OSCAR WILDE LADY FUCKINGHAM 5 2.část

Lady St. Jeromová se prudce zarděla a pravila hněvivě: »Tedy tohle už je
příliš, co si Vaše lordstvo dovoluje, co si přímo troufá, to už jsou nechutně
prasácké narážky!« Obrátila se k nám dvěma: »Drahouškové, promiňte mi,
musím se vám omluvit, neboť se stydím, že jsem vás představila tak
hanebnému vzorku moderní společnosti.«
»Vsadím se s vámi o cokoli chcete, že už se nikdy rouhavě nedotknu vašich
delikátních citů, milá sestřenko, jakmile se ožením,« řeklo Jeho lordstvo a
tvářilo se co nejupřímněji. »Budu-li ženat, budu chráněn před pokušením.
Předpokládám ovšem, že tato dvě rozkošná stvoření,« a uklonil se Alici a
mně, »jsou ještě k mání. Domníváte se, že by některá z nich chtěla pojmout
za chotě zvetšelého obšourníka mého typu?«
»Jste nenapravitelný, sire,« řekla lady St. Jeromová. »Jak jen můžete mluvit
tak nevázaně před mladými dámami!«
»Vy mi, sestřenko, nevěříte, ale já to myslím opravdu vážně, přisámbůh!«
Vytáhl notýsek, vytrhl z něho dva lístky, na oba něco načmáral a opět je vložil
do zápisníku, aby částečně vyčuhovaly. »Nuže, sestřenko, zvol nyní jeden z
těch dvou lístků, ať zjistíme, která je mi souzena.«
Indy St. Jeromová vyhlížela zmateně, ale ovládla se a řekla jakoby žertujíc:
»Dobrá, nezkazím tu legraci.« A vytáhla jeden z lístků. Podívala se a něj a
vyprskla smíchy: »Beatrice, to ty by ses měla stát lady Crim-Conovou, dáš-li
ovšem svou ručku tomuhle ničemnému čuňasovi!«
Jeho lordstvo čuňas pravil vemlouvavě. »Ano, budete-li mne chtít, drahá
lady. Smím vám říkat Beatrice? Jaképak okolky? Je to šťastné jméno,
zejména učiníte-li mne šťastným.«
Nejsem schopna vypsat, co jsem cítila v tu chvíli. Věděla jsem, že je velmi
bohatý, že společensky stojí na nejvyšších příčkách britského šlechtického
žebříčku a že nehledě na jeho pověst zvrhlého proutníka, byl přece
neobyčejně vábnou partií pro každé děvče s poměrně omezenou rentou.
Už ani nevím, jak se stalo, že mě vzal za ruku. Lady St.Jeromová s Alicí šly
před námi a bylo zřejmo, že kráčejí úplně bez cíle, jen aby dopřály Jeho
lordstvu dostatek času a příležitosti k nejrozmanitějším projevům dvoření. A
Jeho lordstvo nemarnilo čas. Ani nevím, jak se to stalo, netrvalo to ale
dlouho, a já jsem mu dala slovo a slíbila jsem, že se za něj provdám. Za
necelý měsíc jsem se vzali a byli jsme svoji.
Nebudu popisovat svatební obřad, nebylo to nic zajímavého. Ale co jsem
zažila o svatební nocí, to tedy stojí za vyprávěni. Můj choť byl sice třicátník,
ale při zevrubnějším pohledu vypadal na dobrých padesát. Stálými a
soustavnými radovánkami všeho druhu i způsobu promrhal svou mladistvou
sílu a teď už mu nezbývalo, než aby se uchyloval k nechutným
výstřednostem, které jediné mu mohly poskytnou žádoucí slast.
Před sňatkem jsem mu nedovolila ani sebemenší důvěrnost, třebaže byl
neodbytný dotěra, protože jsem věděla, že kdyby mé dostal, klidně by mne
poslal k vodě.
Ihned po obřadu v chrámu Sv. Jiří, kde nám pan farář ruce svázal, když
jsme usedli do kočáru, vtiskl mi hrubý polibek a bezostyšně mi rukou
zarejdoval pod sukně až na samu pipinu.