Mýtinka 3. Sešlost.

Ráno v pátek se nebe kabonilo jako kakabus a radar hydrometeorologického ústavu ukazoval, jak přes nás přechází tlaková níže.
Vstal jsem,Janu pořádně přikryl a jal jsem se po očistě kontrolovat sondy, srážkoměr a pozavíral pootevřené okna v kůlnách.
Opatrně jsem zavřel dveře ložnice, abych ji nebudil a dal jsem se do přípravy snídaně.
Právě jsem krájel na kráječi salám, když najednou se mi zatmělo před očima, tak, tak, že jsem si neufikl prst a Jana na mě přilepená žadonila o pusinku. Byla vyspaná do růžova a ve velmi rozmarné náladě.
Při snídani se na mně stále jaksi potutelně dívala a já přemýšlel co asi se ji v té makovičce vylíhne.
Po snídani jsem se dal do papírování, schoulila se na pohovce a stále upřeně na mně koukala. Nevydržel jsem a zeptal se nad čím tak usilovně přemýšlí.
„Přemýšlím, jaké to jednou bude když tady budeme spolu.“
„To jako nyní spolu nejsme?“ otázal jsem se.
„No jo, to ale v neděli skončí a já zase budu sama.“
„To já taky, to musíš vydržet.“
„Víš čeká mě diplomka a to se sem hned tak nedostanu,“ upřeně sledovala moji reakci svýma šedýma očima.
„Rád bych ti pomohl, ale nevím jak, snad že by sis tu diplomku napsala tady?“
Oči se ji rozzářily, přitiskla se „ty bys mě tady nechal celý měsíc?“
Vlepil jsem jí pusu „třeba celý život, ale jsi si jistá že tady tu diplomku napíšeš? Diplomku o milování by ti určitě nevzali.“
Zčervenala, „neboj se, já ti zase tak moc uzdu nepovolím,“ a zasmála se.
„To už jsem zjistil a jak na mě začneš upřeně zírat, hned vím že něco plánuješ.“
„Jenom nevím jak to udělat s našima“ zapřemýšlela, „víš oni jsou hodní ale nevím jak jim toto naservírovat.“
„Počkáme, snad nás něco napadne,“ uklidnil jsem ji.
Musel jsem se dát zase do práce a Jana zmizela v kuchyňce a něčím šramotila.
Zazvonil telefon, byl to Rudla a že jestli sešlost zítra platí.
„Samozřejmě platí, akorát se přesuneme dovnitř, počasí se těžko umoudří.“
„A co tvoje nová bytná?“ začal zpovídat.
„V pohodě“ řekl jsem a Rudla se zasmál, „ty sis chlape uměl vybrat, takovou křepeličku bych bral také.“
„Skus to říct tvojí Bětce,“ poradil jsem mu „a vůbec, nechceš ji vzít sebou ať tady není Jana sama mezi chlapama?“
„Zeptám se,“ řekl a po svým zvyku práskl telefonem.
Skončil jsem s úředním šimlem a líně se brouzdal po netu, když se oblevila Jana a co prý hledám.
Řekl jsem že nic určitého a ona si přisedla na můj klín, přitiskla se ke mně a zašeptala, „dnes je dole klid?“
Její ruka sjela do mého klína a hladila pomalu se zvedající hrbol.
Nelenil jsem a jednou rukou ji zajel pod tričko a hladil střídavě jedno a pak druhé ňadro, zatímco druhá ruka odhrnula okraj jejích kalhot a vklouzla přivítal svou kamarádku.
Jana se kapánek svezla, hlavu opřela o mé rameno a s přivřenýma očima se nechala laskat.
Nohy se pomalu rozevřely a já mohl hladit celou tu nádheru, mazlit se s okrajem dírky a pak stoupat vzhůru k růžovému poštěváčku a hladit pomalým krouživým pohybem.
Jana na mém rameni trhaně dýchala a dobývala se do mých kalhot.
Po chvilce zápolení se jí podařilo klenot dostat ven a křečovitě ho svírala v ruce.
Cítil jsem v lasturce přibývající vlhkost a zasunul jsem na okraj dírky dva prsty a zrychleně zevnitř třel horní okraj dírky.
Po chvíli rychle stáhla nohy k sobě a pak se sténáním se zmítala v mém náručí. Pustila klenot, rozevřela nohy a tlačila ruku s dvěma zasunutými prsty hlouběji do vlhké dírky.
Ucítil jsem jak se křečovitě svírá a Jana na mém rameni sténá.
Počkal jsem než se trochu uklidní a stáhl jsem ji kalhoty dolů.
Nebránila se a když jsem ji nasměroval na ztvrdlý kolík ochotně si nasedla.
Bože to byla krása. Dírka se ještě trochu svírala a Jana se přitiskla a pomalu se začala houpat. Vlhkou tvářičku od slz otírala o tvář a vášnivě líbala.
Dosáhl jsem maxima a Jana začala svůj pohyb zrychlovat, cítil jsem že už to dlouho nevydržím a sesadil jsem ji ze svého klína.
Vykřikla a drala se zpátky, tak jsem ji držel a můj parádní výstřik pošplíchal tričko i obličej.
„Vidíš co by se stalo,“ řekl jsem.
Chvíli neodpovídala a dívala se na klesajícího vetřelce a pak chraptivým, zastřeným hláskem hlesla že se jde umýt.
Upravil jsem se a před očima viděl stále tuto scénu, toto krásné zmítající se tělíčko ve stadiu nejvyšší rozkoše, vlhkou tvářičku od slz a nenasytná ústa plná polibků. Povzdychl jsem si a šel jsem něco ukuchtit k večeři.
Jana přišla k večeři převlečená do pyžama a dle svého zvyku se upřeně dívala až to znervózňovalo.
V jídle se jenom nimrala a pak prohlásila že si jde lehnout.
Uklidil jsem ze stolu, šel jsem se osprchovat, převlékl do pyžama a zalehl jsem vedle ní.
Stále ležela na zádech a koukala do stropu.
Chtěl jsem ji hladit, ale jakmile jsem se dotknul, ucukla a ruku od sebe odtáhla.
Po chvíli se natočila a dívala se vážným pohledem, „Jaro, řekni pravdu, ty už jsi měl nějakou holku?“
„Neměl, vše co umím jsem našel na stránkách internetu.“
Položila si hlavu vedle mne a otázala se, „Nevymýšlíš si, je to pravda?“
„Pravda pravdoucí,“ přísahal jsem.
Vklouzla za mnou pod deku, ruku mně dala na své ňadra.
„Můžeš mě hladit, ale nic víc, mám plno dojmů a musím si to srovnat.“
Pomalu jsem se laskal s pyramidami naší lásky až jsem ucítil že zvláčněla a začala pravidelně oddychovat. Nechal jsem hlazení a pomalu usnul.
Sobota začala pošmourným počasím se sprškami zahradnického deště. Na sezení venku to opravdu nebylo.
Vysoukal jsem se lůžka, přikryl oddychující Janu, oblékl, umyl a vrhl se do víru denních povinností. Nachystal jsem zásobu dříví ke krbu, z ledničky vytáhl maso, začal krájet a prosypávat kořením, aby se pěkně naleželo než ho začnu dusit. Ze sklepa jsem donesl sklenice zelí a začal jsem chystat snídani.
„Já už ti jdu pomoct,“ ozvalo se za mnou a Jana zrůžovělá mě honem vlepila pusu a zvědavá prohlížela maso, co prý to bude.
Tak jsem ji řekl, „vílo milá aby bylo jasno, na sešlost se chystají na Mýtince pouze dvě jídla. A to, na venek gyros na grilu a na doma segedinský guláš. Když se podíváš z okna tak hned budeš vědět co se bude vařit.“
Jana se rozzářila a že segediňák má ráda, táta se prý po něm může utlouct a tak se u nich vaří často.
A prý jaké koření je na tom mase a jestli není bůček hodně mastný.
Musel jsem ji odkázat na výrobní tajemství a zaměstnat mazáním chleba aby dala chvíli pokoj.
Po snídani jsme uklidili a Jana se odstěhovala do pracovny k počítači, prý se doma na žádný nezmotali a je ji to vzácné.
Vytáhl jsem papiňák a začal vařit. Po chvíli jak pára odfukovala přes pojistný ventil se začala celou boudou šířit vůně zelí a masa.
Samozřejmě, vůně vylákala Janu od počítače a opět začala zavazet v kuchyňce. Sedla si na kraj kuchyňské linky a začala svým typickým způsobem upřeně zírat.
A je zle, řekl jsem si co se jí zase v té její kotrbě rojí.
Tak jsem se zeptal, nad čím tak přemýšlí.
„Ty Jaro a kdo tedy přijede?“
„No, chlapů přijede asi šest a dneska taky Rudlova Bětka, aby ses nebála v chlapské společnosti.“
„To bude fajn“ rozzářila se a že půjde nachystat stůl a ostatní.
Bylo něco po jedenácté když jsem zahlédl Rudlův teréňák jak sviští směrem k boudě. „No nazdar, jestli ten mamlas neskončí u mně v kuchyni tak to bude zázrak. Jsem zvědavý kdy se objeví ostatní vozy.“
Ale k mému překvapení se od volantu vysoukala Bětka a já hned věděl proč ten kalup. Ona Bětka neumí jezdit pomalu.
Zepředu od spolujezdce se soukal Rudla a zezadu z korby další chlapi.
„Kurňa Bětko to radši budu jezdit s čertem než s tebou,“ hřímal pobledlý náš krakonoš Petr.
„Když se ti to nelíbí tak si jdi domů pěšky,“ odsekla mu.
Vyšli jsme s Janou na verandu je přivítat a to potom nastala mela.
Jak jsem Janu upozornil, stali jsme se hned předmětem narážek a vtípků na nás oba. Usekla to Bětka která chlapy uzemnila a s Janou se začaly objímat a pusinkovat, jako by se znaly odjakživa.
Ženské se zašily někde dozadu a chlapi se usadili u stolu.
Rudla se dal do čepování piva a já jsem otevřel papiňák a odháněl Rudlu který mermomocí chtěl ochutnávat.
Jakmile se vůně guláše rozšířila do vedlejší místnosti, ozval se od stolu spokojený chlapský řev.
Ženské to vyrušilo z jejich špitání a honem se běžely podívat co se stalo. Nastěhovaly se za mnou do kuchyňky a že budou pomáhat.
Teda spíš zavazet, protože kuchyňka je tak pro dva a Rudla se nemohl s pivem dostat ke stolu.
Skončilo to jako obvykle. Ruda prskal na Bětku, ta na něho, no nakonec se to nějak srovnalo.
Jana aby udělala místo se napasovala na má záda a třela ňadry.
Bylo to příjemné, ale začal jsem se strachovat že začnu maso v hrnci míchat jinou vařečkou.
Tak jsem honem ženské jmenoval servírkami a že můžou nosit na stůl.
A hned bylo volno. Při jídle jim huby alespoň na chvíli ztichly, ale Bětka pořád dorážela že ji musím dát na guláš recept.
„Ani mě to nechce prozradit,“ zakňourala Jana, „prý je to výrobní tajemství.“ Odměnou ji byl zase huronský chlapský řev.
Obsah papiňáku zmizel v žaludcích, chlapi si uvolnili pupky a začala správná nálada na sešlost.
Začali jsme probírat letošní mizernou letní sezónu a další drby z Městečka, že by nám to ženské mohly závidět.
No nezáviděly, v kuchyňce třískaly nádobím a likvidovaly hromadu špinavých talířů. Občas je tam vyrušil Rudla když šel natočit další pivo.
Už v náladě Petr rozhodl, že obě ženské ještě neprodělaly vstupní křest do spolku sešlosti a že to se musí hned napravit.
Zmizel k autu a už se valil zpět s flaškou koňaku.
„No nazdar,“ pomyslel jsem si, „to dopadne, pivo a koňak.“
Zavolali ženské a Petr hned že se jejich vstup do sešlosti musí oslavit a že si všichni musíme připít a hlavně, všichni si tykat.
Bětka hned vlítla na Petra.
„Jak si mám s tebou připíjet na tykání, když si tykáme už deset let ty moulo.“
„Ale ve spolku sešlosti seš poprvé“ oponoval Petr.
„Klidně mě nalij, ale domů půjdeš pěšky, já s alkoholem řídit nebudu.“
Nám ostatním se samozřejmě jejich slovní přestřelka líbila a tak jsme se usnesli, že z provozních důvodů si smí Bětka pouze líznout. Po přípitku začali všichni chlapi Janu líbat, což se zase mně ani trochu nelíbilo, ale Jana to nesla statečně s humorem.
Ženské pak okupovaly pohovku u televize a o něčem dlouze diskutovaly.
Blížil se konec sešlosti a chlapi poněkud unaveni se začali zvedat a loučit.
Rudla se tiše zeptal, kdy má pro Janu přijet.
„No autobus ji jede kolem půl šesté, tak přijeď nějak po čtvrté.“
„Tak jo“ řekl a soukal se na místo spolujezdce.
Objevila se Bětka s Janou, zřejmě se už rozloučily protože Bětka se hned nasoukala za volant, nastartovala a s dlouhým houkáním prudce odstartovala k silničce.
“To jsem zvědavý jak budou chlapi vzadu po té jízdě vypadat,“ řekl jsem Janě.
„Oni v vždycky v takovém stavu jedou autama domů?“
„Ale ne,oni si ustelou v boudě kde se dá a v neděli až jsou v pořádku se rozjedou domů.“
„Byl to pěkný večer,“ vzdychla si.
„S Rudlou jsem domluvil že po čtvrté se pro tebe zítra zastaví.“
Jana jen kývla a nic neříkala.
Pouklízeli jsme poslední zbytky po sešlosti a šli spát.
Jana ležela jako obvykle na zádech a koukala do stropu.
Já pod vlivem alkoholu, celý natěšený jsem se začal dobývat do pyžamových kalhotek.
Odtáhla ruku a přísně povídala „v takovém stavu s tebou nic dělat nebudu, to ti jasně povídám. Ještě jsme snad nic nevyoslili a jak se na tebe dívám tak nevěřím že by ses udržel. A taky smrdíš pivem.“
Tak jsem si lehl taky na záda a pomáhal jí čučet do stropu.
Po chvíli to nevydržela, obrátila se bokem a stáhla mojí ruku na ňadra.
„To je ale všechno, rozumíš?“ zašeptala a zavřela oči.
Tak jsem pomalu hladil krásná mlaďounká ňadra, lechtal na bradavkách, ale buď už usnula, nebo na to nereagovala. Po chvíli ruka sklouzla a já usnul.