Chytrák a truhla zlatých mincí

Jeden člověk, který se měl za chytráka, ochořel zlou nemocí. Na
bohy zrovna nevěřil, ale teď se k nim modlil horlivě a sliboval sto
volů za oběť, jen když se uzdraví.
Bohové i z té výšky viděli, že má doma jen kozu, a tak se rozhodli
jeho pravdomluvnost vyzkoušet.
Člověk se zázračně uzdravil a hned si vymyslel, jak bohy obelstí.
Z loje uhnětl sto volů, vynesl je na kopec a šel spokojeně spát.
Bohové i z té výšky viděli, čím je chtěl chytrák napálit, a poslali
mu na zem sen.
„Vstaň ze svých houní a jdi na břeh moře,“ pravilo se mu v tom
snu, „a ještě než se rozední, usteleš si na truhlici plné zlatých mincí!“
Chytrák snu uvěřil a uprostřed noci utíkal k moři. Začínalo svítat,
když ke břehu přirazila pirátská loď. Z přídě seskočili dva muži
a našeho človíčka lapili, aby ho v prvním přístavu prodali do otroctví.
Zatím ho zamkli v podpalubí. Hemžilo se tu krysami. Aby mu
nelezli po nohou, ustlal si ten nešťastný chytrák na železné truhlici,
která tu stála v koutě. Ta truhla byla plná uloupených zlatých mincí.
Bohové mu ve snu nelhali…

A hlupák, který si hrál na chytráka,
až v potupném otroctví poznal,
že lhát se nevyplácí. Ani lidem, ani bohům.