Kouzelný dědeček

Splnil si svůj chlapecký sen!

Ještě pořád tomu nemohl ani uvěřit, kdyby v něm nejel, myslel by, že snad spí a všecko se mu to jen zdá...
O Mercedesu snil už jako malý chlapeček, touha po tomto autíčku mu zbyla i v pubertě, a o tom mít jednou Medvěda, snil i na studiích, kdy smrděl korunou na půl kilometru. I později, kdy dostal ...náct stovek nástupního platu. Ale snil jen do včerejška!

Dnes už je vše jinak, dnes sny končí, napořád...

Nostalgie, zadostiučinění, vzpomínky na nuznost svého mládí a dospívání, to všecko ho v perfektním interiéru vysněného vozu, vonícího novotou, dostalo do nálady, kdy by udělal snad cokoli. Byl v euforii, jakou zažívá správný chlap jen tehdy, když mu poprvé oznámí, ...že má syna...

Najednou se ze svého příjemného zasnění probral. Velmi rychle vyhodnotil situaci a zastavil. Ten dědula, co zde stopoval, měl jistě nejmíň devadesát. Páni, sveze ho, ...třeba jen tak pro štěstí. Co dnes člověk potřebuje víc, než pořádnou kliku v životě. A kdoví, ...třeba je kouzelný...! Cha-cha-cha.

Jasně že tam jede, ...no samozřejmě, že ho sveze, ...a s radostí, ...tak šupky, dupky, hupky, ...nasedat, ...zašněrovat! A valíme...

„Pro krindáčka, to je knoflíků, ...a na co je třebas totok?“ Optal se dědoušek, když vstřebal nové, dosud nevídané, prostředí. A taky, aby řeč nestála.

„To je displej palubního kompjútru s dží-pí-es, ...navigace přes satelit, ...a tak.“

„Cože je to??? Asi nějaké to rádio, né... A na co je totok, co tu barevně bliká?“

„To vpravo je automatické otevírání předních dveří, to vlevo je, dědečku, vyhřívání sedadel, ...a to blikající je automatický érkondišn, ...to aby v létě bylo v autě chladno a v zimě teplo.“

„No to sů ně ale vymoženosti, ...my měli koňa, ...a vůz, v zimě zima a v létě na skapání... ...horko, ...a tých much z koňa... Tady sa to enom mačká a šecko to udělá, ...že? No a na co je ten bazmek ve předku, ...hen ten, ...na tej kapotě, ...to je aby sa vědělo kudy jet, né...?“

Bazmek? Má ty boží prostoto, ale fakt dobrá otázka. O znaku firmy Mercedes by mohl povídat hodiny, ale tomuto človíčkovi postačí jen prostinká konverzační a hodně fousatá legrácka: „To je zaměřovač. Abych nikdy neminul, kdybych chtěl někoho srazit.“

Dědoušek ožil: „Tož totok bysem chtěél vidět, ...hen tá baba, vidíš ju?! Tá, ...jak přecházá cestu, ...Horáččena... ...to je strašná semetrika, ...tů sraz! Páni, ...to ně chlapi v hospodě ani neuvěřijá!“

Hlavou mu blesklo, že každá sranda někde končí, ...ale co, to dědkovo nadšení ho úplně odzbrojilo. Najede na ni a v poslední sekundě ji mine a dědovi se omluví, že ten nový vůz ještě nemá v ruce, což je jen a jen další drobná lež, protože ho v ruce má a vždycky mít bude.

„Tak, jdeme na to...“

Nájezd zahájil, přimhouřivše levé oko s použitím „zaměřovače“, dále trošku víc pro efekt přidal i plyn, načež auto hbitě reagovalo citelnou akcelerací a v poslední sekundě tu ženu o předem vypočítaný "fous" bezpečně míjí. Krásná ukázka jeho řidičského umění...

...nebýt té šílené rány... ...a těch neuvěřitelných cirkusáckých salt, přemetů s vruty a kotrmelců, které ta pomenší metráková dáma vzápětí předvedla...

„Ty si ně ale šofér, ...snáď by ses ani nestefíl, ...ty šmudlo jeden, dybych friško...

...tů automatiků neotevřél dveřa...