O kapli svatého Kříže

Okrouhlá kaple v zákoutí ulice Karoliny Světlé na Starém Městě
pražském patří k nejstarším svatyním v této čtvrti. Původ její
hledati třeba v XI. století. Od století X. u nás stavěny byly takové
okrouhlé svatyně, rotundy zvané, s jakými se ještě i jinde v Praze
setkáváme; taková je kaple sv. Longina při kostele svatoštěpánském
na Novém Městě, kaple sv. Martina na Vyšehradě. Také prvotní
kostel svatovítský byl dojista takovou rotundou. Myslívalo
se dříve, že tento způsob stavby dostal se k nám z východu přičiněním
svatých věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Ale dnes víme, že přišel
z Německa, z Bavor, v době, kdy kníže Václav ve věcech církevních
přichyloval se k biskupství řezenskému a přijímal do Čech bavorské
a švábské kněze.
Pověst, která o původu kaple se udržela, klade však její původ
do dob válek křižáckých. Je taková:
V dobách křižáckých válek žil v Praze bohatý kupec s manželkou,
dětí neměli, zbožně byli živi. Kupec ten upadl do těžké nemoci,
potácel se mezi životem a smrtí. Ale vyvázl z toho přece a zase byl
zdráv jako ryba. Z vděčnosti za to učinil slib, že vykoná pouť k božímu
hrobu do Svaté země. Bylo tehda obtížné putování do země
tak daleké, obtížnější ještě proto, že se Turci zmocnili Palestiny
a krutě nakládali jak s domácími křesťany, tak i s poutníky. Proto
byla podniknuta z Evropy válečná výprava. Ti, kdo se jí účastnili,
přišito měli na oděvech znamení kříže a zváni byli křižáky.
Jeden houf toho vojska křižáckého táhl přes Prahu, a tu kupce
napadlo, že s nimi nejsnáze by se dostal do Svaté země. Nic
nepomáhalo ženino domlouvání a řeči její o nebezpečí takové
výpravy, nic její pláč ani prosby; kupec prohlásil, že chce slibu dostáti,
a vypravil se s jinými ještě Pražany, kteří se ke křižákům přidali.
Voj křižáků táhl do Itálie; odtamtud do Cařihradu se přeplavili,
z Cařihradu pak do Palestiny. Tam však po mnohých bojích
a protivenstvích, dříve ještě, než křižáci dorazili k městu Antiochii,
přepaden byl Turky jeden jejich houf, v němž byl i pražský kupec,
a někteří křesťané byli pobiti, jiní zajati. I kupec se dostal do zajetí
a do otroctví. Turci zavlekli zajatce do města a uvěznili je tam
v křesťanské kapli, která jim teď sloužila za vězení. Bylo to okrouhlé
stavení pevné, z něhož útěk byl nemožný. Tam vězňové byli trápeni
hladem a žízní. Kupec v té těžkosti modlil se horlivě a sliboval
v duchu, bude‑li ze zajetí vysvobozen, že vystaví v domově svém
ku poctě svatého Kříže kapli podobnou té, v jaké byl vězněn.
A stala se divná věc: kupec usnul jedné noci a zdálo se mu, že
vrata vězení se náhle otevřela a že v nich stanul mládenec bíle oděný,
který vězni kynul. Tomu hned okovy z rukou i nohou spadly
a on vstal a následoval mládence. Kudy jde, nevěděl, ani jak dlouho
kráčí; konečně stanuli na výšině před městem, na jehož věžích
kupec neviděl půlměsíců tureckých, ale znak kříže; poznal, že
stojí před městem křesťanským, a chtěl se zeptati svého průvodce,
co to znamená. Ale ten v té chvíli zmizel.
Kupec procitl ze spánku a viděl, že opravdu už není ve vězení,
ale že leží na návrší před neznámým městem poblíž mořského
břehu. Když pak šli lidé mimo, seznal z jejich řeči, že je v Itálii.
Viděl, že se stal zázrak, a děkoval Bohu za vysvobození.
Potom šel do města a naštěstí našel tam kupce, kteří znali Prahu,
kam za obchodem dojíždívali. Ti mu pomohli, aby se mohl
dostati domů, a tak se šťastně navrátil do Prahy k nemalé radosti
své manželky.
Tomu jeho zázračnému vysvobození všichni se divili. On pak,
věren slibu, dal vystavěti na Starém Městě proti svému domu
kapli toho způsobu, jako byla ta, v níž byl vězněn.
A to je kaple sv. Kříže, která dodnes tam stojí.