Pracovní zpestření 1. díl

Bylo to další nudné odpoledne v práci, která vás pouze živí. Bez kapky vzrušení a zápalu pro věc. Šéf za mnou zašel a na druhý den mne přeřadil do sekce C.

Jde o klasickou závěrečnou expedici. Prý jim někdo vypadl a potřebují záskok. Samozřejmě, že se mne to nelíbilo, takové změny v mém časovém harmonogramu dokážou rozvrátit všechny domluvené schůzky, návštěvy a povinnosti. Naštěstí jsem žádné neměl a jako vždy sklopil uši a vyšel panu chlebodárci vstříc.

Kdo by se chtěl koukat na ten jeho otrávený ksicht. Stačí, že vám takhle dýchá na záda. Věčně sedí v kanceláři, která je posazená na vyvýšeném místě a je prosklená ze všech stran. To on si ji nechal navrhnout tak, aby viděl na celé pracoviště. Byl tím svým kontrolováním přímo posedlý. Nainstaloval do všech koutů kamery a mikrofon. Za běhu vám kecá do práce a neustále pobízí k většímu výkonu. Jak já tu práci nesnášel. Jenže žijeme v době, kdy není moc na výběr. Jakmile nemáte dvě školy a nejrůznější ocenění, tak se na lepší práci nechytáte.

Zbudou vám pouze oči pro pláč a otrocká práce pod prosklenou kanceláří. Toho dne jsem si zašel do blízké hospůdky. Je to, to jediné místo na světě, které se nechová tak majestátně. Navíc zde patřičně upustíte páru a zapomenete na celý život, alespoň na chvíli. Zde jste pánem vy. Druhého dne mne čekala ranní, na novém úseku, který mne moc neseděl. Finalizování sortimentu a třídění do předem připravených krabic byla velice monotónní práce, která z vás pomaloučku, ale jistě vysávala poslední zbytky energie.

Oči se mne zavíraly, bral jsem jeden kousek za druhým a skládal do polystyrenových jamek. Celou paletu vsunul do krabice a tu položil na paletu. Stejně to tak činila i dívka naproti. Byli jsme takoví soupeři. Po očku jsem ji sledoval a snažil se svou krabici udělat rychleji, než ona. Určitě mou výzvu vyslyšela, jelikož jsem si všiml jak přidala a nasadila lyšácký úsměv.