O náhodné nehodě

Dnes jsem tady zas. Napadl mě příběh, o který se s vámi musím hned podělit. Je to o řidiči, který … no, ale více v příběhu, který právě začíná. Tak se pohodlně usaďte a zaposlouchejte se povídání o náhodě, nehodě, radosti, poznávání a novém přátelství.
O NÁHODNÉ NEHODĚ
Každé ráno jezdila v ulicích našeho krásného města dodávka. Byla vždycky hezky čistá, umytá a řídila se předpisy. Nedělala hluk. Jezdila tiše a spořádaně. Rozvážela po městě dobroty a balíky. Od těch malých až po ty největší a nejtěžší. Brzy ráno vyjížděla někam daleko za město. Tam, kde to nikdo neznal. Nechala se naložit balíky a balíčky, také ovocem a zeleninou a pak jela zase zpátky do našeho města. Tady rozvezla nejdříve ovoce a zeleninu do různých stánků, kam si lidé chodili na nákupy. Potom nastala druhá část směny, kdy v dodávce zůstali jen balíky, které se museli doručit na správné adresy.
Dodávku řídil jeden řidič… Ovšem nebyl to ledajaký řidič. Na první pohled z něho mohl jít strach. Byl vyšší, na rukách měl velké svaly a jeho pohled byl přísný. Když se ale usmál, jeho laskavé studánkově modré oči se rozzářily tak, že se jej nikdo bát nemohl. Moc rád řídil svou dodávku. Miloval cestování. Když ráno vyjížděl, těšil se, až zase vyjede na cestu, aby mohl vidět ta krásná místa, kde ovoce a zelenina roste. O těch místech věděl jen málokdo.
V našem městě je znal jen tenhle řidič. Pouze on bezpečně věděl, kde jsou a jak nádherně to tam vypadá. Také se těšil, až si naloží všechny balíčky a bude je rozvážet lidem. On měl totiž lidi moc rád. Vždy se usmíval a na tváři s vousy každý poznal, že je to dobrý člověk.
Jednou, když se vracel z cest a měl naloženou plnou dodávku ovoce, zeleniny a balíčků, přijížděl ke stánku, do něhož měl nějaké ovoce vyložit. Vtom jeho dodávka dostala smyk. A protože byla tak plná a těžká, tak ji nemohl zastavit. Točila se pořád dokola. Řidič se snažil zastavit všemi možnostmi, ale nešlo to. Dodávka byla silnější než on. Nakonec narazila do vyskládaných bedýdek před odchůdkem a vše zbořila. Ke vší smůle se otevřel nákladový prostor a všechno ovoce i balíčky se vysypalo na paní prodavačku, které stánek patřil. Řidič vyběhl z dodávky a snažil se pod hromadou pomerančů a jablek a krabic najít drobnou paní prodavačku. Po několika minutách se zpod hromady konečně ozvalo:
„Když mi pomůžete postavit znovu stánek a dáte mi nějaký ten pomeranč navíc zadarmo, tak vám to odpustím.“ Řidič odhrnul další pomeranč z hromady a objevil její obličej. Paní prodavačka byla rozcuchaná a trochu špinavá, ale usmívala se. Řidič jí pomohl vstát. Aniž by o tom přemýšlel, srdečně ji objal. Prodavačka byla překvapená. Nečekala to. V jeho velkém a pevném náručí se stydlivě zeptala:
„Za co to je? Proč mě tak objímáte?“
„Jsem šťastný, že se vám nic nestalo. Měl jsem o vás velký strach,“ odpověděl řidič a ještě naposledy ji objal. Potom paní prodavačce pomohl všechno uklidit a dát do pořádku. Postavil bedýnky na své místo, naplnil je společně s malou prodavačkou ovocem a zeleninou a znovu se omlouval.
Každé ráno, když pak řidič jezdil po své trase, jeho dodávka stála vždy nejdéle u znovupostavených bedýnek. Tam, kde měl svou paní prodavačku. Vždycky si dlouho povídali a navzájem se poznávali. Dokonce když byla prodavačka smutná, vzal ji řidič na nádherná místa, kam jezdil pro ovoce a zeleninu, o kterých věděl jako jediný. Vždy jí to vykouzlilo úsměv na rtech a on byl za to rád. I když prodavačka byla obyčejná drobná paní se stydlivým úsměvem, a on byl velký a svalnatý muž a každý byl úplně jiný, vzniklo mezi nimi zvláštní pouto přátelství.
Vidíte holky a kluci, i nehoda může k sobě přivést přátele a ty se stanou pak nerozlučnými kamarády, kteří si ve spoustě věcí pomůžou. Zdroj Facebook - Pohádky dědy Martina.