Otcovská výpomoc I.

Už desátý rok jsem rozvedený se svou bývalkou Renatou, když si našla sice o něco staršího, ale movitějšího týpka. Kvůli majetkovému rozvodovému vypořádání jsem musel oželet chatu, abych ji mohl vyplatit. Náš byt 3+1 jsem vyměnil za 2+1, protože pro mne a syna Jirku, jemuž bylo tehdy už 17 to stačilo. Jirka s tím, co jeho matka udělala, svolný nebyl a proto zůstal se mnou.
Kluk se nejprve vyučil, pak si udělal ještě hned po vyučení průmku a poté jak ve 23 odmaturoval, oženil se s Dášou, holkou o rok mladší, povoláním učitelkou v mateřské školce.
Podařilo se mi sehnat si jiný byt 1+1 a tak jsem ten dvoupokojový synovi a jeho novomanželce Dáši nechal. Předpokládal jsem, že si pořídí děcko a budou více prostoru potřebovat. To bylo před 4 lety.

Dny, týdny a měsíce se od synovy svatby pomalu převalovaly hezky jeden za druhým a já už si dávno zvykl na svou domácí osamělost. Samozřejmě, že občas se v mém osamělém životě nějaká ženská objevila, ale nikdy to nebylo nic až zase tak moc vážného, že bych si ji k sobě chtěl nastěhovat, nebo naopak. Se synem a snachou jsme se vídali alespoň co čtrnáct dní a minimálně jednou či dvakrát do týdne jsme si volali.
V dubnu letošního roku o posvícení mne pozval syn Jiří k nim domů na nedělní oběd. Dáša pekla kačenu naditou jablky a připravila k tomu výborné červené zelíčko a pochopitelně knedlíček, což jsme my s Jirkou pak zapili budvárkem. Oběd byl skvělý, protože snacha vařit umí a já z něj měl tak říkajíc „mastnou hubu“ a olizoval jsem se až za ušima. Nálada byla také dobrá i když se mi zdálo, jako by Jirku něco trápilo, ale nechtěl kazit příjemné zažívání. Bavili jsme se o všem možném, o hokeji, o fotbale, o tom jak to radnice ve městě vede blbě, pak o příbuzných a známých, a nakonec o blbinách.
Jirka mi ukázal fotky z jejich loňské dovolené v chorvatské Trpanji. Musím říci, že můj syn má nejen hodnou ženu, ale také pěknou, o čemž svědčily fotky na nichž byla Dáša v plavkách, nebo i nahoře bez. Snacha má šestadvacet a postavou i vizáží dost připomíná herečku Veroniku Gajerovou asi tak z doby, kdy hrála ve filmu: Copak je to za vojáka. Má jen jiný, kratší účes, tmavohnědé vlasy a brýle. No, myslím že mistr Mánes by ji jako modelku na akt určitě uvítal. Kdo Dášu nezná, může si myslet, že je to maminka od malého caparta, možná i od dvou, ale opak je pravdou. Snachu beru pro její upřímnou a veselou povahu a také proto, že to v domácnosti umí a dobře se stará i o Jirku, který ji velmi miluje.
Dáša se mi líbila hned, jak mi ji kdysi představil jako svou dívku. Od jisté doby ve mě ale snacha začala vzbuzovat dojem živočišně přítažlivé samice. Zajímavé také je, že Dáša vždy byla naprosto otevřená. Mohl jsem se s ní bavit o čemkoliv i o těch nejintimnějších věcech a vůbec se nestyděla. Ani jí to nepřipadalo nevhodné, jako kdysi mojí bejvalce nebo třeba mé matce či ségře. Asi tak byla vychovaná z domova.
Znova a bez mučení se přiznávám, že mě moje snacha velice vzrušovala. Představoval jsem si ji při souloži, když jsem mrdal s nějakou jinou babou a i při onanii (co má chlap jiného dělat, když zrovna není díry, v níž by ho smočil) jsem ji měl často v makovici.
Dáša všemu dávala ještě korunu tím, že když jsem byl občas u nich na návštěvě, brala mne prostě jako člena své rodiny a tak se přede mnou doma producírovala třeba jen v gaťkách a šprndě. Také jsem si k Dáši víc dovoloval, než-li bych si dovolil k jiným, možná víc, než asi bylo vhodné, což mi s jakousi podivnou samozřejmostí blahosklonně trpěla. Například jsem ji často přátelsky poplacával po šunkách a nejednou, když se třeba ohnula, jsem si dovolil ji prstem pošimrat v rozkroku. Vždycky s sebou trhla a buď mne neméně přátelsky kopla do zadku, švihla po mě utěrkou nebo do mne jen bouchla pěsti. Vždy se to, pochopitelně dělo tak, aby to můj syn neviděl a nežárlil. Pravda, zprvu z těchto mých důvěrností byla rozpačitá, ale pak si zvykla a jakoby to začala považovat za neměnný rys mé povahy a že jiný už zkrátka nebudu.
Coby starý samec bažící po připuštění jsem zkrátka na synovu mladou manželku čím dál více hleděl jako na žádoucí mladou samici vhodnou ke spáření a zabřeznutí.

Když jsme se tedy najedli a pokecali si, Jirka mne požádal, zda bych následující sobotu nešel místo něho s Dášou do divadla, že on nebude moci, jelikož bude od středy do následující středy na školení v Německu. Firma u níž pracuje prý totiž změnila majitele. Souhlasil jsem a rád.
Se snachou jsme se domluvili, že na ni počkám před jejich domem tu sobotu v 19:00 a že na ni zazvoním, až dorazím.
Když Dáša zmizela v kuchyni a nechala nás samotné, ještě jsme ještě chvilku „ťápali máču“ o tom co kdo, kdy, kde a s kým, ale pak najednou Jirka zvážněl, podíval se úkosem ke kuchyni a polohlasně se mne zeptal: „Tati, mohu za tebou zítra po práci zajít…? Víš, chtěl bych s tebou něco důležitého probrat… Nechci o tom tady mluvit…“
„No jistě“, přitakal jsem. „Máš-li nějaký problém, tak od toho jsem přece tady, abych ti pomohl“ a v žertu jsem řekl své otřepané rčení: „Víš přece, že když syn nemůže, tak táta pomůže“, ale Jirka na to nezareagoval a tak jsem se zeptal: „Tak v kolik? V pět odpoledne?“ navrhl jsem a přidal: „Odpoledne dávají v televizi fotbal, tak se můžeme zase jednou dívat spolu jako kdysi, co ty na to?“
„Jo, v těch pět mi to vyhovuje, ale neboj, dlouho tě nezdržím“, řekl skoro omluvně.
„Copak ho asi trápí?“ pomyslel jsem si. „Co má za průser? Že by potřeboval půjčit nějaké peníze? To snad ne?“.
Cestou domů od syna jsem na to ale celkem rychle přestal myslet.
Následující den, to bylo pondělí, přišel Jirka, přesný jako hodinky. Vzal jsem ho dál, posadil, nabídl kafe, což odmítl a pak spustil: „Víš…tati, já mám velkej problém!“
„A jaký synu“, snažil jsem se na vtipnou notečku.
„No…Dáša pořád básní o dítěti…, hrozně po něm touží…“ řekl posmutněle.
„A v čem je, synu, problém? Jsi mladej a zdravej chlap, tak bajonet auf a na zteč, né…“, bagatelizoval jsem to v žertu, ale Jirka zůstal stále vážný. „Víš, tati, už jsem čtyři roky ženatej a Dáša je jako manželka fakt bezvadná ženská…Ona je takovej ten…no, mateřskej typ. Vždyť víš, že je ze tří dětí…Navíc eště dělá s dětma v tej mateřince...no a tak je tim mateřstvím přímo posedlá. Před tebou né, ale když jsme doma sami, tak pořád básní o tom, jak ta či ona její známá vozí mimčo a takový ty řeči. Na dítěti už makáme od doby, co jsme měli půl roku po svatbě, jenže ono furt nic. Dáša z toho začala bejt docela dost nervózní. Ona si furt vypočítává ovulační dny a náš sex v těch dnech je pro mě naprostou povinností. Už si připadám jako sexuální štvanec a přitom je to k hovnu…“
„Hele, Jirko“, řekl jsem mu chlácholivě, „Jste mladí, to chce čas. Ono někdy stačí hodit ženský trenky na postel a je to a jindy kdybys do ní nalil kýbl semene, tak to ne a ne přijít.“ Snažil jsem se ho povzbudit.
„Víš, tati, i já už z toho měl mindrák a tak jsem si vloni v listopadu zajel tajně do Prahy a tam jsem v jednom sexuologickém zařízení absolvoval vyšetření spermatu na plodnost…“
„Cože? Ty sis tam byl vyhonit ratlíka do kelímku?“ řekl jsem překvapeně a s poněkud netaktním žertem., ale syn ten žert ani snad ani nevnímal a jen mlčky přikývl.
„No a? Jak jsi na tom?“ byl jsem zvědav.
„Katastrofa!“ vyhrkl Jirka.
„Co, jaká katastrofa?“ nechápal jsem či spíš nechtěl pochopit.
Místo vysvětlení mi podal do ruky papír, který si vyndal z kapsičky u košile.
Vzal jsem ho do ruky a tam pod hlavičkou:
Soukromé sexuologické centrum XXXXX s adresou: XXXX XXXX 25, Palác XXXX, 110 00 Praha 1, stálo, že pacient Jiří P…..ý, narozen 15.2. 1982 pak (číslo jeho zdravotního pojištění u VZP) podstoupil 12.11. 2008 vyšetření spermiogram,
Nález: Byla zjištěna nekrozoospermie, která je s velkou pravděpodobností zapříčiněna virovým onemocněním Parotitis epidemica, o němž se pacient zmínil, že je prodělal ve věku 14 let spolu se zánětem varlat.
„Nekrozoospermie…? Co to znamená“ zeptal jsem se „A co je to Parotitis epidemica?“
„To znamená, že jak jsem měl v pubertě příušnice a ležel jsem s oteklými varlaty na infekčním ve špitále, tak to mělo za následek, že jsem sterilní, čili že mám v semeni jen mrtvé spermie. Je to následek těch příušnic. Prý můžu být rád, že z toho nejsem úplně impotentní, protože i to se někdy stává“, pronesl už bez jakýchkoliv
rozpaků.
Beze slova jsem mu vrátil ten doklad a přitom se mi vybavilo, jak byl s těmi zatracenými příušnicemi v nemocnici tři neděle a trpěl jako Job, protože kulek se mu nesměl nikdo ani dotknout, jak ho bolely. Cpali do něho nějaká antibiotika a já s ex-manželkou jsme se skoro modlili, aby se z toho vylízal.
„Můj syn a je jalový?“, napadlo mě, ale z toho mě vyrušil Jirka, který říkal: „Jak sám vidíš, ať se budu snažit jak chci, tak se mnou Dáša, která se ohlíží za každou maminou s kočárkem, určitě neotěhotní“.
„A Dáša to ví?“ otázal jsem se.
„Blázníš?!“ vyhrkl. „Já se bojím dne, kdy to na mne nějak praskne. Bojím se, aby se na mě nevykašlala, aby si nenašla nějakýho jinýho chlapa“ vyslovil své obavy.
„Hele, Jirko, Dášena mi nepřipadá jako jedna z těch ženskejch, co zahnou hned, když nemaj co chtěj, když není po jejich“ počal jsem ho chlácholit. „Takže tohle jsi mi chtěl sdělit?“
„Nejen to, tati…“ zrozpačitěl náhle. „Problém je v tom, že ona už byla před měsícem na nějakém gynekologickém vyšetření… Řekla mi o tom a hned mi zvěstovala, že u ní nenašli nic, co by prej bránilo normálnímu otěhotnění. Sice to
nahlas nevyslovila, ale já v jejích očích viděl otázku. Jestli chci zachovat naše manželství spokojený, Dáša prostě musí otěhotnět a mít dítě, jinak to s ní bude horší a horší. Nechci, aby zblbla a dala se oplodnit od prvního obejdy, kterej se namane. Na případný můj návrh, že bych jí jako mohl sám někoho... to…, by určitě nepřistoupila. Sex má sice moc ráda, to jo, ale s cizím chlapem… ne, na to by nepřistoupila a moje renomé milujícího manžela by v jejích očích značně kleslo. Řekni mi, co mám dělat a jak z toho vyjít s čistým štítem?“ A teď babo raď…
Odcházel ode mne smutný, ale zároveň s pocitem úlevy, že své tajemství mohl někomu sdělit a podělit se o své trauma.

V sobotu na sedmou večer jsem oděn v kvádru a svátečním kabátě zastavil, jak bylo se snachou dojednáno, před jejich domem v Liliové ulici, šel jsem zazvonit a pak si sedl do auta a vyčkával, abych snaše dělal místo nepřítomného syna garde.
Čekal jsem v autě asi 10 minut, než vyšla Dáša z domu. Skoro jsem ji nemohl poznat. Měla na sobě dlouhý černý jednořadý kabát s velkým límcem a na krku krásný šátek. Vystoupil jsem, galantně ji otevřel dveře u spolujezdce a počkal, až se usadí. Do městského divadla jsme dorazili v pohodě, takže nebyl žádný kvalt.
Když jsem Dáši před šatnou pomohl z kabátu, v těch tmavých úpletových šatech s lodičkovým výstřihem a postavu podtrhujícím střihem, v tmavých punčochách a černých lodičkách jí to skutečně seklo. Už jsem pochopil, proč má Jirka obavy.
Snacha se mi fakt líbila. Nojo, ale byla to přece snacha, manželka mého syna, tak jsem se za své myšlenky zastyděl.
Když jsme usedli na svá sedadla v 10. řadě hlediště, cítil jsem se být pyšný, že snacha sedí vedle mne.
Divadlo dávalo komedii: Blbec k večeři. Byl to dobrý kus, herci byli rovněž výborní, jejich výkon byl profesionální, takže jsme se všichni skvěle bavili a podle toho byl i dlouhý aplaus na konci představení.
Když jsme se oblékli a vyšli před divadlo, ze zdvořilosti jsem snaše navrhl, zda si nechce jít ještě někam sednout na skleničku, ale s díkem to odmítla, že prý přece řídím a že by raději domů.. Když jsem zase zaparkoval v Liliové ulici, čekal jsem, že se se mnou rozloučí, poděkuje za doprovod, vystoupí a půjde domů, proto jsem ani nevypnul motor.
Jenže ona se na mne tak zvláštně podívala a místo toho mi řekla: „Jiří… Nechtěl byste zajít na chvíli nahoru?“
Něco takového jsem opravdu nečekal. Slušnost velela, abych s díky odmítl, jenže zvědavost a tajemné očekávání čehosi ovlivnily mé myšlenkové pochody a tak jsem mezi zuby procedil: „No tak dobře“, načež jsem vypnul motor, vystoupil, zamkl auto a pomalu šel za ní. Odemkla dům, rozsvítila světlo na chodbě a spolu, ona první a já za ní, jsme stoupali vzhůru po schodech do třetího patra. Když odemkla dveře od bytu, vyzula se, já po ní a ona mi pokynula, ať jdu dál. Pomohl jsem jí z kabátu, pak jsem vysvlékl a na věšák pověsil i ten svůj a šel do obýváku. „Jestli chcete, tak si v likérníku něco nabídněte“, prohodila a dodala významně: „Já se jdu převléknout do ložnice“.
„Ne, díky, jsem tu přece autem“, odvětil jsem a rozvázal si kravatu, kterou jsem pak strčil do kapsy u saka. Vzápětí jsem si vysvlékl i sako a přehodil jsem je přes opěradlo křesla. Měl jsem si asi spořádaně sednout a vyčkávat na hostitelku, ale cosi neznámého ve mě, cosi mocnějšího nežli má vůle mne přinutilo, že jsem se vydal potichu za snachou do ložnice. Vím, že to ode mne bylo neslušné, ale já prostě musel.
Dášu jsem spatřil stát u otevřené skříně před zrcadlem. Stála skoro bez hnutí jen v černém kombiné, už bez punčoch. Hleděla na sebe, jakoby s něčím v sobě bojovala. Když mne spatřila v zrcadle, jakoby na mne čekala, pronesla otázku:„Jsem vůbec hezká?“
Místo odpovědi jsem k ní pomalu odzadu přistoupil a stojíc za ní v bezprostřední blízkosti jsem jí položil obě ruce na holá ramena. Zachvěla se a povzdechla. Přiblížil jsem nos k Dášině šíji a nasál do nozder tu její krásně vzrušující vůni. Dáša na mne přitom hleděla a ani se nehnula, jen se několikrát zhluboka nadechla.
Políbil jsem ji na šíji a konečně odpověděl: „Jsi krásná ženská, Dášenko“ a znovu jsem ji políbil a mé rty se pomaličku sunuly k jejímu rameni. Tak nějak automaticky jsem jí stáhl ramínko kombinačky. Pak jsem skrze zrcadlo na Dášu pohlédl a v jejích očích jsem zaregistroval zářivý odlesk roztoužené ženy, která však netoužila po mě… Já pro ni byl přece už starý chlap s šedinami na skráních, mírným bříškem a vráskami v obličeji. Ona toužila po něčem jiném a já toho měl být pouze prostředkem.
„Já sama“, hlesla přitlumeným rozechvělým hlasem, „ale ty musíš taky“, dodala a s jakousi obřadností s tykáním a si začala kombiné spouštět dolů ke koberci. Já si tedy rozepnul košili, vysvlékl a odhodil ji stranou, pak jsem si přetáhl přes hlavu nátělník a pustil se i do kalhot, přičemž jsem měl Dášu stále před očima odzadu i v zrcadle zepředu. Nejdříve tam stála jen v černých kalhotkách a podprsence, pak si sama sundala i podprsenku, přičemž před očima se mi zahoupala její bělostná prsa, tak plná, tak krásně vytvarovaná, ozdobená dvěma růžovými poupaty bradavek..
Závěrečnou část oboustranného striptýzu jsme završili společně. Já si stáhl slipy a Dáša kalhotky.
Chvilku jsme tam oba, poněkud nesví a rozpačití a dívali se na sebe. Se vzrůstajícím napětím v rozkroku, o čemž svědčil můj zdvíhající se a tuhnoucí penis jsem přes zrcadlo hltal její nádherné ženství. Stáli jsme tu – ona, šestadvacetiletá krásná ženská toužící po dítěti a já, devětačtyřicetiletý samec, chlupatý jako opičák po celém těle se ztopořeným údem. Oba jsme věděli, že to, na co se právě chystáme není správné, je nepatřičné a zavrženíhodné. Jenže já právě chytil příležitost za pačesy. Oba jsme věděli, že jiné cesty není, má-li tajemství zůstat v rodině. Hleděl jsem na snachu jako na zjevení, když řekla: „Zahřej mě“. Byl to rozkaz? Prosba? Ne, myslím, že to byla výzva. Přitiskl jsem se k ní odzadu hrudí a objal ji, přičemž jsem ji ruce semkl na břiše. Srdce mi bušilo napětím i touhou a tělem mi probíhalo vlnění jako elektrický proud.
„Jirko…“, hlesla a po malé pomlce dodala: „Vem si mě…Já to chci… Udělej mi to!“
Mé ruce se začaly zvolna posunovat od jejího pasu vzhůru, zajely jí podpažím dopředu a pár Haniných prsů se mi ocitl v dlaních. Hanka vzrušeně dýchala, dokonce na pár vteřin jakoby zatajila dech a pak s výdechem pronesla: „Dneska mám ovulaci!“ což jsem tušil, ale nyní jsem s naprostou jistotou pochopil, proč tu jsem a co se po mě žádá. „Když syn nemůže, táta mu pomůže…“ problesklo mi hlavou otřepané klišé. Již jsem na beton věděl, že Dáša chce, abych nahradil Jirku, chce, abych ji oplodnil! Určitě to pro ni musela být velikánská oběť. Jakpak asi dlouho o tom rozmýšlela, než se odhodlala…?
Hrál jsem si s jejími pružnými tuhými prsy, s jejich bradavkami, které už měla vztyčeny jako dva týble. Její dech se zrychloval, zatímco jsem jí olizoval ušní lalůčky a líbal na krku po tepně dolů. Po chvilce jsem začal levou rukou klouzat dolů do Dášina rozkroku. To už se dech mé snachy stával přerývanějším a slyšitelnějším, zatímco můj úd se vzpínal tetelivým chtíčem na na žaludu se zjevila kapička čirého sekretu.
„Dášenko, ty ses mi vždycky líbila, ale neodvažoval jsem se ti to říct“, zašeptal jsem jí do ucha vemlouvavě, zatímco mé chtivé prsty proklouzly přes Venušin pahrbek do jejího klína. Dáša zvrátila hlavu dozadu a naše rty se spojily. Chvilku jsme se oblizovali a pak jsem snachu k sobě rezolutně obrátil čelem. Znovu se naše ústa k sobě přilepila, ale tentokrát už se proplétaly i naše jazyky.
Pak se k mému úžasu stalo něco, co bych od snachy nikdy nečekal, něco, co mi k ní tak nějak nesedělo: klesla si přede mnou na kolena, vzala do levé ruky můj ztopořený penis a pravou se chopila šourku s varlaty. „Bože…, jak dlouho jsem už tam neměl ženské ruce…?“ napadlo mne. Její prsty mi po něm jezdily, jako by zkoumaly jeho tuhost, délku a tloušťku.
„Takže s tímhle jsi udělal své ženě Jirku?“ pronesla v jakémsi podivení, jakoby nikdy neviděla penis.
Pak si ho přiložila žaludem k ústům a políbila mi ho rty a líbala jej znovu a znovu. Ve chvíli, kdy jsem vzal Dášinu hlavu do svých dlaní, zmizel můj žalud v jejích ústech, v nichž byl olizován jejím jazykem. Já ale už věděl, že o tohle jí přece nejde, že je to jen jakási předehra, jen jakási ochutnávka a že nám oběma jde o zásadnější věc.
Opět se ke slovu začaly hlásit mé samčí rozmnožovací pudy a proto jsem pronesl: „Dáši, do pusy to ale nechceš, že ne…?“ S penisem stále v ústech vzhlídla svými kukadly přes brýle ke mně vzhůru takovým tím psím pohledem, pak jej vyndala a přitakala: „Máš pravdu, kvůli tomuhle jsem tě sem nepozvala… Chci, abys mi zkusil udělat dítě!“
Bum.
Opět jsem z té její upřímnosti polkl na prázdno.
„Tak, prosimtě vstaň“. Řekl jsem jí, protože mi bylo trapné, aby přede mnou klečela.
Poslechla, ale trochu vyděšeně se zeptala: „Ty mě nechceš?“
„Ale to víš, že chci...“, ubezpečil jsem ji a řekl: „Sedni si do toho křesla,“ a ukázal na ušák, který měl Jirka natolik rád, že jsem mu ho věnoval do jejich nového bytu.
Nevěděla co mám v úmyslu a tak zaváhala.
„Tak si, hergot, už sedni do toho křesla! Čas kvapí a já už chci bejt vocasem v tobě. I tvá děloha se už určitě těší na mýho žaluda,“ pronášel jsem pln vášně.
„A teď ti s nim udělám jeho brášku“, mlel jsem nadrženě jako nějaký puberťák.
„Udělám ti ho a ty ho hezky donosíš a porodíš!“ řekl jsem skoro pánovitě.
„Vopři se a dej nohy sem,“ načež jsem ji vzal pod koleny, široce ji rozevřel stehna a nohy jsem jí přehodil ohyby pod koleny přes obě madla.
Podvolila se.
To už jsem klečel mezi jejími stehny, hladil jsem je zevnitř a zvolna jsem se prsty blížil k vyšpulené naducané kundě s rozevřenými a vlhkostí lesklými pysky.
Pak má vilná ruka tam začala pozvolna rozehrávat etudu pro pět prstů.
Teď už jsem se necítil jako její tchán, ale jako nadržený chlap, protože samčí rozmnožovací pudy ve mně zvítězily. Po chvilce dráždění pysků a poštěváčku, který se očividně zvětšil do velikosti malé fazolky, jsem si jí do pochvy zasunul
prostředníček. Zaťala se, oči měla pod brýlemi křečovitě zavřené a z hrdla se jí vydral sten.
„Jeeee“, vyjekla slastně a vzepjala se, když jsem jí začal brnkat o poštěváček.
„Teda... jestli s te...bou budu op...opravdu tě...hot...ná...!?“ řekla zajíkavě, protože jsem jí v rozkroku rozehrál cvičení pro dvě ruce a deset prstů.
Začala zrychleně dýchat, chvílemi zase tajila dech a zavřela oči. Evidentně si to prožívala. Vyluzovala neartikulované zvuky, které přecházely do zajíkavého přidušeného šílení.
Byl to výsledek toho, že jsem jednou rukou žmoulal poštěváček, který naběhl na dva centimetry, zatímco palec druhé ruky rejdil uvnitř rozpálené kundy. Když jsem k tomu ještě vtlačil ukazováček téže ruky do jejího konečníku, začala se vzpínat, nadhazovat zadkem a házet hlavou jak kobyla na maršparádě.
„Je libo chlapečka, holčičku nebo snad rovnou dvojčátka?“ V té chvíli už mé prsty hrály dráždící koncert mezi pysky její kundy.
„Jeeee“, vyjekla slastně a vzepjala se, když jsem jí začal brnkat o poštěváček.
Začala zrychleně dýchat, chvílemi zase tajila dech a zavřela oči. Evidentně si to
prožívala. Vyluzovala neartikulované zvuky, které přecházely do zajíkavého přidušeného šílení.
Vytáhl jsem prst průzkumník, přikrčil jsem se, a zatímco mé nozdry nasávaly tu vůni vzrušené mladé kundy, prsty obou rukou jsem uchopil stydké pysky a široce jsem je rozevřel. Můj jazyk začal to dceřino ženství laskat, jako když mlsný kocour vylizuje misku se zbytkem smetany. Omámen pachem jejích sekretů jsem jí jazykem šmejdil mezi velkými i malými pysky, po klitorisu a dokonce jsem špičku strčil na kraj dovnitř do pochvy, zatímco Dášou cloumaly slastné křeče a svou prožívanou slast dávala hlasitě najevo. Penis mi pulzoval žádostivostí a já už zcela ztratil soudnost.
Ovládnut a přemluven těmito myšlenkami jsem ji přestal lízat, na kolenou jsem se napřímil, vzal penis do pravé ruky, palcem a ukazováčkem té levé jsem rozevřel opět její pysky a mezi ně přiložil žalud.
„Aááách“, vtáhla do sebe vzduch.
Nádhera nebeská… Trochu jsem tam s ním šmrdlal nahoru dolů a také zakroužil, až jsem zaparkoval špičkou žaludu na poševním ústí. Lehce jsem zatlačil hladce vklouzl dovnitř. Vězel jsem v těsné a teplé kundě své snachy! Byl to nebeský pocit!!!
„Jééé...jééé...tak úž...už mi ho...tam...dééééj!!!“ zakvílela Dáša prosebně v tom slastném
opojení.
„Fakt chceš, abych ti uděla dítě?“ zeptal jsem se jí formálně, protože bych jí ho už udělal i kdyby si to rozmyslela.
„Jóóó!!!“ zavřískla.
„Tak chlapečka...nebo holčičku...?“ vydražďoval jsem se otázkami tohoto druhu nanejvyšší míru.
„Mě je... to jed...nóóó...“, zasípěla koktavě.
To už jsem oběma rukama co nejvíce rozevřel mokré pysky, přiložil žalud na vstup
do rajské zahrádky a prudce jsem přirazil.
„Jééééééááááh!!!!!“ zařvala úlekem a vzepjala se proti mě pánví, až se jí zadek nadzdvihl. Teď už jsem ji měl zcela ve své moci jako pavouk mouchu. Pomalu, ale nekompromisně jsem začal protahovat ten těsný tunýlek, přičemž naše vzrušená pohlaví vydávala rajcovní mlaskavé zvuky. S každým přírazem žaludu na dělohu ze sebe vyrážela jakoby užaslé výheky.
Uchopil jsem ji pod stehny za zadek a začal jsem přirážet rychleji a rychleji. Dáša sténala, skučela, hýkala, prsa se jí vlnila a bimbala sem tam a výraz jejího obličeje se změnil ve ztrhanou grimasu. Obličej i krk jí zrudly a její ruce mne uchopily v bocích, zatínaje mi nehty do kůže.
Přirážel jsem do ní docela nevybíravě, stále rychleji a co nejhlouběji.
Užíval jsem si to přímo parádně. Vychutnával jsem si každičký střet žaludu s její dělohou. Vzrušení se stupňovalo. V žaludu mi trnulo a on sám jakoby se v Dášině kundě rozšiřoval. Už…už to tu skoro bylo… Znovu a znovu jsem vnořoval svůj tuhý pyj do její kundy…
„Už se mi to blíží...už to přichází...už to budéééé...!!!!!“ komentoval jsem své narůstající vyvrcholení a ejakuaci. Kdesi u prostaty mi začalo narůstat napětí, jež mi vystřelovalo do penisu, slabin i konečníku. Pytel jsem měl pevně přitažen k tělu, ve varlatech jsem cítil příjemný přetlak a v žaludu mi stále více mravenčilo. Už jsem to cítil, jako chvějící se koleje na okraji tunelu, jímž se blížil vlak. Blížilo se to rychlostí expresu…
Už…už to tu skoro bylo… Znovu a znovu jsem vnořoval svůj tuhý pyj do její kundy… Ještě jednou a už mne cosi přinutilo se do snachy natlačit. Takto nalepen a přitisknut těsně na ní jsem explodoval. V údu mi mocně zacukalo, hlasitě
jsem vyhekl. Slastná křeč mi sevřela konečník, půlky, zatnula břicho. Trhl jsem s sebou a už ze mne do Dáši prýštilo semeno v mocných pulzech, které škubaly celým tělem. Každý ten výstřik jsem si opravdu vychutnal, protože takovou
nepopsatelnou slast jsem už hodně dlouho nezažil.

Byl jsem pořád ještě vzrušen a nechtělo se mi přestat. Proto jsem se v ní začal svým polotuhým penisem zase pohybovat. Asi po pět minut to bylo jen takové šmrdlání, ale pak mi zase ztuhl a já nasadil do druhého kola.
Znovu jsem jí začal protahovat dlouhými šťouchy. Zasouval jsem do ni ptáka až po koule a radostně jsem vnímal, jak se ocitla někde úplně mimo. Zcela bez kontroly vyřvávala na celý pokoj: „Ty kančééé...jéé...jéééé...téééď....jééé...a zaséééé...ááááá,“ přičemž mne v sobě začala pochvou svírat.
„Božééééé....se mnou se všechno točíííí!!!“
Nevím, mrdal-li jsem ji druhé číslo čtvrt hodiny nebo déle, ale bylo to nádherné.
Pochopitelně jsem se do ni znovu udělal do poslední kapky, dle zásady „ani kapku na zmar“ a cítil jsem se po tom zhruba měsíčním sexuálním půstu jako znovuzrozený.
Ba jsme unaveně oddychovali a já jí položil znaveně hlavu do klína, zatím co ona mne vískala ve vlasech jako malého kluka.
Pak mi po chvilce zdvihla hlavu a řekla k mému překvapení: „Já chci eštěěě. Vstaň!“ přikázala tentokrát ona. Poslušně jsem vstal a Dáša si mne přitáhla a vzala můj povadlý a od semene i jejích šťáv umolousaný penis opět do svých úst. Její horký dech a podtlak jakým mi ho sála... To její vášnivé orální mazlení se s mým penisem a ten pohled, jak je o můj skvost postaráno, to mne přivádělo do opětovného sexuálního blaha. Neustále pohybovala jazykem v puse, začala mi jej kousat jako houžev, ale zase né tolik, aby mne to bolelo. Jazykem mi obkružovala jazyk a rukou po něm jezdila až ku kořenu a zase nazpět. Nevěděl jsem, že se tak vyzná. Proto se mi zase vzchopil a začal tuhnout. Když už mi zase stál, Dáša mi špičkou jazyka začala dráždit otvůrek na špičce žaludu i uzdičku, válela si ho po patře. Jakoby se přitom propojily naše energetické potenciály. Trochu jsem s ním v jejích ústech začal pohybovat a kupodivu jí penis zajížděl až do krku, možná mnohem hlouběji, než-li si mohla myslet, kam až by se dostal, aby se nedávila. To už jsem byl znovu připraven a snacha to vycítila. Vytáhla si tedy můj penis z úst, trochu mne odstrčila od křesla, načež se z křesla svezla na kolena a pak na všechny čtyři. Pochopil jsem, oč jí jde.
Dáša se totiž najednou opřela o předloktí, kolena v klečící pozici dala notně od sebe, prohnula se v kříži jako kočka a proti mně vyšpulila svůj úžasně krásně vytvarovaný, mánesovsky kulatý zadek, špulíc proti mně oslizlou a už vyšukanou kundu, která se na mne z houštiny hnědých chlupů smála jako temně růžová broskev, z níž čůrkem vytékalo moje semeno z předchozích dvou čísel.
Nečekaje na nic, zaklekl jsem za ní s koleny mezi jejími a mé chlípné ruce se chopily jejích boků odkud se vydaly na plazivou cestu k ramenům a pak zase dolů, kde se chopili od těla visících ňader s nimiž jsem se opět mazlil, avšak tentokrát už méně něžně. Vždyť to byla ňadra, která se měla nalít mateřským mlékem a která budou kojit dítě, které teď pácháme … Levou rukou jsem se pak přesunul na její uvolněné břicho, to břicho, jež se mělo díky mně zvětšovat a růst přímo úměrně s dítětem, které jsem se ve své snaše chystal právě zplodit… Břicho ženy mého syna, jemuž zajisté kdesi v Německu musely začít svědit kouty na hlavě, jak mu asi rašilo paroží.
Přesunul jsem se oběma rukama na Dášiny hýždě a vnitřní strany stehen. Snacha mi stále držela jako říjná klisna, na níž je připouštěn starý chovný vyježděný hřebec, ale jemně se otřásala vzrušením. Sáhl jsem jí odzadu na protaženou a vystříkanou kundu a Dáša se zase zachvěla, ale ani nemukla a netrhla s sebou. To už se mé prsty roztančily v
čtverylce mezi stydkými pysky mé snachy, která se začala lehce vlnit v kyčlích a počala ze sebe vydávat slabé, leč slyšitelnější vzdechy. Kundu už měla beztak zcela zvlhlou a kluzkou. Pak jsem jí do pochvy vtlačil celý palec a jemně tam jím kroutě, intenzivně jsem jí ukazováčkem téže ruky zase dráždil klitoris.
„Ijóóóch!“ vyrazila ze sebe již poněkud hlasitěji a vlnění jejích boků se zintenzívnilo.
Začal jsem v pochvě palcem pohybovat, jako bych do ní přirážel a Dáša začala proti němu přirážet a již nezastřeně vyhekávat. Místností se znovu ozývaly mlaskavé až čvachtavé zvuky. Poševní sliznice se jí zvrásnila a poševní svaly se mi snažily sevřít prst. To už jsem na nic nečekal, prudce ze synovy manželky prst vytáhl, nasadil jsem jí k pochvě roztoužený vzpínající se penis a prudce, skoro až neurvale jsem ho do snachy zarazil až po varlata.
„Jéááááááh!!!!!“ zařvala nepřirozeně hrdelním hlasem a já v tom výkřiku opětně uslyšel její úlek, úžas, překvapení a hlavně slast. Opět, tak jak jsem to vždy míval ve zvyku, jsem v Dáši znehybněl a kochal se pohledem na svůj penis, hluboko vhroužený do jejích rodidel. Pak jsem se v ní rozpohyboval a s každým přírazem do ní, s každým nárazem na její plodnou nenaplněnou dělohu rostla moje slast.
„Och…och…och…!“ ochkala hlasitě v rytmu mého snažení a můj požitek začal balancovat již těsně pod vrcholem, takže jsem si ty blažené pocity náramně vychutnával, pociťujíc konstelaci svých slastných pocitů, fyzických, psychických i emocionálních… Náhle se mi dostavil intenzivní pocit extrémní slasti, kdy jsem i já začal s hlubokými nádechy a výdechy tak nějak pohekávat. Pak se dostavil zvláštní kratičký pocit napětí, že ejakulace nastává, že už to jde, že tomu již nelze zabránit, jakýsi pocit nevyhnutelnosti, který prostoupil celým mým člověkem bez ohledu na mou vlastní vůli, na zevní vyrušení…
A pak to nastalo. Bylo to tentokrát, jako bych se srazil s kamiónem… Natlačen celou délkou svého penisu jsem v mocných záškubech hustil do Dáši své sperma, které ze mne už nejspíš nevystřikovalo, ale jen vytékalo. Jako bych najednou svištěl kamsi dolů po pomyslné rozpálené skluzavce, zatímco mé svěrače v močovém měchýři a v konečníku mne oblažovaly orgastickými stahy. Křečovitě jsem držel snachu za boky a bezmyšlenkovitě jsem jí zaplavoval dno pochvy a dělohu semenem, zatímco ona mě v sobě svírala svými poševními svaly, které se nepravidelně stahovaly, stejně tak, jako hýždě.
Setrval jsem v ní, dokud jsem ze sebe nevypudil poslední kapičku své životadárné tekutiny. Teprve pak jsem se z ní s uvadajícím mužstvím vysunul. Dáša se převalila na záda a nohy vyhodila nahoru na postel, která stála vedle nás.
Jak symbolické…
Mrdali jsme spolu naprosto nemanželsky na chlupatém žlutém koberci mezi skříní, křeslem a jejich manželským letištěm, ale ne na něm. Manželské lože je zkrátka asi posvátné a našim cizoložným smilstvem by jsme je poskvrnili… Snacha ležela, oddychovala a nohy měla nahoře, aby jí z pochvy nevytekla už ani kapka mého semene.
Bylo vykonáno, co mělo a já se tam najednou cítil jaksi přebytečný. Mouřenín splnil úkol, mouřenín mohl jít.
„Jirko... díky“, podívala se na mne s lehkým přátelským, ale nikoli mileneckým úsměvem. „Jsem fakt moc ráda, že ses pro nás obětoval“, pokračovala. „To byla moc příjemná oběť“ řekl jsem k tomu. „Však bych se takhle dokázal obětovat třeba
každý den“, přisadil jsem si. „Ne, to ne…“, řekla. „Tvůj Jirka je hodný chlap a taky něžný milenec. Miluji ho a nechci ho podvádět…“
„A teď to nebyla nevěra?“ řekl jsem možná s ironickým nádechem.
„Ne, to byla jen nutnost, abych počala dítě, když Jirka nemůže… Jestli jsi mne teď skutečně oplodnil, budu ti za to moc a moc vděčná… Jestli se to ale nepovedlo, pak ti děkuji za snahu. A prosím tě, musí to zůstat jen mezi mnou, tebou a Jirkou!“ prosila.
„A Jirkou??? Copak Jirka o tom ví?“ podivil jsem se.
„Samozřejmě… Bez jeho vědomí bych tuhle soulož nikdy nepodstoupila“, přiznala.
„Vždyť přece víš, že je Jirka neplodný?“
„Jo, to vím. Řekl mi to minulý týden, ale také mi říkal, že ti o tom nesmím říkat, že to nesmíš vědět, tak proč ta komedie?!“ řekl jsem vyčítavě, oblékaje se do košile. A v duchu jsem si trochu namíchnutě říkal: „Hezky jste to na mě ušili“, ale pak jsem si pomyslel: „Ale co, za ten požitek to stálo“. V deseti minutách jsem byl oblečen zpět v kvádru. Když jsem se přišel rozloučit za Dášou do ložnice, stále ležela s nohama nahoře. „Tak příjemné vstřebávání mého semene“, řekl jsem trochu rozpustile, již smířen se synovým úskokem a dodal: „Spermie prej po ejakuaci dorazí k vajíčku asi tak po hodině“. Pohlédl jsem na hodinky a dodal: „No, jsi asi tak čtvrt hodiny těhotná, když všechno dopadne, jak dopadnout má. Už jste si s Jirkou vymysleli nějaká jména?“ zeptal jsem se a Dáša se na mne tak nějak vděčně podívala a řekla: „Když to bude chlapeček, bude se jmenovat po tobě, když budeš jeho dědeček i tatínek zároveň“ a já se sehnul, políbil jsem ji na ústa se slovy: „Děkuji ti za moc příjemný nezapomenutelný večer“, jsem opustil jejich byt.

Domů jsem dojel jako ve snu a dlouho do noci jsem zážitek právě uplynulého
večera musel trávit. No řekněte, nemám prima snachu a synátora?