O NEJVĚTŠÍM POKLADU

Pamatuji si, jak jsem běhal po zahradě, jezdil na odstrkovadle a později se naučil na kole. A proč to píšu? No to proto, že se člověk celý svůj život učí. Učí se, aby měl vše jednodušší, lehčí, aby poznal to, co ještě nezná. a i když ho to občas nebaví, tak čas plyne dál a ten nezastavíš. A jak se stane člověk moudrým? To si povíme teď.
O NEJVĚTŠÍM POKLADU
Bylo jednou jedno království a v tom království žil král. Měl syna Miroslava a dceru Anetku. Raději měl dceru. Anetka byla totiž chytřejší a laskavější, zajímala se o umění, o knihy a lidé ji měli rádi. Král se velmi často chlubil, že je velmi bohatý a že všechno své bohatství, svůj poklad, nechá právě své jediné Anetce. Miroslav byl proto velmi rozzlobený a přemýšlel, jak by otce přelstil a poklad ukořistil pro sebe. Rozhodl se, že poklad najde a Anetce nenechá nic. Jenže kde ho hledat? Celý hrad převrátil vzhůru nohama, ale nenašel nic výjimečného. Byl zklamaný a už by to i vzdal, kdyby jednu noc neviděl, jak se král potichu plíží po hradě a tak ho sledoval. Král sešel do posledního patra v hradě a zastavil se na chodbě před velkým obrazem svého předka na koni. Obraz opatrně odsunul, ale za obrazem nebyla stěna, byly tam dveře. Král se porozhlédl, jestli ho nikdo nevidí, a vešel dovnitř. Miroslav byl spokojen. Odešel si lehnout do postele s tím, že další noc prozkoumá dveře za obrazem a najde poklad. Počkal, až všichni usnou, vyšel do chodby v posledním patře, odsunul obraz a vešel do místnosti. Jaké však bylo jeho překvapení, když místo truhlic se zlatem a diamanty se ocitl ve velké místnosti plné různých knih. Zklamaně se rozbrečel. Když chtěl vyjít ven, zjistil, že v místnosti se nachází i král, který ho spatřil. Miroslav ho rozzlobeně obvinil ze lži. Prý jaký je to poklad?! Jsou to jen hloupé knihy. Král se zasmál: „Knihy jsou ten největší poklad na zemi. Díky nim se stáváte chytrými. Kdo je hodně čte, hodně ví a dokáže dobře vládnout království.“ Miroslav se zastyděl. Omluvil se otci a poprosil ho, aby směl do knihovny každý den chodit a číst. Král souhlasil. A tak Miroslav každý den mizel na několik hodin. Nikdo nevěděl kam chodí. Jen král věděl, že čte v zamčené místnosti. Král věděl, že Miroslav od té doby zmoudřel a byl chytřejší.
Zdroj Facebook - Pohádky dědy Martina.