Slasti doktora Mráčka - pokračování povídky Ano, pane doktore.

Ke dvanácté hodině se omluvili zbylým svatebním hostům, zaplatil útratu a naložil novomanželku s mámou do auta.
Když přijeli domů a chystal se odemknout, matka do něj šťouchla „nezapomeň nevěstu přenést přes práh!“
„Vím,“ odvětil, „ale nejdřív odemknu, ne?“
Otevřel dveře, vzal Hedviku do náruče, políbil a řekl „vítám tě doma Heduško.“
Před dveřmi pokoje ji sundal, otevřel dveře a rozsvítil. Zůstala ztuhlá úžasem.
Naposledy, začátkem týdne to byl studentský pokoj, nyní se dívala do úplně nové, krásné ložnice.
„Kdys to předělal,“ vydechla.
„Předevčírem dovezli nábytek a včera jsme to s mámou dali dohromady“ pochlubil se.
„Tak se mějte novomanželé a v devět na snídani,“ rozloučila se máma.
Jakmile se zavřely dveře, strhl svojí ženušku do náruče, líbali se, tiskli se k sobě, až zakopli o kraj postele a zřítili se na ni. Zašeptala mu do ucha „pane doktore jsem tak nemocná, nechceš si odložit?“
„Dámo, vy svádíte svého ošetřujícího lékaře?“ odvětil a v rychlosti se svlékal.
Rozjařeni alkoholem, škádlili se na lůžku, lechtali, líbali a po chvíli se mu podařilo vsunout ruku na lasturku a uklidnit tím rozvášněnou ženušku.
Ležela na zádech, prožívala slastný pocit hlazení a pokukovala po pokušitelovi. Pojednou se vymrštila, obkročmo zasedla jeho klín, nalehla na hruď a přisála se na ústa.
Začala lechtat bradavkami a když se pokoušel vzít ňadra do dlaní, se smíchem ucukla. Dole její lasturka také nelenila a dráždila kolík.

Objal ji, přitiskl k sobě a zašeptal „tak teď už mě lechtat nemůžeš.“
Odpovědí mu bylo přitlačení lasturky na kolík.
Nemohlo to skončit jinak, než že pojednou přestala s drážděním, přitiskla se klínem a začala vzrušením trhaně dýchat.
Vysvobodil kolík z jeho zajetí a zavedl ho do správné, vlhké a rozvášněné dírky.
Ucítila pronikající kolík v jeskyňce, vymanila se z náruče, zavřela oči a pomalu se na ztvrdlém kolíku klouzala. Vzrůstající pocit vzrušení způsobil, že zrychlila a nakonec se sténáním a zakloněnou hlavou doslova po kolíku kmitala.
Jak orgasmus odezníval, vrátila se do náruče a přisála na ústa manžílka.
Zeptal se tiše „ do konce, nebo ještě ne?“
Znovu vášnivě líbala jeho ústa a potom vydechla „nechám to na tobě, jak myslíš.“
Poněkud více roztáhl nohy a začal rychle vnikat do mokré horké dírky. Jakmile ucítil vyvrcholení, vzepjal se a se sténáním zaplavoval dírku horkým mokem lásky.
Ležela přitisknutá na hrudi, okouzlená neznámým pocitem zaplavované jeskyňky a doprovázela svého chotě slastnými výkřiky a sténáním.
Umdleni, leželi přitisknuti k sobě, chvílemi přisátí dlouhým polibkem, až po chvíli, unavený kolík vyklouzl ven a tak se překulili na bok a v objetí usnuli.

Probudilo ho pištění mobilu.
Odkulil se od ženušky, odmáčknul zprávu a četl „jak dlouho budu cekat se snidani, je pul desate“
Políbil Hedu a zeptal se „ nepůjdeme na snídani, máma volala.“ „Kdy?“ rozespale se otázala a její zrak zabrousil na budík.

„Ježišmárja, to nemůžeš říct, tolik hodin.“
A vylítla z postele.
„Jdi se raději osprchovat, ať nejsi polepená,“ radil a jeho ženuška na něj vystrčila zadeček a zmizela do koupelny.
Oblékl se a došel do kuchyně.
„Kde máš druhou polovinu?“ tázala se máma.
„V koupelně, hned tady bude“ odvětil a mazal si chleba.
Hedvika přišla za chvíli, pozdravila a tiše zasedla ke stolu v očekávání vyptávání.
Máma ji však usadila když se zeptala „co ložnice, líbí se ti?“
Hedě se rozzářily oči „ta je krásná“ pak se zarazila a zoufale vyrazila ze sebe „ale moc jsem s ní neviděla.“
Po snídani se dal do odnášení krabic ve kterých si vzala do nové domácnosti Heda své věci.
Ta pomohla mámě s nádobím a potom byla vyhnána, ať si jde poskládat věci jak uzná za vhodné a ať zapřáhne do práce i svého mužského.
Tak se oba dali do ukládání, prokládali to dlouhými polibky a nakonec unaveni svalili se na postel.
Probudily se v něm opět dobyvatelské chutě a ruka začala šmátrat směrem k Hedině rozkroku.
Pleskla ho „ nech si zajít chutě, Ladíčku, nech si něco na večer!“ Zašeptal ji do ouška „večer nebudu mít ordinaci“ a políbil ji na tvář.
„Tvá chyba miláčku, alespoň dáš chvíli pokoj,“ odvětila šibalsky.

„No jo“ povzdychl si „když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají.“
Vrhla se na něj, zasunula ruku do kalhot „ ukaž toho zpěváka“ a začala lechtat.
Kroutil se, uhýbal kudy mohl a nakonec mu nezbylo, než výtržnici chytit do náruče a její řádění ukončit dlouhým polibkem.
Máma měla noční, tak se navečer rozloučila.
Seděli v obýváku na pohovce, stuleni k sobě a skoro bez zájmu koukali na televizní obrazovku.
„Nezabalíme to tady?“ zeptal se „ Ať už mám ordinaci za sebou.“

„Když tě to nebaví, tak to nedělej“ odsekla a šla si lehnout.
„No to jsem zase něco vyoslil,“ řekl si, vypnul televizi, zhasnul a šel za Hedou.
Ležela zachumlaná do deky, obrácená k němu zády.
Vzdychnul a začal se odstrojovat.
Potom mu to nedalo, přitiskl se k ní a zaprosil „paní učitelko, už se to nestane, budu se pořádně učit“ posunul se výše a do ouška zašeptal „s vámi.“
Pootočila se, viděl potměšilý pohled a slastně zauvažovala „no, nějaká hodinka výuky by vám neuškodila“ a nazvedla deku.

Uviděl, jak na něj zasvítila oblina zadečku, nelenil, v rychlosti se svlékl a přitiskl se.
Pootočila se na záda a slastně přijímala polibky.
Ucítila ruce na ňadrech, jak tisknou, laskají a dráždí hroty, dech se jí zrychlil, přitiskla silou jeho hlavu a se sténáním se vlnila v záchvatu orgasmu.
Umdlená uvolnila sevření a vzrušeně prožívala polibky, které pozvolna klesaly k jejímu klínu.
Dostal se na oblinu pahorku nad klínem, pokrýval ho polibky a rukou hladil stehýnka.
Mírným tlakem rozevíral nožky, až posléze klesl na kolenou před vzrušenou lasturkou.
„Do konce?“ zeptal se.
„Vždyť už je to jedno,“ namítla.
Palci rozhrnul okraje lasturky a začal jazykem lechtat ztvrdlý hrášek. Malíček zabloudil na okraj vzrušené dírky, hned vklouzl kousek dovnitř, vrátil se a kroužením objížděl kolem, až posléze začal klouzat na okraji dírky.
Cítil jak se její tělo napíná, prst v dírce byl sevřený křečí, tělo se pozvedlo a už se sténáním a tichými výkřiky se zmítala v orgasmu.

Přitáhla ho za vlasy nad svoje tělo, pochopil, vjel do vlhka rozvášněné dírky a rychlými přírazy prožíval krásu spojení se svojí milou.
Oba se dostávali do nejvyššího stadia rozkoše, sténali, líbali se, tiskli se k sobě, když s chroptěním zaplavil dírku horkým výstřikem.
Ještě chvíli pokračovali, když unavený kolík vyjel z dírky ven.

Pozvedl její nožku, přesunul se vedle a přitáhl Hedu co nejblíže k sobě.
Tulili se k sobě, líbali a pak se zeptal „paní učitelko, uměl jsem dobře celou látku?“
Vážně odpověděla „ano, dávám vám jedničku“ a vyprskli smíchy.

Zvonění budíku nebývá ráno to nejlepší k probuzení a tak ještě utaháni z nočního řádění se zíváním vstávali.
Po snídani zavěšeni do sebe kráčeli do práce.
A tak potom plynuly dny, týdny, uběhl měsíc, potom druhý, když jednou večer po milování škádlivě napomenula manžela „pane doktore, myslím že vaše diagnóza je špatná“, políbila ho a zašeptala „budeš tatínkem.“
„Mám ti domluvit návštěvu na gyndě?“ zeptal se.
„Nemusíš, už jsem tam byla“, odpověděla, vymanila se z náruče a sáhla do nočního stolku.
Podala mu kartičku „tady to mám černé na bílém“ zasmála se.

Jakmile novinu sdělili při snídani mámě, vrhla se na telefon, zavolala Hedinu mámu a od toho okamžiku byli pod drobnohledem dvou sudiček, které se vášnivě přely o barvě vlny na dětské oblečení.
Jak přibývaly měsíce, kulatilo se Hedino bříško.
Těhotenství snášela v pohodě, tatínek musel den co den poslouchat u bříška, potvrdit, že to v bříšku správně kope a poté polibky stvrdit své pozorování.
V zásuvce se kupilo upletené dětské oblečení, napůl v modré a napůl v růžové, protože sudičky se na barvě nedokázaly dohodnout.
No a přišel den, nebo spíše noc, kdy už musela do porodnice. Chodil doma jako lev v kleci.
Uplynuly už čtyři hodiny. Volal do porodnice, prý nic.
Ránou už nabroušený a vzteklý zavolal kolegovi, který dělal v porodnici, aby se podíval co se děje.“
Proč jsi mi Laďane nevolal hned,“ spustil kolega vyčítavě.
„Už se jdu na ni podívat.“
Opravdu, buďto to bylo po jeho zásahu, nebo to tak vyšlo, ale okolo desáté hodiny volali z porodnice, že má kluka a maminka je v pořádku.
Druhý den nařídil sestře, aby pacienty pozdržela, že je na výjezdu, koupil kytici a po chvíli stál u lože své Hedičky, která se zrovna něčím ládovala a jak ho uviděla, málem se zadusila.
„To nemůžeš počkat, až se najím?“ prohlásila a přitáhla si ho k sobě.
Políbili se a Heda hned „už jsi viděl našeho Ladislava druhého?“

„Ještě ne, utíkal jsem za tebou, ale to víš, že si ho prohlédnu.“

„Á tady máme tatínka“ ozval se ode dveří hlas kolegy.
„Už jsi viděl potomka?“
„Právě se chystám,“ zasmál se „jinak to proběhlo v pořádku?“
„V celku ano“ odvětil kolega „až na to že ty naše slepice na ni zapomněly.“
„Však to dostaly husté“ slastně zavzpomínal.
„Ale kluk je celý po tobě, teda když to beru odspodu“ začal žertovat.
Poděkoval kolegovi, jako správný manžel políbil maminku s tím, že se podívá na malého a poběží, protože se jenom na chvíli utrhl z ordinace.
Když po týdnu vítal svou maminku s malým doma, cítil se odstrčený na vedlejší kolej, protože mámy sudičky obklopily Hedu i malého bariérou lásky a tak se jeho role ztenčila na odnašeče špinavých plenek.
Máma se k němu přitočila a prý jak to půjde, bude se muset tatínek snažit o holku, na co prý to všechno pletla.

Julius Robbertos 2013
www.robbertos.estranky.cz