala dorážet.
„Chtěla jsi přece naplácat,“ namítl jsem.
Přisála se na ústa a potom mlsně prohlásila, „asi budu muset dostat naplácat častěji.“
V ložnici bylo příjemné teplo a Janě se nechtělo pod deku.
Hned si vymýšlela, že se musím mazlit s klokánky, po chvilce, že ji musím líbat na bříšku, slastně, mlčky to prožívala a já po chvíli zjistil, že líbám spící lesní vílu.
Přikryl jsem ji, zabalil jsem se do své deky a zavřel oči.
Ráno nás přivítalo nebývalým množstvím světla v naší ložnici.
Vstal jsem, vyhlédl z okna a přede mnou se objevila, krásná zasněžená krajina.
Vločky líně padaly dolů, bylo bezvětří a teploměr ve dvou metrech ukazoval pět stupňů pod nulou.
Na stromech se již tvořily sněhové čepice a člověk by si řekl že je to kulisa pro pohádku od Andersena.
Jana mžourala očičkama a v polospánku se ptala proč svítím.
„Probuď se a pojď se podívat z okna.“
Vylezla nahatá od posledního milování a samozřejmě se napasovala na moje záda a lechtala klokánkama.
„Jú to je krása,“ zaradovala se.
„Dítě, dítě, kdy ty dostaneš rozum?“ zadeklamoval jsem a Jana s rozzářenýma očima řekla „viď, taky se divím.“
Zalezla do koupelny, pozpěvovala si a já, který se chtěl také umýt, jsem se oblékl a opláchl v kuchyňce.
Dal se do přípravy snídaně, z myčky vytahal čisté nádobí, které předtím bylo také čisté a zavolal osazenstvo ke snídani.
Po snídani Jana odnesla nádobí do myčky a strašně se divila, že myčka je prázdná.
„Když něco kupuju, dobře kupuju,“ řekl jsem ji. „Tato myčka nejen umývá, ale i ukládá nádobí.“
Přitiskla se, vlepila pusu, „prý tady máš ty moje myčko.“
A hned začala plánovat, oblečeme se a jdeme stavět óbrovského sněhuláka.
„Jste na omylu paní kolegyně,“ namítl jsem, „teď začíná vaše část zimního zacvičování.“
A tak se musela naučit zapnout vyhřívání srážkoměru, odečítat výšku sněhové pokrývky z měřící tyče a vše ostatní potřebné pro zimní provoz.
Zalezli jsme do teplíčka naší boudičky, já roztopil krb, ať neutrácíme za proud a začali jsme zpracovávat reporty.
Na oběd měla službu Jana a vymyslela nevídanou kombinaci asi ze tří receptů a kupodivu, bylo to jedlé.
Odpoledne jsme se rozvalili na pohovce, já ze své sbírky vytáhl filmovou komedii a za pošťuchování a pokoušení víly jsme se bavili.
K večeři jsem dal péci domácí chleba, nakrájel salám a s pomlaskáváním jsme se pořádně nakrmili.
Těšil jsem se že se natáhnu a přečtu si kousek knížky, ale večer v ložnici si má víla vzpomněla že ještě nedostala na zadeček a tak dorážela, že jsem sklapnul knížku a šel plnit manželské povinnosti.