O domě U Železného muže

Z ulic staroměstských, které v nové době stavbami a rozšiřováním
proměnu nemalou vzaly, je také ta, která vede od kláštera křižovníků
směrem k rynku, ulice Platnéřská. Jméno takové měla již ve
století XIV., a to že tam byly dílny platnéřů, kteří brnění z železných
plátů tepali. Také na průčelí jednoho domu v ulici té stála ve
výklenku mezi okny kamenná socha oděnce v brnění, které jinak
se neříkalo než železný muž a od níž i dům měl jméno. Zdá se, že
socha ta byla cechovním znamením platnéřů. Ale v ústech lidu
jiná zvěst kolovala o té postavě v brnění.
Byl prý to rytíř prokletý za spáchanou vraždu na nevinné dívce,
a ten po smrti podle výroku kletby v kámen se proměnil. Jen
jednou za sto let v týž den a hodinu, kdy se vražda stala, mohl býti
rytíř vysvobozen. Ale mohla se toho odvážit jen mladá dívka, která
by těžké viny na duši neměla. Ta, když by v pravou chvíli vyřkla
slovo osvobození, vyprostila by duši rytířovu ze zakletí.
Rytíře zkamenělého postavili do výklenku na domě, kde vražda
byla spáchána, a tak tam stál po několik století, aniž kdo na jeho
vysvobození vzpomněl. Až jednou, když nových sto let docházelo,
bydlela v domě tom vdova s dcerou, děvčetem hodným
a spořádaným.
Den před výročím nešťastného skutku rytířova odešla vdova
před polednem z domu a dcera zůstala samotna v kuchyňce. Náhle
se ozvaly na síni přede dveřmi těžké kroky, potom se dveře rozlétly
a v nich stál muž v brnění. Dívka leknutím klesla na kolena
a zděšeně pohlížela na tajemného návštěvníka, v němž poznala
rytíře z výklenku na domě.
Rytíř vlídným hlasem upokojil dívku a pověděl, proč přichází.
Pravil, že nazejtří nastane chvíle, kdy může býti vysvobozen,
a prosil dívku, aby jej ze zakletí vyprostila. Na druhý den v polední
hodinu že přijde zase, a tu že dílo vysvobození může býti vykonáno.
Aby jen nikomu ani slova nepravila. Potom rytíř zmizel, než
se dívka z leknutí vzpamatovala.
Nechtěla nikomu o té příhodě povědět, ale večer neodolala přec
a matce své všecko vyprávěla. Matka zděsila se toho a bála se, že
by dceři nějaké nebezpečí mohlo vzejíti. Neodešla od ní druhého
dne ani na krok; když pak se poledne blížilo, zavřela ji v komůrce
a sama šla do kuchyně. Udeřila dvanáctá a ve dveřích se objevil
železný muž. Když pak spatřil v kuchyni matku místo dcery, vzdychl
jen: „Zase sto let!“ A zmizel.
Od té doby stál zase rytíř ve výklenku domovním a nikdo o jeho
vysvobození se nepokusil. Když potom dům přestavěli, i na novém
výklenek učinili pro železného muže, a tak tam stál zase.
Dnes v Platnéřské ulici po železném muži památky není. Ale
na budově nové radnice na Mariánském náměstí při ulici Platnéřské
stojí sousoší rytíře v brnění a dívky pro upamatování na tu pověst.