Protiklad

Tma. Přesně to slovo jí znělo v hlavě. Tlouklo do stěn lebky. Velké prudké rány kladivem. Tma. To slovo křičelo a vyvolávalo strach. Tma to jediné teď viděla. Nemohla otevřít oči. Nemohla se hýbat. Obklopovala ji celou děsivá teplota. Co se děje? Kde je? Co se bude dít? Vířili v ní otázky, ale nenacházela odpovědi. Snad je ani nalézt nechtěla. Necítila se dobře. Bylo to strašné. Ale pravda by mohla být horší. Nejhorší bylo, že netušila, jak dlouho tu ještě bude. Jak moc čau bude muset vydržet ležet? Cítila pod sebou matraci a také polštář a přikrývku. Cítila je na svém zcela nahém těle. V tuto chvíli si až příliš uvědomovala svou nahotu. Snažila se nemyslet na to, co se děje za černou páskou na oči. Co když ji někdo pozoruje. Cizí oči jí sjíždí po opálených stehnech, kulatém zadečku, hladkém bříšku, prsou, tmavých terčících na prsech,… Pohla se. Snažila se stočit do klubíčka, aby alespoň částečně své tělo zakryla. Bohužel jí v tom bránili ruce i nohy svázané k posteli. Začala plakat. Studem strachem i zoufalstvím. Pak najednou zbystřila. Přestala sebou kroutit. Přestala i vzlykat. Její uši něco zaznamenaly. Něco nepříjemného. Něco zlého. Naskočila jí husí kůže po celém těle. Zdálo se jí to nebo se někdo tiše zasmál? Bedlivě napínala sluch. Třeba se to ozve ještě jednou. Nevěděla, jak dlouho bez hnutí naslouchala tichu a tmě kolem ní. Dlouhé minuty trpěla. Začal jí bolet krk z té jedné polohy. A pak se ozval další zvuk. Sotva postřehnutelný, ale jasný. Židle, co vrže po podlaze. To poznala okamžitě. Trhla hlavou po směru zvuku. Má strach? Nebo se jí snad ulevilo? Možná oboje. Konečně by se mohla zbavit tmy a provazů. Teď se ozývaly kroky. Jak tikot hodin. Tik ťak, tik ťak. Odpočítávaly jí vteřiny. Celá se zapotila při tom tikání. Tiché pochichtávání jí způsobil husí kůži. S hlavou natočenou čekala. Nic jiného jí nezbývalo.

Světlo. To příšerné světlo. V očích měla slzy a spoustu světla. Ta bílá zář bodala, pálila, narážela na její zorničky. Chtěla si zakrýt zrak, ale provazy nepovolily. Ucítila na tváři látku. Někdo jí otíral uslzené oči. Když konečně mohla zaostřit na postavu před sebou, otevřela ústa k jekotu. Musela přece zavolat o pomoc. V puse se jí však objevil ten zaslzený kapesník. Muž naproti ní jí kapesník obvázal kolem pusy. Jen tedy vytřeštěně pozorovala svého věznitele. Měl černé rifle, žádnou košili, hnědé vlasy a třídenní strniště na tváři. Jeho oči byli tmavé, skoro černé a uhrančivé. Bála se jich. Byly plné vzteku. Začala sebou opět zmítat. Z očí se jí řinuly kapky slané vody. Věděla, že neuteče, ale zkusit to musela. Muž si přisedl na postel. Rukou uchopil zmítající se kotník. Zmáčkl jej silně, až vyjekla bolestí. Donutil ji uklidnit své tělo. Jemně jí kotník políbil. Pak pokračoval na lýtko a pak na stehno. Občas přejel jazýčkem po její opálené kůži a občas se potěšil pohledem na její nádherně vyholený klín. Políbil jí kyčel a hluboce vydechl. Tak dlouho čekal.

Oči měla stále pevně sevřené. Slzy už ustaly. V hlavě jí šuměl strach. Kdo jí pomůže? Asi nikdo. Bude to muset vytrpět. Ale co? Nechtěla si to přiznat, ale bylo jasné, co ten muž chce. Roztřásla se.
„Je ti zima? Počkej, hned tě zahřeji.“
Roztřásla se ještě víc po těch slovech. Na své kyčli cítila horký vzrušený dech. Pomalu se přesunul nad její klín. Snažila se nohy stáhnout blíž k sobě. Nešlo to. Měla je pevně přivázané od sebe. Ucítila jemné prsty. Hrál si s ní. Dráždil ji. Někdy musela usyknout. Její vlhkost ho sváděla. Přiblížil se k ní a ochutnal. Nemohla s tím nic dělat. I když byla k smrti vyděšená, jeho doteky jí vzrušovaly. Už dlouho něco takového nezažila.

Nadzdvihávala pánev a vzdychala. Asi proto se muž rozhodl sundat jí pouta.

Nebyl to dobrý nápad. Jen jak na rukou a nohou necítila provaz, vystartovala ke dveřím. Těsně před nimi jí muž popadl zezadu za ruce.
„To si neměla dělat, kočičko.“
Měl silné ruce. Držel ji jednou rukou a druhou si rozepl kalhoty. Přinutil ji kleknout.
„Za tohle zaplatíš, děvko. Tak dělej.“
Mluvil na ní takhle hnusně. Už ne jemné polibky ani hlazení. Vrazil jí ho skoro do krku. Měla malou pusu a on velký penis. Bolelo jí to. Tahal ji za vlasy. Svou slast jí nastříkal přímo do pusinky.
„A spolknout!“
Se zaťatými pěstmi spolkla hořkou tekutinu. Odvedl ji zpátky k posteli. O odpor se už nesnažila. Poslušně si klekla na čtyři a nechala si mačkat ňadra. „Já ti dám, ty moje malá kurvičko.“ Vzdychala jen na jeho povel. To tam bylo vzrušení. Dělal jí to zezadu. Přidržoval si její pevný kulatý zadeček. Díval se na její útlý pas i na plná ňadra. Líbal ji na záda a rukama jí prohmatával celé tělo. Nevydržel a udělal se podruhé. Tentokrát jí to zůstalo na zádech a trochu sklouzlo i k její dírce. Oba se zhroutili na postel. Objala ho a něžně políbila. Položila si hlavu na jeho hruď. Šťastně vydechla. Hladil ji ve vlasech. V těch krásných černých loknách, co tak dobře znal a miloval.
„Takhle sis to přála miláčku?“ zašeptal jí do ucha
„Ano. Přesně takhle.“ vydechla a vstala.
Bylo šest hodin. Musela nachystat dětem snídani.