OSCAR WILDE LADY FUCKINGHAM 6 3. část

Vystrčil ho na mne a ptá se: Co
mu říkáš, Patty? Je to jůra, co? Chystám si ho… ale my lady, to vám snad ani
nemohu prozradit…« zaváhala Patty.
Avšak já jsem naléhala, neboť mne to nesmírně zajímalo v souvislosti s
mými dalšími záměry, a Patty to nakonec vyklopila: »No, ten nestyda řekl, že
si ho chystá na vás, protože se mu děsně líbíte. Řekl přímo, že by vás chtěl
obskočit, jo, to bylo to sloveso, obskočit!«
»Chachá,« zasmála jsem se upřímně, když jsem si představila toho
vycmrdlého mladíčka, na nějž jsem ostatně už delší dobu stejně měla zálusk.
»Uvidíme, pane Charlie, možná to někdy vyzkoušíme! Ale nejdřív se musím
postarat o vás dvě a o vaše věnečky.«
Když jsme se nazítří ráno probudily, bylo už pozdě na nějaké hrátky, a tak
jsem je poslala pro snídani a slíbila jsem, že začnu zpracovávat Charlieho.
Po obědě jsem Charlesovi přikázala, aby odnesl nějaké přikrývky a stoličku
do letního altánku v zahradě, neboť jsem si tam hodlala zdřímnout; přírodní
vzduch je jistě prospěšnější zdravému spánku než dusno v uzavřené
místnosti.
Annie a Patty si přitom vyměnily významné pohledy, ale můj vztyčený
ukazovák je varoval před dalšími projevy přílišné chápavosti.
Vzadu za domem se rozkládala velká zahrada, místy krásně stíněná
košatými jilmy úctyhodného věku, zejména na březích malého jezírka, kde
stál rozkošný altánek.
Charles obtížený stoličkou a náručí přikrývek kráčel přede mnou a já jsem
ho následovala. V altánku jsem ho vybídla, aby uspořádal pokrývky na
pohovce, jež tam odjakživa byla, ježto jsem se obávala, že by kožený potah
mohl být vlhký a chladný. Natřepal podušku a přistrčil mi stoličku pod nohy.
Měla jsem na sobě jen lehký župánek a pod ním košilku a spodní kalhotky s
rozparkem.
»Ach, jsem tak slabá a unavená,« zašeptala jsem klesajíc vláčně na
pohovku tak, abych nedbale odhalila svou šíj a horní část žlábku mezi ňadry,
jenž dával tušit víc.
»Au, au, auvej,« vykřikla jsem náhle. »Ta křeč, ta strašlivá křeč! Kroutila
jsem se a svíjela v předstírané bolesti a vyhrnula jsem si župan, abych si
mohla třít lýtko pravé nohy. »Au, auvej, to jsou muka!«
Charles mi okamžitě klečel u nohou: »Je to strašné, že, my lady? Narovnám
vám ty prstíky.
»Ne, ne, tam ne, musíte mi hníst lýtko, raději výš, tam je to nejhorší,
Charlesi!« Tvářila jsem se útrpně. »Charlesi, pro Boha, masírujte, hněťte, vy
jste moje jediná záchrana.«
Charlie masíroval a hnětl a já ani nevím, jak mi najednou z nohy spadla
trepka a nahý palec se dotkl Charlieho kalhot zrovna v místech jeho
maskulinní anatomíe. Dělala jsem jako by nic, Charlie rudl a masíroval a já
jsem cítila, jak mu tuhne panický pinďourek a s jakou péčí a snahou mi hněte
to simulantské lýtko. Celý se roztřásl a ani já jsem nebyla zcela klidná, což
jsem musela přičíst své vznětlivé povaze. Župan se mi rozevřel a Charlie
mne viděl ve spodním prádle s rozparkem; možná zahlédl i mou vlhnoucí
čárku.