Přihlásit se  |  Zaregistrovat
cz Česká republika  / 
dnes má svátek:
Vendelín
Logo
O Faustově domě
<>
icon 17.10.2025 icon 0x icon 45x
Na Novém Městě na náměstí Karlově při jihozápadním jeho cípu
stojí starý dům sličné výstavnosti, jemuž odedávna Faustův říkají.
Býval to kdysi dům slavný, za Karla IV. patřil knížatům opavským,
kteří tam bytovali, když meškali v Praze. Václav, kníže opavský,
postoupil dům ten roku 1343 v plné užívání Prokopovi, nejvyššímu
písaři Nového Města pražského, jenž už předtím jej spravoval.
Od začátku XVI. století dům často měnil majitele, mezi něž patřil
i anglický alchymista – šejdíř E. Kelley. Roku 1724 připadl rodině
Mladotů ze Solopisk. V té době přestavěn byl ve slohu barokovém,
jak jej dodnes spatřujeme. Josef Mladota ze Solopisk, jenž tam
také obýval, pěstoval se zálibou fyziku a chemii, snad i alchymií
se zabýval. To bylo asi podkladem pověstí, které v pozdější době
kolovaly o domě Mladotů ze Solopisk, jemuž počali říkati Faustův
dům.
Bydlil prý v domě knížat opavských své doby sám doktor Faust,
slavný černokněžník. Tam v síni druhého poschodí často se svým
sluhou pracoval, věci rozličné v hmoždíři na prášek stloukati mu
poroučel, v ohni to pálil, svářel v křivulích a tyglících, jindy zase
dalekohledem se díval k noční obloze, zpytoval hvězdy, postavení
jejich zkoumal, četl z něho budoucí věci. A také tam Faust život
svůj skončil; to když lhůta vypršela, když čert přišel, jemuž se
upsal, a vzpírajícího se doktora do pekel odnesl. Dům potom opuštěn
zůstal po dlouhá léta a pustl. Lidé si vypravovali, že tam straší,
že tam sám ďábel obchází noční dobou, a nikdo se do toho domu
neodvažoval.
Až jednou, podzimního času, přišel k vratům Faustova domu
mladý člověk v černém šatě obnošeném, vyhublý. Byl to chudý
student, z venkova přišel po prázdninách do Prahy na univerzitu,
ale neměl, kde by se ubytoval. Nebylo tolik peněz, aby si byt mohl
platit, do koleje zadarmo ho nevzali, a tak měl starost, kde byt
najde, aby mohl dostudovat. Byl sirotek, sám byl ve světě, na ničí
pomoc spoléhati nemohl. V té nesnázi si vzpomněl na opuštěný
dům na Dobytčím trhu. Věděl, co se o něm vypravuje, proč tam
nikdo bydlet nechce, ale nedbal na to. Bude tam mít aspoň dost
místa, dostane‑li se dovnitř, a strašidel se nebojí.
Tak si tedy došel student na radnici a žádost svou směle pánům
přednesl. Divili se tomu nemálo, kuráži jeho se obdivovali, ale
konečně vydali mu klíč od vrat opuštěného domu. A tak se potom
ocitl student před domem, do něhož se lidé báli vkročiti, v němž
on však doufal nalézti byt. Vstrčil klíč do zámku, s námahou jím
otočil – byltě zámek zrezavělý –, zmáčkl kliku a otevřel skřípající
dvířka ve vratech. S kuráží vkročil dovnitř. Ohlas jeho kroků po
kamenné dlažbě rozléhal se průjezdem.
Student stoupal po schodišti do prvního patra, kde vešel do
dveří proti schodům. Tam byl pěkný prostranný sál, jídelna, tmavým
dřevem táflovaná, s dlouhým stolem, s židlemi kolem, s mramorovým
krbem, kde ještě ležely oharky z ohně dávno vyhaslého.
Za jídelnou byla studovna, také prostranná, s nárožním arkýřem
velikým, s regály plnými knih a stolem, na němž bylo nakupeno
všelijakých papírů i pergamenů. A na všem ležely spousty prachu,
zrovna jako v jídelně. Za studovnou našel student ložnici, pohodlné
lože s nebesy tam bylo, dobře vystlané. To nejvíc upoutalo
studentovu pozornost. Byltě všecek utrmácen. Třeba ještě tak
pozdě nebylo, upravil si lože, svlékl se a ulehl bez bázně. Za chvíli
spal, jako když ho do vody hodí.
Když se student probudil, slunce stálo již vysoko na nebi. Měl
radost, že se mu v noci nic zlého nepřihodilo, že tak dobře spal a že
má tak pohodlné bydlení. Teď jenom ještě, jak si stravu obstará.
Hlad měl věru jako vlk. Ale nezoufal. Poohlédne se po Praze, někde
si snad obědy sežene nebo nějakou práci za plat. Když potom vstal,
rozhlížel se po komnatě a všiml si, že v podlaze blízko lože při zdi
prkénko jedno maličko odstává. Šlápl na ně, aby je přimáčkl, ale
vtom ozval se shora hluk; když student polekán pohlédl k dřevěnému
stropu, spatřil, že se odtamtud spouštějí lehké schody, že až
k podlaze dosahují a nahoře že se otvor ukázal do nějaké místnosti.
Bez váhání a bez bázně vystoupil student po schodech; ocitl se ve
druhém poschodí a viděl, že se schody za ním zase ztratily. Student
stál ve velikém pokoji, světlém, zařízeném jako laboratoř. Na
dlouhém stole plno lahví, baněk i dřevěných pouzder a kameninových
nádob s nápisy; i všelijaké přístroje přepodivné tam byly.
Také ohniště uviděl prostranné, při něm baňky a křivule i všelijaké
nádobky z měděného plechu. A ve stropě komnaty k nemalému
údivu spatřil student proraženou díru začernalou. Věděl hned, co
znamená: tudy zlý duch odnesl doktora Fausta do pekel.
Ale vzpamatoval se student brzy a začal si komnatu prohlížet.
Na pultě blízko ohniště rozevřenou knihu uviděl s listy
pergamenovými, ale písmo mu známo nebylo; vedle na zemi i jiné
knihy ležely. Když se student vracel od ohniště, všiml si, že na rohu
dlouhého stolu malá miska stojí, z černého kamene vybroušená,
a v misce že leží stříbrný tolar.
Výhra! pomyslil si student. Sebral peníz z misky a už se v komnatě
nezdržoval. Ohlížel se, kudy se tamodtud dostane. Ale jak
šlápl na místo, kde prve schody zmizely, zase se hned otvor ukázal
a v něm schody. Sešel student do ložnice a honem pospíchal
z domu, aby se někde najedl, když má zač. Když hlad zahnal, vrátil
se zase do domu, pořádek si tam udělal a liboval si, jaké teď má
bydlení pohodlné. I živ bude dobře. Něco si vydělá, někdy něco
prodá z věcí nepotřebných. Ve skříni v ložnici šatstva našel dost,
ale bylo starodávné módy. Ale snad je vetešník přece koupí.
Také druhou noc spal student dobře a neměl už strach. Ráno
zašel si ze zvědavosti do hořejší komnaty. A co tam nejdříve mu
padlo do oka, byla černá miska na stole. Ležel v ní zase stříbrný
tolar, lesklý, jako by byl právě z mincovny vyšel. Student nechtěl
věřit očím, myslel, že to mámení je nějaké, ale potom odvážil se
přece sáhnout do misky. Vskutku, byl to dobrý tolar. Kdo jej tam
dal? V celém domě přece živé duše nebylo! Divná věc!
Nakonec usoudil student, že to snad dobrý duch nějaký mu
přeje. Jak byl lehké mysli a spokojen se svým osudem, neuvažoval
dále, sebral tolar a šel. Starosti o živobytí už neměl. Zbylo mu ještě
od předešlého dne, tolar za den neutratil. Byl také přesvědčen, že
každého rána tolar na misce najde. A našel.
Tak byl dobře živ, zbývalo mu i tolik, že se mohl nově ošatit, už
tak ošuměle nechodil. Ve Faustově domě příjemné měl obývání.
Všecko si sám uklidil a upravil, přitom pak na mnohé věci podivné
přišel, na hříčky mechanické. A když potom kamarády své přemluvil,
aby ho navštívit přišli – to že se mu časem samotnému v rozsáhlém
obydlí přece zastesklo –, leccos podivného jim mohl ukázat.
Figuru bubeníka v průjezdě, která sama začala bubnovat, sotvaže
šlápl někdo na dlaždici vedle ní; kamennou pannu při vchodu do
zahrady, která každého postříkala, kdo na cestu zahradní vstoupil,
když hostitel páku ve zdi stiskl; veliký stůl s vyleštěnou deskou ze
zeleného mramoru, po níž loď s veslaři kolem dokola volně jezdila
jako po hladině mořské; kliku u dveří do jednoho z pokojů, jež
každému silnou ránu dala, kdo se jí dotkl, a z níž modravé jiskry
potom sršely. Také podivné schody z laboratoře do ložnice jim spustil,
zavedl je nahoru; všecko si tam prohlédli, jenom černou misku před
nimi papíry zaházel, tu jim neukázal. Ani díru ve stropě nespatřili,
tu už dávno student zakryl obratně šatem nějakým, který od stropu
visel jako na ozdobu. Nakonec i dveře železné ve dvoře ukázal
a otevřel, které vedly do tajné chodby jakési; řekl student, že se
tam už jednou odvážil, vede prý směrem k Novoměstské radnici,
ale daleko že nechtěl jít, že se přece jen bál.
Studentovi kamarádi žasli nad tím vším, někteří mu záviděli,
ale nikdo z nich nebyl by chtěl tam zůstávati. Báli se, že by je potkal
osud doktora Fausta, a divili se jen, že se jejich druh nebojí.
Ale ten se nebál nic. Smál se všem výstrahám a říkal, proč prý
by před ďáblem strach měl, kdo nic zlého nedělá. Nedělal student,
pravda, nic zlého, jen tolar denně z misky si bral. Ale to mu nakonec
přece jen zkázu přivodilo. To a ještě jiná věc – knihy doktora
Fausta. Z dlouhé chvíle a ze zvědavosti začal studovat knihy, které
nahoře v laboratoři našel. I tajemné písmo jejich pochopil a poznal,
že ta veliká na pultě k zaklínání, k citování zlých duchů slouží.
Že pak si student zvykl na dobré živobytí, začal víc a víc utrácet,
nestačil mu už tolar denně. Napadlo ho: kdyby tak místo tolaru
zlaťák ležel v misce, kdyby tak těch zlaťáků byla plná každého
rána. To by bylo živobytí! Však by ti duchové i to mohli způsobit!
A student, žádostí zlata sveden, odhodlal se, že bude ducha citovat,
jenž by mu k takovému jmění dopomohl.
Potom několik dní nepřišel student mezi kamarády, s nimiž
v krčmě na Dobytčím trhu sedával. Jindy tam s nimi býval pozdě
do noci, nejveselejší z nich byl, nejvíce pil – a teď najednou jako
by se jich stranil. Bylo jim to divné, i smluvili se jednoho večera,
že se k němu ráno podívají.
Přišli studenti ráno k Faustovu domu, ale marně tahali za zvonec,
který se průjezdem hlasně ozýval, nikdo jim nepřicházel otevřít.
Tu jeden z nich poradil, aby přelezli zahradní zeď a ze zahrady do
průjezdu se dostali. Povedlo se jim. Dostali se do domu a nahoru
do pokojů. Vešli do ložnice, ale lože bylo ustlané, po studentovi ani
památky. Nejkurážnější ze studentů, jak si to pamatoval, šlápnutím
na prkénko spustil schody z laboratoře a sám první bral se po nich
nahoru. Ale sotva se od schodů po laboratoři mohl rozhlédnout,
vzkřikl zděšením. Co viděl? V laboratoři všecko bylo zpřevrháno
a rozházeno, i pult s velikou knihou ležel na zemi a vedle ve svícnu
voskovice s ohořelým knotem. Plno sirného zápachu bylo v komnatě
– a ve stropě zela veliká černá díra. Ulekaný student nebyl ani
na chvilku v pochybách, co se stalo, a také to hned ostatním
oznamoval.
Všichni pak horempádem utíkali z domu plni strachu.
Soudili najisto, že student zlého ducha citoval a ten že s ním tou
dírou ve stropě uletěl do pekla.
Dlouhý čas potom nechtěl se do domu nikdo odvážit. Ale konečně
přece se našel kupec, který lacino získal pěkný dům, dal z něho
vyklidit všechny pozůstatky po doktoru Faustovi i strop zazdít,
a od té doby tam lidé nerušeně přebývali.
PeopleSTAR (0 hodnocení)
videa 91
blog 169
povídky 94
Další příspěvky autora
O kříži pod Emauzy
Ke svahu návrší emauzského vedla silnice od Karlova náměstí k Vyšehradu. Je to n...

O klášteře Emauzském
Když Karel IV. Prahu zvelebovati počal a Nové Město stavěl, staral se tu také o ...

O domě U Myslíků
Tam, kde se na Novém Městě sbíhá ulice Myslíkova se Spálenou, blízko severozápad...

TOPlist TOPlist
Stránky PeopleLovePeople používají soubory cookie. (Další informace).