O pokladě u Jablunkova

Povídají, že na Kostělkách u Jablunkova je schovaný poklad. A kdo
ho tam schoval? O tom pověst takto vypravuje:
Dal se jednou jeden Slezák mezi zbojníky. Byl to silný chlap,
chytrý a odvážný. A tak v tom zbojnickém řemesle nedobrém vynikl,
peněz z něho měl naloupených dost a schovával si je. Našel si
pro ně dobré místo, takové, aby mu žádný na ně nepřišel. Daleko
po kraji ten Slezák chodil na zboj, až do Uher se dostal. A tam ho
jednou chytili. Jaké se zbojníkem okolky? Odsoudili ho hrdla, šibenice
byla pro něj přichystaná.
A když toho Slezáka pod šibenici přivedli, stál tam prostřed
vojáků na žebříku, ruce měl svázané, oprátku na krku. Rozhlédl
se kolem po lidech, kteří tam stáli, aby viděli, jak budou zbojníka
věšet, a najednou zavolal:
„Slyšíte? Je tu někdo od Jablunkova?“
Stál tam mezi lidem nějaký komorník z Boconovic, Mach se
jmenoval, a ten se přihlásil:
„Já jsem tamodtud. A co je?“
Tu volal zbojník:
„Poslyš, člověče! Já tam u vás poklad zanechal, peněz dost. Víš‑li,
kde jsou Kostělky, tam hledej a najdeš tabuli kamennou okrouhlou,
tu když vyzvedneš, najdeš pod ní poklad. Abys šel najisto, povím,
jak ten kámen najdeš – –“
Nedomluvil zbojník. Kat podtrhl žebřík a odsouzenec se houpal
na šibenici.
Ten boconovský Mach pamatoval si poslední slova zbojníkova,
a když potom přišel do Slezska, vydal se na Kostělky, aby ten
poklad našel. Hledal kamennou tabuli, hledal, po lese chodil křížem
krážem, ale marné bylo. Kamene, pod nímž zbojník schoval
poklad, nenašel. Třináct let prý pátral po pokladě na Kostělkách,
a přece naň nepřišel. A když docházelo třinácté léto, umřel.
Dodnes nikdo na tu kamennou tabuli na Kostělkách ještě nepřišel.