O domě U Tří divých

V Řetězové ulici na Starém Městě pražském je dům, na němž obraz
tří divochů se spatřuje; říkají tam U Tří divých. O tom, jak dům
znamení a jméno dostal, vypravuje se veselý příběh.
V XVIII. století přijel prý jednou do Prahy Angličan nějaký
a místnost hledal, že bude divoké lidi z Brazílie ukazovat, indiány
Botokudy. Našel takovou světnici příhodnou v domě jednom
v Řetězové ulici a tam uchystal Pražanům divadlo nevídané. Ti tři
diví rudé pleti oděni byli šatem z kůže a peří, hlinkou barevnou
byli pomalováni, kruhy lesklé měli v uších, ve vlasech divoce
naježených papouščí pera, kolem krku šňůry lastur, zubů a korálů.
Divnou řečí nějakou mezi sebou mluvili i na diváky křičeli, prováděli
válečné tance, přitom řvali a obušky o kožené štíty tloukli.
Také potravu požívali před užaslými diváky takovou: trhali živé
holuby, jedli syrové maso. K té podívané z celé Prahy scházeli se
staří i mladí; Angličanovi groše do měšce jen pršely.
Přijel tehda do Prahy sedlák od Vodňan za nějakým řízením.
Když byl se svou věcí hotov, myslí si:
„Jsi‑li už jednou v té Praze, hleď, abys hodně viděl, hodně užil.
Kdoví kdy tě sem zas vítr zavane!“
A tak chodil od rána do večera, kde co vidět mohl, tam vešel. Zaslechl
také na hospodě, kde měl vůz a přenocoval, o těch indiánech
a hned, že je musí vidět. A šel do Řetězové ulice.
Přijde tam, na milé indiány se dívá, poslouchá jejich řeč i divné
prozpěvování. Zahledí se do jejich pomalovaných tváří a zdá se mu,
že ty lidi odněkud zná. Prodral se mezi diváky až k jevišti, zblízka
na ty divé muže pohlédl, a už věděl. Podívá se tomu jednomu do
očí, mrkne na něho a zavolá potichu: „Honzo!“ Milý indián sebou
škubne, vytřeští na sedláka oči, ale vtom se zase vzpamatuje a na
ty druhé dva významně pohlédne. A hned všichni tři znovu začnou
prozpěvovat divnou řečí.
Ale sedláka to nezmýlilo. Povídá okolostojícím:
„Jářku, páni, tyhlety indiány už já znám dávno. Ať mě husa kopne,
nejsou‑li to bývalí pacholci z knížecího dvora v Libějicích. Kradli
tam obilí, a proto je vyhnali. Od té doby toulají se světem.“
To bylo ostatním na podiv. Jeden z nich, pán od magistrátu, hned
tu věc udal a milý Angličan ještě toho dne dostal obeslání k úřadu.
Ale nedočkali se ho. Práskl do bot i s těmi Botokudy.
Domu v Řetězové ulici, kde se indiáni z Libějic ukazovali, říkali
od té doby U Tří divých.