Lasička dlouho obcházela kolem statku, kde chovali slepice. Jenže
dvůr byl za vysokou zdí a za velkými zamčenými vraty. Jak tak slídila
kolem, dozvěděla se, že slepice ze statku stůňou.
„Když je zle, lékaři každý bránu otevře,“ pomyslela si. Pak si
oblékla bílý plášť, na čenich nasadila brýle a na zádech se jí kolébala
doktorská brašna. Zabušila na vrata a škvírkou se ukázala slepicím.
„Jak se vám daří, slepičky?“ zeptala se laskavým hlasem.
„Dobře. A ještě líp nám bude, když odejdeš,“ odpověděly slepice
a vrata přibouchly a zavřely na závoru.
Kdepak, špatný úmysl
se za žádné přestrojení neschová.
dvůr byl za vysokou zdí a za velkými zamčenými vraty. Jak tak slídila
kolem, dozvěděla se, že slepice ze statku stůňou.
„Když je zle, lékaři každý bránu otevře,“ pomyslela si. Pak si
oblékla bílý plášť, na čenich nasadila brýle a na zádech se jí kolébala
doktorská brašna. Zabušila na vrata a škvírkou se ukázala slepicím.
„Jak se vám daří, slepičky?“ zeptala se laskavým hlasem.
„Dobře. A ještě líp nám bude, když odejdeš,“ odpověděly slepice
a vrata přibouchly a zavřely na závoru.
Kdepak, špatný úmysl
se za žádné přestrojení neschová.
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
Jaroslav Hašek Povídky II
Společenské lži Někdy se stává, že vy to neřeknete schválně, nýbrž jen náhle vá...
Jaroslav Hašek Povídky II
Otcovské radosti pana Motejzlíka Pan Motejzlík měl velkou radost, že se stane o...
Jaroslav Hašek Povídky II
Osudy společenského člověka Staří definovali člověka jako zvíře společenské. Je...
Společenské lži Někdy se stává, že vy to neřeknete schválně, nýbrž jen náhle vá...
Jaroslav Hašek Povídky II
Otcovské radosti pana Motejzlíka Pan Motejzlík měl velkou radost, že se stane o...
Jaroslav Hašek Povídky II
Osudy společenského člověka Staří definovali člověka jako zvíře společenské. Je...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva