Pes, liška a kohout

Pes a kohout se znali z jednoho dvora. Zvykli si na sebe a nakonec se
z nich stali přátelé. Jednou si vyšli do lesa a zůstali tam tak dlouho,
že je zastihla noc.
A tak si pes udělal pelíšek v dutině vykotlaného stromu a kohout
si ustlal nahoře ve větvích.
Sotva rozbřesk rozpáral noční oblohu, kohout se otřepal a na
nejvyšší větvi svým kokrháním přivítal den.
Uslyšela to liška a kohoutí zpěv v ní probudil hlad. Přiběhla ke
stromu a sladkým hlasem chtěla kohouta přilákat.
„Vítám tě, kohoutku, v našem lese,“ volala. „Máš krásný hlas
a určitě jsi tady cizí. Sleť dolů, zazpíváme si spolu a já ti pak ukážu
cestu domů.“
„S radostí, kamarádko,“ zakokrhal kohout. „Jdi ke stromu a zavolej
na vrátného, ať otevře vrátka!“
Liška se zaradovala, že narazila na hlupáka, a bezstarostně
vklouzla do dutiny stromu. Tam na ni ale vyskočil pes a potrhal ji
tak, že sama cestu nenašla.
Zato kohout a pes se domů vesele vrátili.

Tak rozum a přátelství
vyhrály
nad zlobou a lstí.