Karkulka v New Yorku 2.část

Začalo se stmívat a Karkulka začala mít strašný hlad. Vzala si kousek bábovky, který se jí nerozplácl na strom a začala jíst. Chutnala jí jako nikdy jindy, ale přesto měla stále hlad. Najednou se ozval divný zvuk, podobný bručení medvěda. Karkulce se zdálo, že ten zvuk se ozýval někde strašně blízko. ,,Je tam někdo?“ zavolala Karkulka hlasem, ve kterém byl náznak strachu. Nikdo ji neodpověděl, ale za to se ten zvuk ozval ještě jednou. ,,Už to mám! Vždyť mi jenom kručí v břiše.“ odpověděla Karkulka na svojí otázku. Na konec z toho hladu usnula.
Spala dlouho, dokud jí neprobudilo troubení auta. Kousek od ní seděl starší pán a jedl něco, co Karkulka ještě neviděla. ,,Prosím, nedal byste mi kousek jídla? Od včerejška jsem nejedla a mám strašný hlad.“ poprosila Karkulka neznámého pána. Ten se nad ní slitoval a dal jí kousek hamburgeru. „Děkuju.“ povídá vděčně Karkulka a zakousla se do dobroty.
„A jak to, že seš tady tak sama?“ ptá se Karkulky pán. „Tomu byste asi neuvěřil.“ odpoví Karkulka hlasem, ve kterým je znát náznak stesku. „Jen povídej.“ vybídl jí pán. Karkulka mu teda všechno řekla.
Když Karkulka dovyprávěla, řekl jí pán: „I mě se stalo něco podobného,“ a začal vyprávět, jak šel na trh prodávat hrníčky, ale už byl cestou unavený, tak si lehl pod strom a usnul. Vyprávěl i jaký byl jeho první dojem na New York. ,,Celou dobu co tady žiju, pátrám po cestě, jak se dostat zpátky do rodné země a už jsem na to skoro přišel. Ten strom, pod kterým si usnula a probudila ses, je javor, tedy jestli se nemýlím. A jistý stát, který se jmenuje Kanada, má javorový list ve svojí vlajce a její hlavní město je Ottawa, na jehož jižní straně je řeka, která se také jmenuje Ottawa a na jejím pravém břehu roste hodně starý javor. Tam kdybychom usnuli v noci, kdy na obloze bude půlka měsíce, tak bychom se mohli probudit v naší zemi.“ ,,Ale já to nechápu.“ ozvala se Karkulka. „Áchjo, no to máš jedno,“ odpoví pán.