Otcovská výpomoc III.

Když snacha odešla, nalil si sklenku koňaku a usrkávaje ze sklenky napoleónky oblíbené Hennessy, usadil jsem se do křesílka v němž před chvílí seděla Hana a začal jsem si vybavovat svá dávno minulá erotická dobrodružství, jež se skončila těhotenstvím žen, se kterými jsem si něco začal... . Při tom vzpomínání se mi ústa zkřivila do satyrského úsměvu.
Zavřel jsem oči a najednou mi hlavou vyplouvaly na povrch všechny erotické vzpomínky, hezky jedna po druhé jako bych začal před blížící se padesátkou bilancovat svůj doposud odžitý díl života. Většina lidí padesátku oslavuje jako já nevím co, ale ono by každému mělo být spíš k pláči, protože mládí je v riti a do důchodu, zvláště v dnešní nejisté době, ještě hodně daleko. „Tak vo dvojčatech s tetou Naďou sem ti řek. Vo Jirkovi s Drozenkou ti řeknu zejtra, až ti tase pořádně protáhnu a vyškrobim kundu..., ale kdybys, holka, věděla, že moje sklony k učitelkám a mý erotický probuzení se ubíralo i cestičkama, který ti rači vyprávět nebudu. Rači budu v tvej vočích jen starej kanec, než abys mě viděla jako nějakýho sexuálního násilníka. Eště bys to vyprávěla Jirkovi a ten by to nemusel skousnout“, řekl jsem si pro sebe polohlasně.
„Hlavně, že mně ani nezavřeli a ani alimenty po mně žádná nechtěla...“

Pak jsem se vnořil do svých vzpomínek...

Stalo se to v září 1977. To mi bylo tak nějak šestnáctapůl a jako učeň sem musel jet se svou třídou 2.B na bramborovou brigádu, jak bejvalo za Komančů zvykem. S náma jako dozor jela naše třídní učitelka Věra Soukupová, která nás měla na fyziku a matiku už vod prváku. Soukupka byla tehdy 35 letá úča, rozvedená mamina 12 letý dcery a také soudružka až na půdu, která k nám učňům a učnicím měla chladnej přístup pedantský kantorky, která jakoby snad ani nebyla nikdy mladá. Na jednu stranu to byla dost pohledná tmavovlasá, na krátko vostříhaná ženská s pěkně zavoblenou plnoštíhlou figurou, ale na druhou stranu to byla nevoblíbená, až bych řekl nenáviděná hydra, zvlášt u holek vod kterejch měla řadu nelichotivejch přezdívek. Dvě z nich, Mirka s Monikou, byly moje kámošky se kterejma sem se znal už ze zédéešky. Těm dvěma Soukupka obzvlášt pila krev. To, co sem naší třídní proved, to byl jejich nápad a já jen jejich nástroj pomsty. Ty dvě si totiž usmyslely, že prostě s jejich pomocí Soukupku vomrdám. Přišly s tim za mnou už druhej den tý brigády. Samozřejmě sem jim zaoponoval, že Soukupku asi nesvedu a že sama mi určitě nedá, leda tak facana a dvóju nebo i tróju z chování, když si k ní něco dovolim k tomu. Vyslovil sem i obavu, že mně za to můžou i vylejt ze školy.
Byli jsme ubytovaní v jedný vesnici na Humpolecku v budově tamní bejvalý dvoutřídní školy. Holky spaly v jedný třídě a my kluci ve druhý. Soukupka spala samozřejmě spolu s holkama.
V suterénu pod voběma těma třídama byla zřízená umejvárna se žlabama místo umejvadel a se třema sprchovejma koutama. Soukupka se tam chodila kolem půlnoci sprchovat. V deset večer byla večerka s kontrolou stavu osazenstva každýho pokoje a úča pak až do půlnoci vartovala na chodbě a v okolí naší ubytovny. Teprve kolem půlnoci si chodila dávat dolu sprchu a až po ní si šla lehnout na pokoj k holkám. Monika s Mirkou uměly bejtt pěkný mrchy. Učení jim sice příliš nešlo, ale ve vymejšlení ptákovin a lumpáren byly přebornice a vzájemně se v tom doplňovaly. Ty dvě vymyslely, že večer otočej klikou vokna suterénní umejvárny, který ústilo do bejvalého školního dvora a až bude po večerce a po sčítání stavu, tak vobě dvě a taky pochopitelně já vylezeme z našich pokojů ven vokny na dvůr a tím voknem u umejvárky, do kterýho bude stačit jen strčit, se pak spustíme dolů dovnitř. Tam pak po tmě počkáme na Soukupku za plentou v koutě pro košťata, kbelíky a čistící prostředky. Správně si vydedukovaly, že až Soukupka příde, zamkne za sebou, my ji necháme vysvlíct do naha a teprve pak na ni vodzadu vletíme. Aby nikoho neviděla, měly ty dvě připravenej starej ruksak, kterej jí přetáhnou přes hlavu. Ty dvě ji pak nahou povalej na takovou dlouhou dřevěnou lavici na který se sedělo nebo se na ni před sprchováním dávalo vysvlečený oblečení a pak prej nastoupím já jako nástroj jejich pomsty. Voni jí prej budou držet za ruce, aby se nemohla bránit a já Soukupku pořádně vomrdám a vystříkam jí kundu. Monika tenkrát dokonce pronesla prorockou větu: »Třeba jí oplodníš a uděláš tý krávě dítě a vona pak bude mít jiný starosti!« No, moc se mi do toho teda nechtělo. Bál sem se průšvihu a dalekosáhlejch následků. Dyť to bylo nejen na vyhazov ze školy a taky na kriminál. Jenže já taky nechtěl před kámoškama vypadat jako srab a posera, nýbrž jako borec a tak sem po chvíli váhání souhlasil. Uskutečnili jsme to v noci na pátek a kupodivu nám to všechno vyšlo. Tajný vopuštění pokojů po večerce, vlezení voknem do umejvárny i to, že na to Soukupka nepřišla. Tam, ve tmě umejvárny mi pak Mirka sdělila, že se dopoledne během voběda v nestřeženym vokamžiku pohrabala Soukupce ve sportovní tašce, kterou prej má pod postelí. Prej tam měla takovej malej plánovací kalendářík a v něm si vedla záznamy vo krámech. No jo, Soukupka byla prostě pedantka i v tomhle ohledu. Z těch značek tam má spolužačka vydedukovala voznačení učitelčinejch menstruací a podle nich pak snadno vypočetla, že zrovna ve čtvrtek, nebo v pátek musí mít Soukupka nejspíš ovulaci. Vo tom, že rozvedená Soukupka a nejspíš žádný antikoncepční pilulky nezobe, vo tom nebylo nutný pochybovat. Dyť byl rok 1977! Danu nebo i pesar, když neměla chlapa, taky neměla. Tak to aspoň řikaly vobě holky, co mě do toho navlíkly. Prej: Na co? Pokud de vo mě, přiznávám, že ta Mirčina zprávička mě na naši třídní úču náležitě nabudila.
Vo půlnoci, po hodině a půl nudnýho nekonečného čekání sme konečně uslyšeli kroky po schodech. Soukupka přicházela, přesná jak hodinky. Zmlkli sme, znehybněli a se zatajeným dechem čekali co bude dál. Nic netušící učitelka vešla dovnitř, rozsvítila, zamkla zevnitř dveře a netušící se začala u lavice vysvlíkat z teplákový soupravy, trika, podprsenky i kalhotek. Najednou sem ji měl před vočima tak, jak ji stvořila matka příroda. Měla krásně tvarovaný trojky kozy, plnoštíhlej pas s trochu vyklenutym bříškem, parádní zadek, širší boky a nádherný mánesovský stehna. Však se mi taky při tý podívaný začal v trenclích vzpínat můj nástroj pomsty... i života.
Útok proběhnul bleskově a koordinovaně, jako by ho neprovedly dvě holky a kluk z učňáku, ale sehraná trojice vycvičenejch záškodníků. Než-li se nadála, měla úča hlavu v ruksaku, aniž se předtim stihla votočit nebo dokonce vykřiknout. Holky ji, určitě šokovanou, popadly za ruce nad zápěstíma, šmejkly s ní dozadu a tak ji povalily na znak na tu lavici. Soukupka ze sebe vybudila jakejsi neurčitej zvuk, ale ten hned zahlušil zvuk dvou sprch, který sem zatim já pustil naplno. Pak jsem si stáhnul, holky neholky, trenky a vosvobodil před jejich vzrušenejma pohledama těch svejchch asi 16 cm dlouhýho a 4 cm silnýho ztopořenýho masa, na kterym muj vobnaženej žalud svítil jako lesklej rudofialovej maják. To už my živočišný pudy zatemnily mozek a vzbouřený hormony ovládly mý myšlení. Vrhnul jsem se na tu nahou bezmocnou učitelku jako bejk na připouštěnou krávu. Chvilku mi trvalo, než sem se jí probojoval mezi stehna, protože Soukupka, která se zatim vzpamatovala, začala kolem sebe bezmocně kopat nohama, kroutit se a zoufale zmítat a přitom ještě panicky ječet. Když sem se jí, stojíc vobkročmo s tou lavicí mezi nohama, konečně mezi ty její široký svalnatý stehna vtlačil a vynutil si jejich široký rozevření, mý ruce se nejprve vrhly na ty její plný bílý kozy, který sem jí bezuzdně poplenil a prohnětal, jako by to byly molitanový balóny a vůbec sem jí nešetřil. Dyť sem ji měl ve svý moci, vydanou mi na milost a nemilost. Soukupka sebou přitom zmítala, házela sebou jako kapr na suchu, ale ještě víc začala vyvádět, když jsem jí sáhnul do hustě hnědě obrostlýho porostu na kundě. Nevim, jak dalece to bylo pro ni, vo dvacet let starší zralou ženskou a hlavně sebevědomou pedagožkou pokořující, ale asi dost, když dělala, jako by šlo vo život. No…, když se to tak vezme, vono vlastně šlo…vo ten novej…a Soukupka si to určitě dost dobře uvědomovala. Proto ta její panika a ten vzdor. Jenže uvědomoval jsem si to i já a proto sem nedbal na její jekot a drze jsem jí prsty rejdil mezi pyskama a jí navzdory sem jí dráždil i poštěváček a pak jsem jí dovnitř do kundy vtlačil celej palec. Když sem se toho po chvilce nabažil, tak jsem se eště víc nacpal mezi její stehna a začal sem penisem hledat její bránu do mýho ráje. To ji vyděsilo natolik, že se začala přímo panicky kroutit a zmítat, házet mosty a hrabat nohama v prostoru kolem sebe. Soukupka očividně vycejtila, že je zle a Mirka s Monikou měly co dělat, aby ji dokázaly zkrotit a udržet. Přitom Soukupka pořád kvílela: »Nééé… to nesmítééé!!! Dóóóst!!! Já nechciii!!!«, ale kam s tím na nabuzenýho adoscelenta? Nakonec…stejně ji zradilo tělo, protože přes veškerej svuj vzdor a nesouhlas jí zvlhla kunda a tak se mi po chvíli podařilo žaludem nalézt jí mezi nohama to správný místo. Zatlačil sem a už muj vocas pronikal účinou kundou až k děloze. Však taky to její zoufalý: »Nééééééééééé!!!!!!!«, provázený divokym házením hlavou v ruksaku, slyším v uších eště dneska po čtyryaiatřiceti letech. To nebylo prostý „né“, v tom byla směs strachu, lítosti, vzteku, odmítavýho nesouhlasu, prožívaný potupy , ale i jakýhosi úžasu. Nevím, co cejtila vopravdu, ale já za sebe můžu říct, že teplo jejího zralýho ženství, tření se našich sliznic vo sebe a to prostý vědomí, že mám v Soukupce čuráka až po koule mně neuvěřitelně uspokojovalo. No, taky sem nijak nevotálel a hned sem ji začal mrdat jak smyslů zbavenej. Přirážel jsem do ní prudce, až bezohledně a žaludem jsem jí bušil do děložního čípku jako beranidlo do vrat. Prvně v životě sem mrdal před svědkama, prvně a taky naposledy znásilňoval. Jestli na mě Monika s Mirkou čuměly, to sem tak nějak nevnímal. Každym tim nárazem sem naší soudružce učitelce symbolicky připomínal, co je úlohou a posláním ženskejch na tomhle světě…, co ji čeká a co ji nemine. Nevím, jak dlouhojsem Soukupku mrdal, nevím, jestli sem do ní přirazil štyricetkrát nebo padesátkrát. Já si jen pamatuju, jak mi přitom úžasně trnulo v žaludu, že mi ve slabinách běhaly tisíce mravenců a že moje naléhavost se s každým tim přírazem jen víc stupňovala. Pak mi varlatama, podbřiškem a penisem projela ta známá slastná křeč, já se co nejvíc natlačil Soukupce žaludem na dělohu a hned na to to ze mne začalo vystřikovat. V devíti nebo deseti pulzech jsem semenil do Soukupky a zaplavoval jí čípek a nejspíš i děložní hrdlo svym teplym, hustym a perleťově bílym semenem, plnym stamiliónů mejch životadárnejch bičíkovců. Bylo to několik vteřin těžko popsatelný slasti na její účet. Když sem se do ní vyprázdnil a byl hotovej a když mi povadnul vocas, slez sem z ní, rychle si oblíknul trenky a spolu s kámoškami sem zdrhnul z místa činu, ponechávajíc naší pokořenou vymrdanou učitelku samu sobě. V tichosti sme vyběhli vzhůru po schodech a ještě tišejc jsme zalezli do našich pokojů. Jako duch sem se odplížil ke svýmu kavalci, vlez do spacáku a snažil se spát. Marně. Nešlo to a já až do budíčku neusnul. Musel sem totiž pořád myslet na to, co bude ráno a přiznávám, že sem se vopravdu bál. Dokonce sem si v duchu nadával, proč sem ty dvě bestie poslech a udělal to, co chtěly. Ráno v 6 hodin byl normálně budíček. Soukupka sice vypadala jako po flámu, ale nic se nedělo. Nepřijela ani VB, ani nezačalo její soukromý vyšetřování, prostě nic! Naše vošukaná třídní se dokonale ovládala a mlčela, jakoby se jí v noci nic nestalo. To mně uklidnilo. Úplnýho klidu sem ale nabyl až když sme se v sobotu vrátili zpět domu. Následující tejden sem naší třídní neviděl, protože sme měli jako každej sudej tejden praxi. Když sme pak zase měli tejden školy, byla už Soukupka zase taková, jakou sme jí znali… Přísná, rázná, nekompromisní, prostě nepříjemná. Snad by se na epizodu s jejim znásilněním zapomnělo. Vona vo tom zarytě mlčela a my s Monikou a Mirkou pochopitelně taky.
Jenže někdy začátkem ledna následujícího roku se s ní něco začalo dít. Nejprve jakoby votekla v obličeji, pak začala ztrácet pas a taky vlasy měla tak nějak matný. »Tys tu Soukupu fakt udělal, vona je určitě v jináči!« řekla mi jednou po hodině fyziky Monika. A měla pravdu. Naše třídní se nám zaoblovala před vočima. A tak můžu dneska hrdě prohlásit, že nejenžejsem tu protivnou soudružku učitelku proti její vůli beztrestně znásilnil a užil si, já ji dokonce přitom eště naprcal a pak jako bonus za svou drzost mi bylo dopřáno každej sudej tejden ji vídat při hodinách jejích matiky a fyziky, pozorovat, jak nabírá kila a jak se jí zvětšuje břicho ve kterym nosila moje dítě. Byl to fakt příjemnej pohled. Však si mě taky ty vobě potvory dobíraly a pochopitelně nedokázaly udžet jazyk za zuby a tak když pak počátkem června 1978 Soukupka se svým velkým bubnem zmizela ze scény, věděla to už prakticky celá třída a já se jen modlil, aby se to nedoneslo k nějaký učitelce nebo učitelovi a nebyl malér.
Krátce před vysvědčením sme se vod učitelky Vyskočilový, která za Soukupku suplovala a naštěstí nic netušila, dozvědli z jejího skoro slavnostního prohlášení toto: »Chtela bych vám, mládeži, oznámit, že vaše třídní učitelka, soudružka Soukupová 14. června porodila zdravého čtyřkilového chlapečka“.
Vozval se aplaus, potlesk, dokonce pár jedinců zahvízdlo a zatímco se jejich zraky obracely ke mě, Vyskočilka nic nechápajíc, se z té naší nenadálé radosti usmívala jako jelimánek.“