Hetéry a jejich svět Alkifrón

30. Oinochairon Rhafanochortasovi
Ani ti, kdo zohavili hermovky anebo prozrazením znesvětili mystérie
eleusinské bohyně, nevytrpěli takovou smrtelnou trýzeň jako
já, upadnuv, ó bohové, do rukou té praničemné Fanomachy! Když
totiž seznala, že se její muž stýká s tou ionskou dívčicí házející
míčem a mávající pochodněmi, pojala podezření, že jsem já
zprostředkovatelem toho styku. I dala mě svými sluhy lapiti a přivléci,
prozatím mě vsadila v poutech do klády a na druhý den přivedla
k sobě svého otce, toho škarohlída Kleaineta, jenž je nyní prvým
mužem v radě a celý areopag vzhlíží jen na něho.
Ale když chtějí bozi někoho zachrániti, vytáhnou ho i ze samé
propasti, jako i mne vyrvali ze spárů toho trojhlavého psa, jenž prý
stojí u bran podsvětních.
Dříve totiž, než onen stařec, pro mou věc tak hrozivý, mohl říci
dceři svou radu, byl zachvácen prudkou zimnicí a na třetí den
dodýchal.
A tak on leží, jak je dlouhý, zatím co domácí připravují vše k pohřbu.
Ale já jsem odtamtud utíkal, co mi nohy stačily, a zachránil
jsem se: neodvedl mne Hermes, syn Atlantovny Maje, jako nebožtíka,
nýbrž svýma nohama a odvážným činem jsem si zjednal cestu
na svobodu.