Karkulka v New Yorku 1.část

Je to spíše pohádka, ale co... tady to je...

Byla nebyla jedna malá holčička. Říkali jí Karkulka. Jednoho dne měla jít Karkulka babičce donést víno a bábovku k jejím narozeninám. ,,Dej pozor na vlky,“ povídá maminka, ,,ať tě nesežerou!“ ,,Ale mami! Za prvé - jeden leží u babičky ve studni, za druhé - když se o tom ostatní vlci dozvěděli, ztratili se do jednoho. Tak se nemusíš bát, že by mě ňákej zatoulanej vlk sežral, když jsme jim důrazně řekly, že ještě jednou sežerou babičku, tak skončej stejně jako ten, co je ve studni.“ ,,Já nevím Karkulko, co kdyby se po cestě ještě jeden našel,“ strachuje se maminka, která má velké obavy o svojí jedinou dcerušku.
,,Ale já vím mami! Prostě půjdu za babičkou a basta! Dlouho jsem ji přece neviděla.“ povídá Karkulka, která chce co nejdříve vyrazit, aby byla do tmy doma. ,,Tak teda jdi,“ svolí maminka a pouští Karkulku k babičce.
Karkulka šla a šla, až byla unavená a rozhodla se, že si chvilku odpočine. A tím to všechno začalo.
Karkulka si lehla a usnula na místě, kterému se celý les vyhýbal. Byl to jakýsi magický průchod do jiného světa, lépe řečeno města, kterému nikdo jiný neřekne jinak než New York!
Karkulce se spalo velmi dobře, až do té doby, než ji vzbudil nějaký zvuk. Ten ještě neznala. Koukla se kolem sebe, vykulila oči a zůstala stát jak přimrzlá. Před sebou měla malého psíka, který měl velké oči a hleděl na ní. ,,Á pes!“ křičela Karkulka. To před čím utíkala, byla malá čivava.
Karkulka by málem přeběhla celý park, kdyby nenabourala do stromu, který neviděla. ,,Au!“ postěžovala si Karkulka, ,,Prostě výborný. Bábovka ve stromě, víno rozlitý všude kolem a já trčim v týhle divný vesnici, nebo co to je.“