Lovkyně

Byli jednou tři bratři a sestra.
Každý byl úplně jiný.
Jeden bratr, Richard, byl zabiják draků a jiných mírumilovných příšer, která měli lidé rádi, ale to mu bylo jedno.
Druhý, Arkanis, byl naopak pěstitel obřích červů. Byl to pohodový chlapík, až na jeden menší problém, když mu utekl jeden chovanec. Ztratil se v poušti, což je pozoruhodný výkon na obřího červa, sežral půlku vesnice a lidé mu dali téměř nevyslovitelné jméno Ogloj Chorchoj.
Třetí, Samael, byl obchodník s dušemi. Nejen zvířecími a dušemi všelijakých potvor, ale někdy když se zadařilo, měl i pár lidských, což bylo žádané zboží.
Pokud byla jejich povolání přinejmenším zajímavá, pak jejich sestra byla absolutně na nejvyšším žebříčku podivnosti. Ve volném čase dodávala duše mrtvých svému bratrovi k prodeji. Sama si sice nikdy žádnou nenechala, ale to jí nevadilo. Kromě toho lovila démony, naháněla nestvůry svému prvnímu bráškovi a chytala Arkanisovy zbloudilé červy. Jmenovala se Violet a toto všechno dělala jen jako koníček. Ani ji to moc nebavilo, ale když potřebovali brášové pomoct.. Zato ji velmi zajímali právě démoni. Moc toho nenamluvili, ale když je probodla kopím.. Jejich křik unášel vítr do vzdálených končin a poslední tóny se rozezněly všemi možnými světy a dimenzemi. Démoni nežili tady s námi, byli tu jen jako návštěvníci a moc jim chutnala naše krev. Jejich domov byl svět, který kopíroval ten náš, ale pro nás neexistoval. Když prošli k nám, Violet si je vždy našla. Někdy stihli utéct zpátky, ale často je dopadla a tehdy začala zábava. Nemučila je a zabíjela jen ty, kteří zabili někoho jiného. Na krku se jí houpal přívěšek, který byl uzavřen a naplněn démony, kteří jí zkřížili cestu a věděli něco, co by ji mohlo zajímat. Bylo to malý obnovitelný a téměř nevyčerpatelný zdroj energie a informací. Stále však hledala démona, který by věděl, jak dostat smrtelníka do jejich světa. Jistě by tam přežila, ale nemohla tam vejít. Povzdechla si. Pohladila Frana po štětinách a šla osedlat kudlanku. Fran byl její mazlíček. Byla to jen koule chlupů a nic víc. Vůbec nic. Bylo to malé dokonale kulaté a chlupaté 'něco', bez očí, uší, nosu a úst. Jediné co věděla je, že žije, ale jak, to netušila. Nikdy nejedl ani nedýchal, jen pískal a občas vrněl. Vyskočila kudlance na záda a rozjela se. Zbožňovala kudlanky. Byly rychlé, uměly skákat a když nikoho nenesla, tak mohla doletět kamkoli. Vždy kolem toho byla spousta zmatku, protože se říkalo, že ta potvora někoho sežrala, ale to byly jen pomluvy. Snad, pomyslela si Violet. Skákali vysoko nad koruny stromů a měla široký rozhled. Nikde žádní draci, ani červi. Dneska měla volno. Na zádech měla toulec se šípy, jako vždy a kudlanka nesla další hračky na lov. Zastavili se u jezírka, aby se osvěžili. Najednou spatřila v trávě krev. Sklonila se a dotkla se jí, ale v tu chvíli se rozplynula. Démon. To dělá jen démoní krev. Tak blízko opravdu démona nečekala, asi něco hledal u města. Rozeběhla se směrem, kam krev mířila. Běžela rychle, ale snažila se našlapovat potichu, aby si jí nevšiml a nezmizel. Po několika hodinách pronásledování ho konečně uviděla. Byl velmi starý, vypouštěl obláčky černého kouře. Jeho noha krvácela, ale ani se ji nesnažil vyléčit pomocí magie. Nejspíš byl zesláblý po boji. Ale všimla si ještě něčeho. V ruce svíral řetízek. Že by kradli už i oni? Podivila se. Ještě chvíli šla za ním, až došla k neznámému místu. Byl tam jakýsi pomník a slabě zářil. Tak sem měl namířeno, zřejmě to byla nějaká démonská stavba. Démon si ji prohlédl a položil ruku na kámen. Začal se mihotat, vracel se. Teď nebo nikdy. Violet vytáhla luk a vystřelila po démonovi. Jedna rána a padl mrtvý. Jeho duši nechala odejít, byl už moc starý a trpěl. Přišla k tělu a rozevřela mu dlaň. Nespletla se, byl to nějaký řetízek. Vzala si ho do ruky a démoni na jejím krku začali šílet. V náhrdelníku propukl neskutečný zmatek a chaos. Začal se zahřívat a po chvíli praskl a všichni démoni se rozutekli. Její celoživotní práce byla pryč. Ale ten řetízek sám vyzařoval energii. Stiskla ho a cítila, jak jí ta síla prochází. Položila ruku na otesaný kámen a pak se stalo něco, o co se snažila celé roky. Byla tam. Byla ve světě démonů. Vypadal stejně jako náš, ale byl jiný. Všechno překrývala modrá záclona a mihotalo se. Všude stály velké budovy, které v našem světě neexistovaly. Viděla oba světy zároveň a vše byl jeden velký zmatek. Musela se soustředit, aby se vrátila. Když byla zpátky, byla naprosto vysílená. Podívala se na nebe. Slunce mezitím pošlo o velký kus. Byla tam jen par minut, ale uplynulo několik hodin. Byla zmatená. Zavolala si kudlanku, aby se dostala domů. Teď má spoustu věcí, o kterých přemýšlet. A věděla, že teď se všechno změní.