Ráno.

Našla jsem ji sedět na mezi...
Slunce začalo teprve vycházet...
Seděla tam v roztrhaném oblečení, tiše vzlykala, po tvářích jí stékaly slzy, jako hrachy...
Opatrně jsem se jí dotkla a tiše se zeptala, zda nepotřebuje pomoci...
Pohlédla mi do očí, neřekla nic, ale jen ten pohled stačil...
Pomohla jsem ji vstát..., obejmula a dovedla do chalupy...
Na otázky neodpovídala a tak jsem uvařila čaj, kávu, namazala rohlík, přinesla koláč...
Dlaněmi obepínala horký hrnek čaje..., koukala do prázdna..., občas se zakousla...
Mlčela jsem, seděla proti ní, natáhla ruku..., vsunula mi do ní svou dlaň...
Podívala se mi do očí..., mrkla a jemně se usmála, koutky svých nádherných úst..

Uložila jsem ji na gauč, přikryla jemnou dekou, sedla si a tiše pozorovala, jak během chvilky usnula..., na tváři se jí "rozlil" klid..., zmizelo napětí...

Prospala skoro celý den... Nyní sedí proti mě...., nechá své ruce v mých dlaních..., snaží se o úsměv... A na mou otázku, co se stalo, pomalu, přerývavě začíná odpovídat...

Chata, ona, dva muži a ještě jedna žena... Moc je neznala, kromě té ženy, ale ostatní byli její přátelé...Zpočátku pohoda..., ne, že by byla nějak úplně "odvázaná", ale nic rušivého... Až do chvíle, kdy kluk mé známé, dostal amok... Pustil se do ní drsně..., nechyběly facky, urážky..., bylo jí z toho nepříjemně, ale díky té agresivitě, ani nemukla..

Pak se oba na její kamarádku vrhli..., vlastně sledovala, jak ji společně znásilňují..., byla zoufalá, ale bez možnosti pomoci... Začala vzlykat, brečet, prosit... To zaujalo ty násilníky..., kamarádka byla drogy..., vrhli se na ní...
Celé mi to převypráví.., jsem z toho zdrcená..., sedám si k ní.., objímám...

Cítím, jak bych je chtěla potrestat..., dělá se mně blbě..., ale vím, že nyní musím být silná..., podpořit tu chudinku..., být jí oporou... City musí jít stranou..., musím ji pomoci...