O domě U Turkovy hlavy

Tam, kde se malostranská ulice Sněmovní svažuje k Valdštejnskému
náměstí, stojí dům, jemuž říkávali Turkova hlava. A šla o něm
pověst, že tam kdysi pán jeho poklad ukryl ve zdi z lakoty, aby
svým příbuzným nic dáti nemusel. Zemřel v stáří náhle, a z toho
právě, že po něm peníze nezůstaly, usoudili lidé, že jmění své někde
ukryl. Říkali také, že poklad lakomcův hlídá ohnivý muž. Když
se po letech stalo, že dům ten chatrný prodejem dostal nového
majitele, určen byl k zbourání a na jeho místě státi měl dům nový. Tu
hlídač, který v domě bouraném přes noc hlídal, aby si tamodtud
lidé věci neodnášeli, procházeje jednou k půlnoci domem, spatřil
světlo v komnatě jedné zadní, jejíž zdi už brzo měli bourati. Myslel,
že si tam někdo svítí, hledaje, co by mohl odnésti. Potichu se
plížil chodbou ke komnatě, jejíž dveře byly už vysazeny. A co vidí?
Před stěnou v koutě té komnaty ohnivý muž stojí, nehýbá se.
Hlídač rázem si vzpomněl na starou pověst o zazděném pokladě.
Obrátil se a odešel před dům, kde vyčkal až do svítání. Bylo tehda
léto, začalo brzo svítat. Tu hlídač sebral krumpáč, který si tam dělník
nějaký nechal, zašel do té zadní komnaty a dal se do bourání zdi
krumpáčem. Hned při prvních ranách poznal podle dutého zvuku,
že ve zdi něco je. A vskutku: záhy se dokopal výklenku zazděného,
v němž, když jej vyboural, našel dubovou truhlici, železem
okovanou.
Byla těžká; s námahou ji vyzvedl z výklenku a postavil na
podlahu. Klíč trčel v zámku, a když hlídač truhlici otevřel, viděl,
že je až po okraj plná stříbrných a zlatých peněz. Hlídačovi radostí
zasvítily oči. Zavřel zas truhlici a přemýšlel, jak by ty peníze dostal
domů, aby nikdo o tom nezvěděl. Konečně se ustanovil na tom, že
odveze truhlici, až půjde ráno domů. Vzal jedno z koleček, na kterých
vybourané cihly a kamení odváželi, zajel s ním do komnaty
a truhlici naložil. Tu aby zakryl, navrch pokladl pár cihel.
Když ráno dělníci přicházeli k polorozbouranému domu, potkali
hlídače. Ptali se, kam ty cihly veze.
„I to já jen domů si jich vezu trochu, chlívek spravit,“ odpovídal
hlídač, „kolečko zase hned přivezu.“
Nic proti tomu neměli, a tak hlídač šťastně dojel s kolečkem
domů. Tam složil cihly, truhlici vyzvedl a dotáhl ji do domu, kde
ji dobře ukryl.
Jistá věc, že o tom svém nálezu nepověděl hlídač nikomu, i ženě
přikázal, aby nikomu to neřekla. Po nějakém čase si koupil vozík
s koníkem, naložili všecko, co měli, dospodu dali truhlici a odjeli
z Prahy. Venku, daleko od Prahy, měl zbohatlý hlídač vyhlédnutý
selský statek, ten koupil z těch nalezených peněz, a ještě mu hodně
zbylo. Hospodařil tam venku šťastně až do smrti.
V domě na Malé Straně se už ten ohnivý muž nikdy neukázal.
Byl tím hlídačem vysvobozen ze zakletí.