Člověk a satyr

Satyr je zvláštní bytost. Má tělo kozlí a hlavu člověčí, ale člověkem
není a zvířetem být nechce. Běhá po skalách sám, i když se umí
radovat jako kozel a trápí se jako člověk.
Jednou se k člověku přidružil a žil s ním v jeho domě. Přišla zima
a satyr viděl, jak člověk zvedl ruce k ústům a dýchal si na ně.
„Co to děláš?“ zeptal se.
„Ruce mě zebou, tak si je dechem ohřívám,“ odpověděl mu člověk.
Hned nato vešli do domu a k plotně, kde si člověk vařil brambory.
Vzal jednu bramboru do rukou a foukal na ni.
„Co to děláš?“ zeptal se satyr.
„Ta brambora je horká, tak si ji dechem chladím,“ odpověděl
člověk.
A satyr zesmutněl a řekl: „Odcházím od tebe, člověče. Nemůžeme
být přáteli, když jedním dechem vypouštíš z úst teplo i chlad.“
Třeba se to stalo, třeba ne. Jisté je, že satyr a člověk se spolu
nepřátelí a že…

… i člověk by se měl vyhýbat příteli,
jehož smýšlení je obojaké.