Lasička a kohout

Lasice chytila kohouta. Měla hlad, ale zároveň se bála hospodáře,
kterému kohout patřil. A tak ji napadla chytrá výmluva. „Kohoute,“
povídá, „já tě sežeru. Ale ne z hladu, nýbrž za trest!“
„Co jsem provedl?“ vylekal se kohout.
„Svým ranním kokrháním budíš hospodáře,“ řekla lasička.
„Ale vždyť právě proto si mne pán chválí,“ bránil se kohout.
„Dobrá, ale hospodář má jen jednu manželku. A ty máš manželek
slepic plný dvůr. Copak je to slušné?“
„Ale hodně slepic snáší hodně vajec a hospodář se raduje,“ vysvětloval
kohout.
„Už mně z tvých výmluv pořádně vytrávilo,“ zívla lasice a chudáka
kohouta zakousla.
Na dvoře zůstala jen hrst peří.

A nám zůstává poučení:
pro špatný čin si špatný člověk
vždycky dobrou záminku najde.