OSCAR WILDE LADY FUCKINGHAM 6 9.část

»Nuže, doktůrku, pryč s textilem! Nejdřív láska, potom l medicína!« zvolala
jsem vsunuvši mu jazyk mezi uvolněné rty. Byl to velmi dobrý a laskavý lékař
a odborné vyšetření a přiměřená terapie tehdy trvala téměř hodinu.
Se mnou to ovšem dopadalo stále hůř a hůř a přes veškerou péči, kterou
doktor Lovecraft věnoval mému zdravotnímu stavu i mým pohlavním žlázám,
jsem se musela rozhodnout pro zimní pobyt na Madeiře; vylíčím tedy, co
jsem v této souvislosti zažila dále.
Jako společnice se mnou jela má akurátní upejpavá hospodyně slečna
Prudeová. Původně jsem zamýšlela vzít s sebou i obě děvčata Patty a
Annie, jak také předpokládala slečna Pmdeová, ale místo Annie jsem se pak
rozhodla pro svého milého Charlieho v dívčím převlečení; zanechanou Annie
jsem odškodnila slušnou finanční částkou. A na příslušném parníku jsem
objednala luxusní čtyřlůžkovou kajutu na zádi.
Do Southamptonu jsme dorazili přes úsvitem, a když jsme se nalodili, hned
jsme se spolu se slečnou Prudeovou í odebraly na lůžka, přenechavše
všechny další starosti »děvčatům«. Slečna Prudeová totiž vůbec nic netušila
a neměla sebemenšího podezření, že druhým děvčetem je Charlie. Po první
dva dny nás všechny sužovala mořská nemoc, zejména mou společnici, ale
hned třetího dne zrána to přešlo jakoby samo sebou. Falešná Annie se pokud
možno držela mimo dohled slečny Prudeové. Po večeři pak zalezla obě
děvčata na svá lůžka a usnula, nebo předstírala, že spí, aspoň se tak zdálo.
My dvě se slečnou Prudeovou jsme seděly na divanu polosvlečené. Požádala
jsem ji, aby zhasila lampu, a když to učinila, položila jsem jí paží kolem pasu
a jemně jsem si ji přitáhla k boku.
»Není to krásné, že už jsme se konečně zbavily té ohavné mořské nemoci?
Teď už je to houpavé kolébáni docela příjemné Ach, drahoušku, kdybyste tak
byla hezkým mladým mužem!« To jsem řekla, velmi milostně jsem ji políbila a
vsunula jsem jí jazyk do úst. Rukou jsem jí vjela pod noční košilku a
bezostyšně jsem se zmocnila bujného chomáče její chundelaté a bezpochyby
ještě panenské hrmy.
»Oh, my lady, co to pro Boha děláte! Jak jen můžete! Oh, ne, ne!« namítala
hlasitým šepotem slečna Prudeová. Nicméně mne vůbec neodstrkovala a její
hluboké oddechování svědčilo o tom, jak je vzrušena.
»Jak zní vaše křestní jméno, drahoušku? Přece už vám nebudu říkat slečno
Prudeová, je to tak chladné a neosobní,« řekla jsem jí mezi dalšími chlípnými
polibky, jimiž jsem ji zasypávala.
»Selina, my lady, ale ne, prosím ne!« zašeptala téměř bez dechu, když jsem
ji začala jemňounce dráždit na poštěváčku. Sevření jejích nohou povolovalo.
»To je hezké jméno, Selino! A ty mi budeš říkat Beatrice, viď, drahoušku,
že? Budeme spolu spinkat na jednom lůžku, vždyť je tu dost místa pro obé.
Musím tě líbat, abych ti dokázala, jak tě mám ráda, a taky samozřejmě tady,
Selino!« A ukázala jsem jí na pipinu. »A ty mi oplatíš tímtéž. A jestli ještě
váháš, předvedu ti, jak Patty ráda líbá mou štěrbinku. Ach, Selino, brzy se
naučíš, co je tak krásné, třebaže se ti to zpočátku zdá trochu výstřední nebo
nemravné.«
Selina jen vzdychala