Netopýr a lasičky

Netopýr v letu zavadil o větev a pochroumal si křídlo. Spadl na zem,
a než se vzpamatoval, přismykla se k němu lasička. Měla hlad a chuť
na nějakého ptáčka. A hned to také dala netopýrovi najevo.
„Ale já nejsem pták!“ bránil se netopýr. „Dobře si mě, lasičko,
prohlídni. Já jsem přece myš!“
Netopýr přitáhl křídla k tělu, lasička ho nedůvěřivě obešla a musela
mu dát za pravdu. Na myš právě teď chuť neměla, tak netopýra
pustila.
Za nějaký čas netopýr zase zavadil křídlem o větev a spadl na
zem. Kolem běžela jiná lasička.
„Nech mě odletět,“ prosil ji netopýr, „nezabíjej mě.“
„Kdo to kdy viděl, aby myš lítala!“ ušklíbla se lasička. „Na to já ti
nenaletím!“
„Ale já nejsem myš,“ řekl netopýr. „Já jsem pták!“
A rozpřáhl křídla a uletěl.

Tak si netopýr, nebo člověk, může v nebezpečí
trochou chytráctví zachránit zdravou kůži.