Hetéry a jejich svět Alkifrón

27. Skordolepisos Kapyrosfrantovi
Máš zvěděti příčinu, pro kterou mě ty ženy tak zle tupily, a naposledy
ta babizna služka mi vynadala se slovy: „Kliď se odtud, ty
nevítaný žvanile!“
Mají mezi sebou tajemství, jehož střehou opatrněji než mystéria
bohyň eleusinských, a rády by, abychom ho neznali, ač o něm víme;
nebo se také domnívají, že je známe z doslechu, ale dosud tomu
nevěříme.
Já však vím, co se děje, a v krátké době to povím pánovi – neboť
se nechci ukázati horším než psi, kteří štěkají na ochranu svých
živitelů a pečují o ně: Záletník obléhá dům, ten mladíček z Elidy, jeden
z těch „závistníků olympijských!“ A k tomu docházejí den co den
uzavřená psaníčka od ženy Lysiklea, našeho živitele, a polouvadlé
věnce a nakousnutá jablka. A ty proklaté služky o tom vědí, i ta
babizna nad hrobem stojící, již všichni v domě nazývají Empusou,
poněvadž dělá všechno možné, po dobrém i po zlém.
Já už buď jak buď mlčet nebudu. Chciť se ukázat ne parazitem,
nýbrž přítelem, a ostatně žízním touhou pomstíti se jim. Vím to, vím:
dostane‑li se to na světlo boží, služky se ocitnou v poutech, záletník
pojde, maje řiť nacpánu ředkvičkami, a ta ohavná ženská odpyká
po zásluze svou nezřízenost, ač není‑li v tomto směru Lysikles ještě
slabší než hrbatý Polyagros. Ten totiž vymáhal na cizoložnicích za
svou ženu výpalné a propouštěl je bez trestu.