Vánoce.

V místnosti je adventní věnec...
Hoří na něm čtyři svíce...
Ta první - pokoj začíná skomírat a promluví, "Když tak ty lidi pozoruji, jakým způsobem žijí, tak to nemá cenu, abych svítila." a zhasne...
Ta druhá - víra, která také začne hasnout..., promluví, "Cítím, že jsem přebytečná..., lidé ve mě nevěří. Svítím zbytečně." a zhasne...
Ta třetí - láska, která již nemá sílu, když to tak vidí, jak to mezi lidmi je...

Do místnosti vstoupí dítě. Podiví se, že tři svíce jsou zhaslé, "Proč nesvítíte?"
Ozve se čtvrtá svíce, "Pokud hořím já, tak zůstává naděje!"
Dítě čtvrtou svíci vezme a zapálí ty zhaslé...

Neztrácejme naději..., bez ní to prostě nejde...
Respektujme se...
Buďme k sobě empatičtí...
Nemysleme jen na sebe...
Vnímejme se...
Vnímejme přírodu...
Žijme tak, aby nám ta čtvrtá svíce nikdy nezhasla...,
aby dítě mohlo zapálit ty zhasnuté...

Život tak rychle běží, tak rychle se vyvíjí..., mění...,
ale v podstatě je stejný, neb záleží na nás, jak se stavíme ke své práci,
výchově dětí, k sobě navzájem.
začněme se vnímat a ta naděje se promění ve změnu,
kterou tolik potřebujeme...