Hetéry a jejich svět Alkifrón

6. Auchenios Armeniovi
Můžeš‑li mi býti nějak nápomocen, pověz to mně a neroztrubuj jiným
mé důvěrnosti; pakli nejsi nikterak s to, abys mi prospěl, buď
mi v tom případě mlčenlivější než soudce z areopagu! Vyložím ti,
co asi se mnou je.
Láska mě náhle přepadla a brání mi říditi se rozumem: to, co
je ve mně střízlivého, utápí se ustavičně ve vášni. Odkud se to asi
láska vrhla na mne, rybáře nešťastného, jenž si s bídou vydělává
svůj nuzný chléb, a prolnuvši mnou neustává, nýbrž planu jí jako ti
bohatí a sliční mladíčkové? Já, jenž jsem se kdysi smával těm, kdo
v rozmařilosti otročí vášni, jsem celý vášni oddán, po ženění teď
toužím a sním o Hymenaiovi, synu Terpsichořině!
A to děvče, jež miluji, je dcerka přistěhovalců, z těch, kteří sem
bůhvíjak na neštěstí přišli z Hermiony do Peiraia. Nějaké věno tedy
za ni dát nemohu – jen sebe; představím se jim, jak zdatným jsem
námořníkem, a není‑li její otec blázen, myslím, že se ukáži vhodným
ženichem.