Otcovská výpomoc II.

Druhý den byla neděle. Každou neděli, nebo tedy pokud mám čas a náladu, chodím hrát se dvěma kamarády odpoledne billiard. Bylo před šestou večer a já se odtamtud zrovna vracel.. Zaparkoval jsem auto kousek od vchodu do domu v němž bydlím, vylezl, zamkl, udělal pár kroků a v tom jsem ji spatřil. Kousek od vchodu se procházela snacha Hana. Měla na sobě vzhledem k vlezlému dubnovému počasí béžovou bundu dlouhou pod zadek, rifle a černé kozačky.
Když jsem se k ní přiblížil, trochu křečovitě se na mne usmála a skrze brýle se na mne dívala jakýmsi nejistým, až snad provinilým pohledem.
„Ahoj, Haničko, co ty tady? Nečekal sem tě... Čekáš tu na mě dlouho?“ pozdravil jsem se s ní a zároveň otázal.
„Ani né... Tak asi deset minut“, odvětila a připojila se ke mně na cestě těch pár desítek kroků k domovnímu vchodu.
„Stalo se něco?“ zeptal jsem se jí starostlivým tónem, odemykajíc zámek domovních dveří a nečekajíc na její reakci, pozval jsem ji k sobě nahoru. Bydlím v prvním patře domu třípodlažního domu z přelomu padesátých a šedesátých let, tak jsme mlčky stoupali vzhůru po schodišti, já první a Hana tři schody za mnou.
Odemkl jsem byt a konečně přerušil mlčení slovy: „No tak poď dál“. V předsíni jsem si vyzul boty, odložil bundu na věšák a když se z kozaček vyzula i snacha, galantně jsem jí pomohl z té její.
„No tak poď... Dáš si kafe nebo čaj?“ otázal jsem se automaticky, ale ona záporně zakroutila hlavou.
No... Tak co je...? Stalo se něco, že’s za mnou vážila cestu přes půl města?“ byl jsem zvědavý, co z ní po tom včerejšku vyleze.

Chvíli jakoby nevěděla odkud začít, klopila rozpačitě zrak nebo jím spíš uhýbala před mým pohledem, ale pak si sedla do křesílka naproti mě. Teprve pak to z ní začalo lézt jako z chlupaté deky: No...ehm...tedy, víš...Já... To včera...“
„Aha, cejtíš se z toho trapně a štve tě, co se včera stalo, co? Štve tě, že’s na to Jirkovi přistoupila“, vložil jsem se do toho, abych jí pomohl z těch u ní jindy nevídaných rozpaků.
„To nééé!!!“ skoro vykřikla. „To vůbec nééé. To bylo strašně moc fajn..., prostě úžasný. Nikdy bych nevěřila, že chlap ve tvym věku... Už dlouho sem si sex tak neužila...!“ vychrlila ze sebe a mě to hřálo u srdce. Taková chvála od mladé samice starého samce vždycky potěší.
„Takže, sice se ti to moc líbilo, uspokojil sem tě, ale stejně tě to štve, že jo?“ pronesl jsem.
Né, Jirko, nelituju... Fakt’s byl úžasnej, ale...víš...“, sklopila zrak jako puberťačka, kterou přistihli, jak si dráždí kačenku.
Nemusíš mít žádný obavy, já to nikde vyprávět nebudu a slibuju ti, že se to už nikdy nestane a že mezi námi bude všechno zas jako dřív, jakoby k tomu nikdy nedošlo“, snažil jsem se ji tím ujištěním uklidnit a ještě jsem přidal: „A pokud díky mě a tomu, co se včera mezi námi odehrálo, skutečně otěhotníš, tak se s Jirkou nemusíte bát, já se budu chovat jako dědeček a né tatínek a do výchovy se vám taky nebudu monrovat. Prostě dítě bude Jirky a hotovo!“ lyšácky jsem na Hanku zamrkal.
„No...a o to jde“, přiznala konečně.
„Ty mi jako chceš říct, že tě to traumatizuje, že by si z biologickýho hlediska měla dítě se mnou, svym tchánem, Jiřím seniorem a přitom tvym manželem je můj syn, Jiří junior?“ zeptal jsem se posmutněle.
„To né, Jirko...! Já to dítě chtěla a pořád chci a je mi jedno, jestli bude tvý a nebo Jirkovo“, vyděsila se mým smutným tónem. „Nakonec tvuj Jirka to tak chtěl, takže se necítím vůči němu být jako nevěrnice“.
„Takže nevěra..., tedy...aha, vlastně to nebyla nevěra, tě nemrzí, že sem tě moch včera oplodnit tě taky nemrzí, dítě chceš za každejch okolností, tak pak ale nechápu, vo co ti vopravdu de?“ šel jsem k jádru věci.
„Víš, mně štve, že sme tě do toho s Jirkou tak nefér zatáhli, že sme tě obalamutili, nalákali... Myslím, že sis to nezasloužil, protože jseš hodne a prima chlap..., teda tchán“, vysypala to ze sebe. „Ale když von z toho výsledku na tý sexuologii byl tak zdrcenej a já tak strašně chci mít dítě...“
„To tys ho na to vyšetření semene dohnala, co?“ řekl jsem s úsměvem
„Hmm“, přitakala a v očích jí konečně zase zazářili ti dva rarášci.
„Dyž von si tak nadával... Prej že je teď vůl, kapoun, valach a já nevím co eště...“ řekla tónem, jakoby jej litovala.
„Dala by ses s ním kvůli tomu zozvést?“ zeptal jsem se vážně.
„Nééé, to nééé... Próóóč??? On si to myslel???!!!“ vyhrkla překvapeně. „Ale, víš... Náš manželskej sex...“ nedopověděla a já to dořekl za ni po svém: „Stojí za houbeles, co?“
„No..., tak nějak“, přitakala nerada.
„Mohla’s přece podstoupit umělý oplodnění spermatem dárce“, já na to. „A nikdo by to nemusel vědět, ani já“
„To Jirka hned odmítnul, že je to prej neosobní, proti přírodě a že bych z toho nic neměla. Já mu zase ale odmítla, abych si pořídila milence, třebaže jen za tím jediným účelem“, přiznávala. „Trvalo to pár měsíců..., přemejšleli jsme..., vymejšleli co udělat a pak tvuj Jirka přišel s tím nápadem..., prostě... volba padla na tebe“, dopověděla.
Zkrátka ste mně starýho pardála využili jako obecního kozla...“ musel jsem se tomu zasmát.
„Přiznávám, že mi to bylo hrozně blbý...a že mě musel dlouho zpracovávat, než sem k tomu byla svolná...“ přiznávala dál.
„A co bylo dál, když tě zlomil?“ byl jsem zvědav.
„To víš, nám oběma bylo blbý, abysme tě pozvali k nám a až bysme seděli u stolu, tak by ti Jirka řekl: »Hele, tati, tady je výsledek mýho vyšetření, sem neplodnej, tak nemohl bys, prosimtě oplodnit tady Hanku, aby sme měli dítě, když nemůžu já?« To určitě uznáš, by blo trapný a buď by sis o nás myslel, že sme oba padlý na hlavu, nebo že si z tebe děláme srandu“, pokračovala a já mlčky poslouchal, co z ní ještě vyleze.
„Tak Jirka vymyslel ten úskok s tim divadlem a taky to, že si s tebou o tom promluví jako chlap s chlapem, nebo jako syn s otcem, že se ti svěří se svym problémem a zároveň ti naznačí a ty že to jako pochopíš coby výzvu... Já tě pak měla trošku svádět, tak nenápadně, abys to nepoznal... Jirka řikal, že se projevíš jako... světaznalý samec, To sou jeho slova, né moje, no a tak to mělo vypadal, jako žes mě svedl ty“, dorazila mne.
„A ty?“ pohlédl jsem na snachu pátravě.
„Já měla jen podlehnout... držet ti a nechat se od tebe pokud možno oplodnit a jak řikal Jirka, užít si to“, zakončila snacha.
„A užila sis to?“ usmál jsem se.
„Dokonale“, usmála se zase s těmi rarášky v očích.
No, přiznám se ti, že už sem si vo sobě ani nemyslel, že se ještě ve svym věku zmůžu na tři čísla tak brzo po sobě. Ale tys mi báječně pomohla, když si mi ho..., když si si s nim hrála v puse. To Jirkovi docela závidim“, pochválil jsem ji a Hanka sklopila zrak.
„Takže to divadlo bylo jen divadlo“, zasmál jsem se, „A já na to naletěl jak nadrženej puberťák“, uchechtával jsem se a Hana také a přidala: „To víš, měla sem ovulaci, takže se to hodilo.“
„ Co ženská neudělá pro to, aby měla dítě...“, pokyvoval jsem nevěřícně hlavou.
„To sis tu ovulaci jako předem vypočítala?“ byl jsem dál zvědavý a zapochyboval: „To přece nemusí vždycky vyjít jak chceš?“
„Jenže já si to pojistila. Koupila sem si už před týdnem v lékárně Lady Q Scope a už od pátku jsem si vždycky ráno udělala ovulační test“, poučila mě.
„Jak to funguje? Na to se čůrá jako na gravitest?“ vyzvídal jsem.
Né, to je takový maličký miktoskopík a ze slin se pozná, když má nebo nemá ženská ovulaci“, vysvětlovala mi.
„Aha, a jak?“ vyptával jsem se dál.
„Když se ve slinách ukáže kombinace teček a kapradin, žena je plně plodná“, ona na to.
„Takže včera večer si byla plně plodná?“ uculil jsem se.
„Přesně tak“ řekla.
Vstal jsem a mlčky přecházel po pokoji sem tam, načež jsem se zeptal: A když sme byli po a já vypadnul domu, tak si určitě hned žhavila mobil a volala Jirkovi jak to dopadlo, co?“, zastavil jsem se a pohlédl na ni zpytavě. “Oznámila’s mu, že ta lest na starýho troubu zabrala, co?“
„No...jo..., mluvili sme spolu“, kápla božskou snacha.

„No... a do jakejch podrobností si mu to vylíčila?“ já na ni, maje ruce v bok.
„To sem nemusela... a právě to mě mrzí“,řekla zkroušeně.
Když jsem se na ni nechápavě podíval, pokračovala: Víš, von Jirka to celý slyšel on-line po internetu...“
Jak slyšel? Jak po in...internetu???“ vykuli jsem poděšeně zrak.
„Na jeho přání sem nechala puštěnej notebook. Monitor měl vypnutej, tak sis mohl myslet, že je vypnutej i notebook, jenže Jirja byl na něm připojenej přes Skype a miktofon i webová kamera byly na skříni mezi vázama, tak sis jich nevšiml... Takže nás v tom Německu na svym služebním notebooku nejen slyšel, ale i viděl v přímém přenosu...“
„Ccóó...cožeéééé!!!???“ skoro jsem zařval, ale spíš jí to muselo znít jako zoufalé zaúpění.
Próóóč??? Proč to chtěl vidět a slyšet??? Je normální!? Copak sem pornoherec nebo cooo?!“ trochu jsem se dopálil.
Nevim, ani já z toho nadšená nebyla, ale když von říkal, že když u toho bude jako to...vizuálně i zvukově, žádná nevěra to není“ kála se.
„Víš co to je? Víš, jak se tomuhle říká?“ já na to trošku zvýšeným hlasem a když mlčela, již klidněji jsem řekl: Tomu se řiká kaundalismus!“
Nechápavě na mne hleděla a tak jsem se jal vysvětlovat: „To je, když manžel chce vidět svou manželku mrdat s jinym chlapem a chce se na to dívat!“
Pak jsem se ale uklidnil do přátelského tónu: „Jirka ví, že si tu?“
Snacha záporně zakývala hlavou. „Já ti to všechno přišla povědět pro klid na duši, víš, aby sis nemyslel, že ses ve mě zmejlil a že sem jiná, než sis myslel“ zakuňkala.
„Tak víš co, Jirkovi neřikej, žes tu byla a žes mi to všechno řekla. Já budu dělat, jako že nic nevim, souhlasíš?“ pronesl jsem a mrkl na ni na znamení, že se na ni nezlobím.
„Tak pusu na to“, já na to a hned jsem ji snaše přilepil na ústa, ale né mileneckou, nýbrž jen takovou tu příbuzenskou.
A teď ti i já prozradim jedno tajemství vo kterym tvůj manžílek neví...“. pronesl jsem tajemně.
„Copak to bude?“ byla zvědavá.
„Víš, von si milej Jiřík myslí, že je jedináček, ale to je omyl...“ pronesl jsem a zdvihl ukazováček. „Sice je náš jedinej syn, tedy mě a mojí bejvalky - jeho mámy, ale ani nemá poruchy, že má tři“, a ukázal jsem tři prsty na ruce, „ sourozence... Díky mě. To čubrníš na drát, co?!“
„Má dvě dneska už třiatřicetiletý sestry..., teda polovlastní..., Naďu a Táňu“ pochlubil jsem se. „Nesmíš mu to ale říct!“ řekl jsem Haně, i když jsem tomu moc nevěřil.
„Né, neboj... Budu mlčet jako hrob!“ zdvihla snach tři prsty pravé ruky jako skautka na znamení slibu. „To sou jako dvojčata?...A řikáš, že jim je už tricettři...? To ale...“začala se divit a vyzvídat, ale já jí skočil do hlasitých zvídavých úvah: „Jo, dvojčata.“
„Ale Jirko... kdo je jejich matka??? Vždyť když ti je teď čtyřicet devět a jim je třicettři, tak se musely narodit, když ti bylo šestnáct...??? To’s je musel...“, ale nedořekla, protože jsem jí opět skočil do logické dedukce: „No jo, to mi bylo teprve patnáct pryč!“
Snacha zůstala jako zkoprnělá a tak jsem spustil takovou přednášku, či spíše obhajobu:
„Víš, vono vědomý nebo chceš-li cílený oplodňování ženskejch dává mužskýmu setsakramentsky příjemnej pocit. Tenhle pocit je vo to víc příjemnější, když mužskej oplodňuje ženskou, která má takzvaně firmu, víš... To je taková ženská jako ty, taková, která je manželkou jinýho chlapa. Ty nejsi první panička, a manželku v to nepočítám, kterou sem oplodnil... Vy ženský to nemůžete znát, ale oplodňování vdaný ženský, to je přesně ten pocit, kterej je směsicí slasti, zlovolný zlomyslnosti a živočišný bezohlednosti. Je to, jako když kukačka snese vajíčko do cizího hnízda jehož majitelé sa pak láskyplně staraj vo kukaččí mládě. Já sem měl možnost si ho vychutnat už jako 15 letej mlaďas eště v době za komančů.
Musim tě ale upozornit, že maminou těch dvojčat neni vůbec nějaká moje stejně stará spolužačka, kamarádka nebo vo rok či dva starší ségra některýho z mejch tehdejších kamarádů... Je to má teta“, řekl jsem a skoro vítězoslavně na snachu pohlédl. Ta ani nedutala a civěla na mne s užasle pootevřenými ústy. Já pak začal vyprávět:

Jak řikám, je to už dost dávno... 34 let. Tehdy mi bylo 15 a půl... Mámině švagrové, tetě Nadě bylo 36 a tenkrát ještě byla vdaná za mámina mladšího bratra, mýho strejdu Mirka, kterej..., představ si to, byl vo 10 let mladší. Bydleli v 3+1 na sídlišti v Sezimově Ústí II a měli spolu 2 syny, tehdy 5 letýho Tadeáše a 3 a ½ letýho Tomáška.
Jako ženská se mi teta vždycky líbila, tedy abych to upřesnil... Ani né tak líbila, jako mně spíš tak nějak živočišně přitahovala už vod mejchch třinácti a nemálo svýho semene sem v myšlenkách na ni zmarnil do trávy, na koberec nebo do ručníku. Byla to pro mne prostě ta pravá žádoucí ženská, protože to byla mamina kyprejch až boubelatejch rubensovskejch tvarů, postavou cosi jako dneska Halina Pawlowská, jen v poněkud mírnějším provedení, teda s širokou pánví, širokejma stehnama, výrazným kulatým zadkem, poprsím číslo 5 a i když po dvou porodech měla trochu volnější břicho se zjizvenou kůží, pro mý adoscelentní libido byla tou pravou samicí.
Teta Naďa by se mnou za normálních okolností asi jen těžko něco měla. Na to jsem pro ni byl příliš mladej zajda a navíc jako syn její švagrový sem byl asi tabu. Snad i proto se přede mnou nestyděla a doma chodila jen v kalhotkách a šprndě nebo v tílku, pod nímž byla bez.
Iniciativa toho, k čemu mezi námi došlo a co vobrátilo hlavně její život naruby, vzešla ze strany jejího mladého manžela, mýho strejdy Mirka. Jak jsem se vo pár let potom z úst samotný tety Nadi dozvěděl, když jsme spolu jednou courali po lese na houbách (to už byla se strejdou myslim asi rok rozvedená), tak von prej strejda Mirek měl takový kaundalistický choutky, teda jako že se chtěl in natura dívat, jak to jeho žena bude dělat s někým jiným nebo třeba i dvěma najednou. Jenže vona byla zásadně proti a zdálo se jí to pochopitelně nenormální. Párkrát se prej kvůli těmhle jeho návrhům i porafali. Pak prý přišel s tím, že by to jako mohla zkusit se mnou, já že jsem z rodiny a že co se v rodině upeče, to se v ní také sní.

Já jezdil každý rok vo prázdninách na dva tejdny k babičce Marii, matce mojí mamky i strejdy Mirka, která bydlela na vopačnym konci města. Teta ten manželův návrh pochopitelně opět zavrhla jako incestní perverznost, ale von na ní prej naléhal, že jako aspoň jednou a pak už jí s tim nebude votravovat, já že sem z rodiny, jeho krev, tak to nebude žádná nevěra a tak... Prostě jí musel nějak zlámat, protože pak s tím stejně přišel za mnou a já, jak jinak, nadrženej adoscelent, navíc panic, jsem to nemohl odmítnout.
Fakt nevím jak to s tetou Naďou navlíknul, jak to zařídil, ale prostě jednu sobotu během mýho prázdninovýho pobytu voba svý syny pod jakousi záminkou vodvezl do nedaleký vesnice ke tetiným rodičům na víkend a mě pozval k nim, jako že s něčím potřebuje pomoct.
Na místo jakýkoliv práce sme se zakecali vo všem možnym, pochopitelně nám začal všem nalejvat vínko, který měl od příbuznejch ze Slovácka. Samozřejmě, že se při víně uvolnila nálada i zábrany a to ve spojení s dvojsmyslnym až přímo eroticky provokativním hecováním udělaly svý. No a když k tomu ještě vytáhnul 16mm promítačku a pustil nějakej pornofilm, kterej prej koupil vod nějakýho tiráka, co jezdil na západ, tak jsme najednou všichni nějak záhadně odhodili stud i morální zábrany a najednou sme byli nazí a světe div se, teta Naďa najednou přede mnou klečela na koberci na všech čtyřech s koleny vod sebe, opřená vo lokty, špulila na mne ten svuj velkej selskej zadek i kundu, co už 2x porodila mý bratránky a nechala si ode mne hňácat ty svy velky plná prsa, který jí v tý klečící poloze visely kolmo dolů vod těla, bradavkama bimbajíc vo koberec. Vůbec mi nebránila, abych se jima potěšil, ba přímo se na nich vyřádil. Pak sem jí pod strejdovým vzrušeným pohledem sáhnul vodzadu do rozkroku, chvilku jí rejdil prsty mezi nalitými vlhkými pysky až jsem jí nakonec dovnitř do pochvy zaved postupně tři prsty a masíroval sem jima poševní stěny a palcem brnkal vo poštěváček. Teta vrněla a předla jak kočka a chvěla se slastí po celym těle. Pak si strejda usmyslel, že mu ho bude kouřit, kdežto já že jí budu mrdat zezadu. A teta Naďa? Kupodivu bez protestů ho poslechla a tak zatím co von ležel před ní s roztaženejma nohama a vona měla plnou pusu jeho vocasu, já ji uchopil za půlky, rozevřel sem jí je, přiložil svůj žádostivě se vzpínající penis mezi ty její naducaný zarudlý pysky a najednou jsem jediným prudkým přírazem vniknul do tetiny kundy až po varlata. Z tetiny pusy se vydral takovej zvláštní výkřik plnej blaha a úžasu a najednou už jí náš věkovej rozdíl a to že ona je má teta a já její synovec, nevadilo. Prostě, než by řekla švec, byl jsem v ní žaludem až na děložním čípku a ještě navíc jen tak naboso, teda bez kondomu, přestože vod narození jejich Tomáška prej šoustali s manželem zásadně s vochranou, aby už po třetí neotěhotněla, jelikož žádný antikoncepční pilulky nebrala. Pravda... Po mejch prvních dvou třech přírazech začala dýchavičně pronášet svý varování, že si musím jako dát bacha, že to nesmím pustit do ní, že má zrovna asi ovulaci a že by se mnou nerada votěhotněla, ale kam s tím na mě. Už sem byl v ní a už jsem na nic, ani na ni, nebral žádný vohledy. A tak zatímco strejda Mirek blaženě vzdychal s penisem v její puse, já bezuzdně zarážel svůj nadrženej vocas do jeho ženušky a věřte, bylo to přímo boží cejtit s každým přírazem znova a znova ten tetin tuhej pružnej děložní čípek na svym žaludu, slyšet ten mlaskot našich třoucích se sliznic i pleskání mýho břicha vo její půlky... A to její vyhekávání, kňouravý sténání a přerývaný supění, to byla pro moje uši rajská hudba.
Když to pak na mne šlo, nebral jsem si servítky a byl rozhodnutej to pustit do ní, ovulace neovulace. Prostě když jsem ucejtil to známý stupňující se mravenčení v žaludu, to narůstající pnutí kdesi u prostaty a jakýsi elektrizující tetelení ve slabinách, cejtíc, že se ten rychlík nezadržitelně blíží tunelem, natlačil jsem se jí žaludem na dělohu a když mnou projela ta elektrizující vlna, která ve mě sevřela kdejakej sval, až jsem s sebou trhnul, do tety Nadi sem se bezohledně vysemenil.
Bylo to prostě pro mě něco úžasnýho, něco nezapomenutelného mít ho v tetě až po varlata a přímo na dělohu a možná i do ní vpouštět pulzy svýho životadárnýho semene zrovna v době, kdy ovulovala. Snad chtěla něco vykřiknout, ale nemohla, protože ve stejné chvíli jí pusu začal plnit svým spermatem strejda a vona to musela polykat, aby se nezakuckala.
Díky nadrženosti mi pinďour ani příliš neklesnul a tak aniž sem ho z tety vytáhnul, začal jsem ji mrdat dál a tak jsem jí v následující půlhodině udělal ještě dvě další, už delší čísla.
I vona se za tu dobu 2x udělala do orgasmu, zatím co její manžel si sednul do křesla a už nás jen pozoroval, honíc si ocas sám rukou. Já se do tety pochopitelně vysemenil eště dvakrát a zajímavý je, že se přes všechno to riziko, kterýmu se vystavovala, proti tomu ani slůvkem neohradila. Prostě mi jen držela, přijímala to do sebe a absorbovala to do dělohy jak nějaká říjná samice.
I strejda Mirek musel vědět, že to stříkám do ní, ale ani von neřek za celou tu dobu nic proti.

Když bylo po všem, byl jsem pak od obou zavázaný k naprostý mlčenlivosti no a tu porušuju až teď po více jak osmi letech.

Už po dvou měsících sem se přes mamku, který to její švagrová sdělila po telefonu, dozvěděl, že: „Naďa je už zase těhotná, prej už asi dva měsíce“.
O vánocích jsme tak jako každej rok jeli navštívit babičku a pochopitelně i strejdu Mirka a tetu Naďu. Teta už měla pod šatama výrazně vzdutý pětiměsíční břicho a tak nějak zvláštně si mě prohlížela, jako by nechtěla uvěřit, že za to její břicho můžu já, její synoveček a vo víc jak dvacet let mladší kluk.
Že to byla skutečně má práce, to mi na můj netaktně přímej dotaz, když sme na chvíli zůstali vo samotě, potvrdila a při tý příležitosti mne znovu zapřísahala, že vo tom nemám s nikým mluvit a se strejdou Mirkem už taky ne, protože je vyléčenej a docela prej toho lituje a i když říká, že mu to nevadí, stejně prej její těhotenství nese nelibě, protože ví, že ona to má se mnou.
No a v březnu následujícího roku pak teta Nada porodila v porodnici táborský nemocnice dvě holčičky, kterejm dali ména Naděžda a Taťáňa, teda po tetě a její sestře.
Jak už jsem řekl, teta Naďa se asi tři roky po té se strejdou Mirkem rozvedla pro diametrální rozdíly v názorech. Po třetím porodu dost přibrala a pro mě už nebyla tou žádoucí samicí jako předtím, ale jen a jen tetou.

Hana chvíli mlčela a pak se zeptala: „A tobě nevadí, že už ty se tvoje dvojčata nikdy nedozvědí, že sou tvý?“
„Ne, proč? Inseminátor neni přece důležitej, ale ten, co se stará... Já byl jen ten inseminátor, kdežto oficiální otec byl strejda“, utrousil jsem.

„Ale to neni všechno...“, opět jsem napnul Haninu zvědavost. „Tvuj muž má eště jednoho bratra, kterej se taky menuje Jiří... jako von. Tomu je už...hmmm...To sem chodil do druháku a von se narodil...no, už má jednatřicet“, zapřemýšlel jsem nahlas.
„Taky s nějakou tetou?“ snacha na to zvědavě.
„Kdepak, Haničko...“ já na to. „Toho mám s naší češtinářkou Danou Drozenovou, která nás měla ve druháku i na literaturu“, upřesnil jsem.
„No teda Jirko!? Ty si musel bejt za svýho mládí pěknej kanec“, řekla snacha trochu žertovně a trochu obdivně, což mne potěšilo. „Ty si byl na starší ženský přímo vysazenej, co?“
„No jó, no... Ani nevíš, co učitelek sem ve svejch představách vojel co by puboš...“ uculil jsem se. „Ty seš přece taky učitelka..., no i když jen v mateřskej školce“ žertovně jsem zakontroval.
„Víš, vy učitelky si nic neuvědomujete, ale ty, který nevědomky formovaly moje mužský uvědomování si, že sem samec, byly ženský, který sem měl den co den před vočima, to byly právě moje učitelky na zédéešce a pak na učňovský škole. Tolik hodin sem se na ně díval, tolikrát sem po nich jen tak potajmu toužil, sjížděl je vočima a hodnotil...
Pokud nějakej fenomén už vod prvopočátku formuje mužskou sexualitu, má milá, sou to právě učitelky na základní skole.Tyhle ženský sou pro každýho puberťáka zásadní, protože to sou jedny z mála plnohodnotnejch samic, se kterejma příde takovej lidskej sameček v pubertě do přímího kontaktu... Nepočítaj se pochopitelně matky, sestry, tety a tak... Ty sou tabu, ale učitelky sou povolený cizí vobjekty, ke kterejm každej lidskej sameček automaticky tak nějak zaujímá postoj. No a pokud sedí v první lavici, jako sem musel v osmý a devátý třídě povinně sedět já, producírujou se mu před nim na dosah a když se nahnou nad lavici, aby zkontrolovaly třeba jako něco v sešitě, může žáček-puberťáček nasávat jejich feromony, jejich estrogen a pak po nich může bažit, teda...pokud sou aspoň trochu k světu a mladý. Samozřejmě může vocenit i náležitou ženskou vyzrálost a esenci jejich mateřství.
Časem, jak se v mladym samečkovi začne probouzet jeho vlastní sexuální identita, tak se mu zároveň s tim začne probouzet i doposavad neaktivní vybavení mezi nohama. Kulky začnou zásobovat jeho krev testosteronem, kterýho je čím dál víc no a dlouhodobym sezením v lavici mu tam vznikne přetlak, jeho pinďour se začne bouřit a nekontrolovaně topořit i když nechce. Nechtěný erekce se začnou stávat častou realitou, jenže učitelky si tohle vůbec neuvedomujou a netušej, jak důležitý sou pro mladý, zdravý a energijí nabitý samečky. To učitelky sou těmi, na kterejch můžou mladý samečci poprvé poznat ženství a tělesnou touhu s příchutí zakázanýho ovoce. Nemluví se vo tom, nepíše, ale vono se to děje. Né sice často, spíš hodně zřídka, ale děje. Já měl tu kliku, že právě na jedný z nich sem moch hned ve dvou případech zrealizovat svuj samčí rozmnožovací pud. Snad díky velký náhodě nebo nějakym řízením osudu se mi podařilo umístit svý životadárný spermie do jejích zralejch a plodnejch rodidel v ten pro mě nejpříhodnější, ale v jejich případě asi nejnepříhodnější den, takže díky tomu mýmu semenu otěhotněla jako před tim teta Naďa a buď ze strachu, že by jí to mohlo třeba rozbít manželství nebo způsobit velkou vostudu, ale dost možná i z nějakýho jejiho vnitřního mateřskýho citu si ten muj nemanželskej plod ze zakázaný soulože v sobě nechala, lhala pak nejspíš manželovi a ten plod donosila a pak porodila, aniž bych s tim já měl nějaký voplejtačky...“ ukončil jsem přednáškový monolog a zasněně si zavzpomínal: „No jo, to byla krásná doba v tomhle vohledu tehdá za komančů. Hormonální antikoncepční pilulky byly tenkrát jen na lékařskej předpis a to eště jen pro ženský nad čtyrycet nebo pro maminy, co už měly tři děti. Navíc vony ženský se těch pilulek bály, že když sou prej hormonální, tak se po nich tloustne...“

Hanka najednou koukla na hodinky a řekla: „Já už ale budu muset jít. S tim druhým Jirkou mi to povíš příště“, načež se zdvihla z křesla.
„Co tě žene? Dyť máš Jirku v tom Ulmu, tak...zustaň...přes noc“. hodil jsem laso.
Snacha se na mne rozpačitě podívala a já postřehl zaváhání. Pak ale přece jen řekla: „To né, je neděle, zejtra deš do práce, já taky...“, ale přitom se na mne podívala těmi svými rarášky v očích pod brýlemi a pronesla: „Můžu ale přijít zejtra, do kolika děláš?“
„Do pěti vodpoledne, takže v půl šestý tu budu jak na koni“, odpověděl jsem potěšen.
„Chceš si zvopakovat sobotní večer bez Jirkovejch vočí a uší?“ zeptal jsem se bez okolků a poplácal ji přes rifle po zadnici.
Neodpověděla, ale dala mi pusu, která hovořila za všechno a když odešla, měl jsem o čem přemýšlet.