VYHOZENÁ A ZNOVU NALEZENÁ HRAČKA

„Vyklidila jsem moje kouzelné šuple, abych udělala místo pro případné nové hračky od Ježíška,“ vyprávěla kamarádka Milunka. Bylo nám jasné, že o plyšácích řeč nebude.
„Měla jsem tam jednoho takovýho moc pěknýho, černýho kamaráda. Jé, s tím se zažilo legrace. I některých mejdanů u nás doma se zúčastnil. Připlesklej na lednici se radostně kymácel do rytmu diska. Prožil se mnou spoustu krásných let. Pak se ale, bohužel, začal rozpadat. Protože mi ho bylo líto vyhodit, zabíral polovinu šuplíku ještě pár let. Letos už jsem se ale pevně rozhodla.
Když předevčírem ráno nikdo nebyl doma, zabalila jsem ho do několika igelitek. Nejen moje děti, ale ani sousedi nemusí vidět, s čím si to kráčím k popelnicím. Se slzou v oku jsem ho pak, jedním rychlým švihem, pohřbila. Protože to byl opravdu macek, zapadl naštěstí dostatečně hluboko mezi ostatní odpadky. Ani bezdomovci už se k němu nedostanou.
Večer přišel domů syn z práce. Hubu od ucha k uchu. 'To byste nevěřili, co je u nás před barákem,' halekal. 'Hehehehehe, taková černá, gumová obluda. Ale ta je mega! Tím by se klidně dalo i zabíjet. Kam tohle kdo mohl strkat? Hele, vyfotil jsem ho.' Vyndal mobil z kapsy a ukázal nám fotku černého robertka, přisátého na víku kontejneru. Můj muž zvedl překvapeně obočí a podíval se na mě. 'Milu, to vypadá jako ten tvů….', nedořekl, protože mi z očí vyletěly ohnivé blesky.
Syn se přestal smát a odešel se zavřít k sobě do pokoje.
A já šla psát Ježíškovi, ať mi raději letos nenosí všechno, co jsem si přála. Ani ten váleček na nudle. Pro jistotu a utišení rozjitřené mysli jednoho mladého muže."
Zdroj Facebook - Hlavně se z toho ne.....