Hetéry a jejich svět Alkifrón

44. Megara Bakchidě

Ty jediná máš milence, kterého miluješ tak, že se nemůžeš ani na
okamžik od něho odloučiti. Jak je to nepříjemné, vládkyně Afrodito!
Už tak dávno jsi byla pozvána Glykerou k oběti (vždyť nám to vzkázala
hned o svátcích Dionýsových!) – a ty nepřicházíš, patrně kvůli
němu, a ani k tomu ses nemohla odhodlati, aby ses podívala na
své přítelkyně. Ty ses stala pořádnou a máš ráda svého milence, ty
blahoslavená svou dobrou pověstí; my jsme děvky a prostopášnice.
Inu, leckdo chodí o shnilé berle! Hněvám se na tebe, při velké bohyni!
Byly jsme tam všechny: Thettale, Moscharion, Thais, Anthrakion,
Petale, Thryallis, Myrrhine, Chrysion, Euxippe; ba i Filumene, ač je
nedávno provdána a muž ji stíhá žárlivostí, přišla, když pěkně uložila
svého chotě k spánku, pozdě sice, ale přece. Jenom ty ses nám
mazlila se svým Adonidem, aby ho tobě, Afroditě, neuloupila
Persefone, kdybys ho nechala samotna!
Jaké bylo to naše sympozion (neboť pročpak bych tě trochu
nepíchla do srdéčka?) kolika půvabů plno! Písně, žerty, pití až do
kohoutího zakokrhání, vonné masti, věnce, zákusky! Prostřeno bylo
ve stínu pod vavříny. Jedno jediné nám chybělo: ty – jinak nic. Často
jsme se nadraly, ale tak mile málokdy.
Co však nám způsobilo největší zábavu: mezi Thryallidou a Myrrhinou
vypuklo mocné řevnění o zadnici, která z nich se může vykázati
hezčí a něžnější. A nejprve Myrrhine rozepjala pás; chiton
její byl z průsvitného hedvábí a ona pod ním rozkývala své boky,
chvějící se asi tak jako smetanový svítek s medem, a shlížela přes
rameno na pohyby své zadničky; tichounce pak trochu zasténala,
jakoby při díle lásky, takže jsem, při Afroditě, strnula úžasem!
Ale Thryallis se nedala zastrašiti, nýbrž ještě ji v nevázanosti
předstihla. „Já nebudu závodit za žádnou záclonou,“ pravila, „ani
se nebudu upejpat, ale tak jako v závodě gymnickém; neboť ten
závod nemiluje žádného zastírání.“
Svlékla si chiton a maličko vychýlivši svůj bok pravila: „Hle, podívej
se na tu pleť, jak je mladě svěží, Myrrhino, jak neposkvrněná, jak
čistá, zde ten zarůžovělý nádech mých kyčlí, ten přechod ke stehnům,
ani kupy masa, ani holá kost, a zde ty úsměvné dolíčky
na vyvýšeninách!
Ale, při Diovi, netřese se,“ praví, pousmívajíc se, „jako Myrrhinina!“
A tak rozkmitala svou záď a celou jí otočila kolem dokola, přičemž
pohyb jako by přetékal sem i tam přes kyčel, že jsme všechny
zatleskaly a přiřkly vítězství Thryallidě.
Pak se srovnávaly i ženské „zvláštnosti“, závodilo se ňadry, ale
o břicha jsme se nepřely, neboť žádná z nás se vůbec neodvážila
porovnati svůj břich s životem Filumeniným: ten totiž dosud nepoznal
porodu, byl plný a pevný.
Tak jsme tedy strávily celou noc, pomluvily své milence a pomodlily
se, aby se nám dostalo jiných – neboť čerstvá láska je vždy
příjemnější –, a pak jsme zpity vínem odešly. A cestou jsme ve své
opičce velmi vyváděly, až jsme přitáhly k Deximachovi do Zlaté uličky,
když jsme scházely do Agnu, poblíže domu Menefronova. Thais
je totiž do něho strašně zamilována, a při Diovi, jaký div: vždyť ten
mladíček podědil nedávno po otci boháči!
Pro tentokrát ti tedy ještě odpouštíme tvou pýchu; ale o slavnosti
Adonidově hodujeme v Kollytu u milence Thettalina, neboť
Thettale chce oslaviti svátek miláčka Afroditina. Ať tedy přijdeš se
svou frizurou, s korály i s Adonidem, s nímž se nyní mazlíš! Budeme
totiž chmelit se svými milenci. Buď zdráva!